Aktuální situace žáků a absolventů škol

Střední školy dlouhodobě čelí propadu počtu nově přijatých žáků. Vývoj počtu žáků na základních školách však předznamenává pro další roky postupný obrat. Školní rok 2017/2018 je významný skutečností, že konečně začal nárůst počtu žáků vstupujících do prvních ročníků středních škol.

Nárůst je zatím nepatrný a jedná se 0,1 %, tedy 129 žáků. Tento trend je ale bezpochyby pozitivní, jakési odražení se od pomyslného dna, k němuž počty nově přijatých klesaly od roku 1990. Nyní se očekává zhruba 10 let, kdy počet přijímaných na střední školy naopak poroste.

Ve školním roce 2017/2018 nastoupilo do 1. ročníku středních škol (nebo studovalo ročník odpovídající úrovni prvního ročníku středních škol) 99 739 žáků. Z toho 29,3 % žáků směřovalo do učebních oborů, 41,6 % žáků do maturitních oborů kategorie M, 6,1 % do maturitních oborů kategorie L0 a 22,4 % do gymnaziálních oborů. Podíl žáků přijatých do maturitního vzdělávání vzrostl na zatím nejvyšší hodnotu 69,6 %, naopak podíl žáků přijatých do učebních oborů je druhý rok po sobě těsně pod 30 %.

Regionální rozdíly jsou však velké. Nižší hodnoty podílu žáků přijatých do učebních oborů (pod 29 %) vykazují Jihomoravský a Zlínský kraj. Specifické postavení pak zaujímá Praha s pouhými 18,7 % vyučených. Na opačném pólu se nacházejí kraje Karlovarský, Ústecký, Liberecký a Středočeský (v rozsahu od 37 % do 33,5 %).

V dlouhodobém pohledu významně narostly podíly nově přijatých žáků do skupin oborů Strojírenství, Zdravotnictví, Právní a veřejnosprávní činnost (i když meziročně u strojírenských a právních oborů došlo k poklesu), v posledním roce se také zvýšil podíl nově přijatých do skupin Informatické obory, Elektrotechnika a Umění. Největší poklesy v pětiletém pohledu vykazují skupiny Gastronomie, hotelnictví a turismus a Stavebnictví.

Vzhledem k rostoucí ekonomice a potřebě pracovních sil není příliš příznivé, že dlouhodobě bude pokračovat snižování počtu absolventů škol. Z velké části je to však způsobeno demografickými vlivy. Také nelze počítat s poklesem podílu přijímaných do terciárního studia, i když v nástavbovém a vyšším odborném vzdělávání pokračuje dlouhodobý trend snižování počtu žáků.

V porovnání s ostatními zeměmi EU se Česká republika řadí mezi země s vysokým zastoupením žáků v odborném vzdělávání na středních školách. Odbornou přípravou jich prochází více než 73 %, což je nejvíce v EU. Následují Chorvatsko, Finsko, Rakousko a Slovensko s podíly vyššími než 69 %.

V rámci odborného vzdělávání převládá tradičně technické zaměření. Tento stav vychází z dlouhodobé české tradice a vzhledem ke skladbě českého průmyslu umožňuje absolventům poměrně dobrý start na trhu práce. Současný hospodářský růst a podmínky na pracovním trhu jsou však příznivé nejen pro absolventy technických oborů.

Hodnoty míry nezaměstnanosti absolventů škol v České republice indikují již několik let výrazné zlepšování situace v uplatnění absolventů škol. Ke značným poklesům míry nezaměstnanosti absolventů došlo ve všech kategoriích vzdělání, kde je vykazován téměř lineární pokles od roku 2013. Pozitivní na tom je, že k nejvýraznějším poklesům nezaměstnanosti došlo i v rámci těch kategorií vzdělání, kde je nezaměstnanost absolventů tradičně nejvyšší - týká se to především absolventů nižšího středního odborného vzdělání (kategorie E) a nástavbového vzdělání (kategorie L/5).

V případě absolventů nižšího středního vzdělání s výučním listem byla v dubnu 2017 míra nezaměstnanosti tradičně nejvyšší, 12,9 %, u absolventů středního vzdělání s výučním listem činila 6,2 %. Míra nezaměstnanosti absolventů středního odborného vzdělání s maturitní zkouškou dosáhla v roce 2017 5,2 % a absolventů středního odborného vzdělání s maturitou a odborným výcvikem 6,3 %. U absolventů nástavbového vzdělání poklesla míra nezaměstnanosti na 8,9 %, v případě vyššího odborného vzdělávání na 2,9 %.

Podle dat z výběrového šetření pracovních sil se míra nezaměstnanosti mladých lidí (ve věku 15-24 let) se středním vzděláním pohybuje zhruba na stejné úrovni, kolem 7,7 %. Nadprůměrnou míru nezaměstnanosti mají zejména ekonomicky aktivní lidé se středním vzděláním s výučním listem v profesích zaměřených na gastronomii či obchod nebo lidé se základním vzděláním pracující v pomocných profesích (uklízeči, pomocní pracovníci).

Naopak podprůměrnou míru nezaměstnanosti nacházíme zejména u pracovníků s vysokoškolským magisterským vzděláním. Jsou to například lékaři, učitelé, řídící pracovníci a stavební inženýři.

U pracovníků s maturitním vzděláním pak jde převážně o technicky orientované profese (strojaři, stavební technici, elektrotechnici a zdravotní sestry).

Nedostatkoví, tedy s nízkou mírou nezaměstnanosti, jsou z dělnických profesí zejména řidiči autobusů, trolejbusů a tramvají, stavební a provozní elektrikáři a instalatéři, potrubáři, stavební zámečníci a stavební klempíři.

Postavení mladých na trhu práce v České republice bylo tedy v uplynulém roce velice dobré. Míra nezaměstnanosti byla natolik nízká, že trh práce musel dát šanci i mladým bez výrazných pracovních zkušeností.

Celková míra nezaměstnanosti je v ČR dokonce nejnižší ze všech zemí Evropské unie. Po středoškolsky a terciárně vzdělaných je velká poptávka. Podíl volných pracovních míst v ekonomice je u nás nejvyšší v EU, což nahrává i budoucím absolventům škol. V mnoha evropských zemích však nezaměstnanost mladých představuje i nadále jeden z předních socioekonomických problémů.

A jak svou kariérní volbu a uplatnění na trhu práce zpětně vidí samotní absolventi škol? Výsledky analýzy rozhovorů s absolventy osm let po ukončení střední školy potvrdily současný trend, že přechod ze školy na trh práce už není jednorázovou záležitostí, ale spíš postupným vplouváním do pracovního procesu, kdy se kombinace pracovních a studijních aktivit, které se vzájemně ovlivňují a prolínají, ať už v pozitivním, nebo negativním smyslu (např. prodlužováním doby studia), stává běžnou a trhem práce v podstatě vyžadovanou normou.

Rovněž se ukazuje, že vzdělávací dráha v současnosti běžně obsahuje řadu různých přerušení a odboček. Podstatným zjištěním je i skutečnost, že vzdělávání nekončí závěrem studia a potřeba celoživotního vzdělávání se stala součástí běžné reality.

Z analýzy vzdělávacích a profesních drah absolventů je zřejmé, že potřeba formálního nebo neformálního vzdělávání pokračovala i po skončení školy, ať už se jednalo o doplňování znalostí z jiné profese v důsledku nezaměstnanosti, nebo o pozdější opětovný vstup do formálního vzdělávání v souvislosti s potřebou splnit kvalifikační požadavky pro výkon nové profese.

Vzhledem k demografickému vývoji počtu žáků devátých tříd i k měnícím se požadavkům trhu práce nebylo možné ve středním vzdělávání udržovat dřívější kapacitu škol a neregulovat nabídku oborů vzdělání. Celkově byl v letech 1998-2016 zredukován počet středních škol o jednu čtvrtinu, přičemž redukce proběhla hlavně v období do roku 2008. Počet středních škol po roce 1998 klesal ve všech krajích s výjimkou Středočeského, kde se prudký pokles z počátku sledovaného období zastavil a vystřídal ho mírný nárůst po roce 2008.

Zastoupení škol podle zřizovatele se přesto příliš neměnilo. Soukromé školství totiž reaguje na poptávku, a pokud se snižuje počet žáků, klesá i počet škol. V současnosti představuje podíl církevních škol 3,2 %, soukromých 22,1 % a veřejných 74,8 % (měřeno počtem škol).

Optimalizace sítě veřejných škol probíhala často formou slučování, ale samozřejmě i rušením škol. Pokles počtu škol se promítl v nárůstu průměrného počtu žáků na školu, a to i přes nepříznivý demografický vývoj. Slučování menších středních škol vedlo také ke zvýšení pestrosti vzdělávací nabídky v jednotlivých školách. Počet škol, které vyučují obory pouze jedné skupiny vzdělání, postupně klesá, nicméně školy specializující se na jednu určitou skupinu vzdělání stále v celkové síti škol převažují, tvoří 43 %.

Realizovaná vzdělávací nabídka je výsledkem kombinace dvou hledisek - jak školy, tak oboru, který vyučuje. Z tohoto důvodu se ve školské statistice někdy používá pojem "školobor", který představuje jeden obor vzdělání vyučovaný na jedné škole.

Počet školoborů realizovaných v 1. ročnících v denní formě za celé období 1998 až 2016 klesl pouze o 5 %. Vzhledem k tomu, že se o čtvrtinu snížil počet středních škol a o třetinu počet žáků v nich, je jasné, že celkově se výrazně snižoval průměrný počet žáků na školobor (a to hlavně po roce 2008 z 25 na 17,8 žáka v roce 2016) a naopak se zvýšil počet školoborů na jednu školu. Tyto trendy jsou patrné napříč všemi většími kategoriemi vzdělání.