Kamarádi roboti

V minulém školním roce jsme byli v družině vynálezci a pátrači. Stále jsme něco vynalézali, tvořili a objevovali. Jedním z dlouhodobějších úkolů, na kterém mohly děti pracovat, bylo vytváření robotů. První dílna byla zaměřena na roboty z plechovek, různých vyřazených elektrosoučástek a dalšího zajímavého odpadu. V následující dílně si děti vyrobily funkčního kreslícího robota. Tyto výroby doplňovala spousta dalších aktivit zaměřených na roboty, a to v oblasti výtvarné, hudební, taneční, sportovní, IT nástrojů, literární aj.

V našem oddělení jsme vyrobili přesně 22 robotů. Každý měl svoje jméno a uměl něco jiného. Já jsem si například oblíbila robotického pejska, který mi ráno přinesl noviny a malou snídani. Musíte uznat, že takovýhle servis jen tak někdo nemá.

K výrobě robotů jsme použili přesně 73 plechovek, rozebrali jsme asi 20 starých mobilů a jedno rádio s přehrávačem, upotřebili jsme spoustu různého elektromateriálu, kovových víček a zajímavých drobností. Ano, sběr materiálu trvá delší dobu, já jej postupně sbírala rok, ale zkuste oslovit rodiče, nemají-li na vyhození staré mobily, vyřazené elektropřístroje, kovová víčka, plechovky, budíky, kalkulačky..., domluvte se s fyzikářem, jestli není něco na vyřazení v jeho kabinetě, nebo se školníkem (drátky, kabely...), v jídelně mívají velké plechovky, občas bývá ve škole sběr vyřazených mobilů a dalších drobných elektropřístrojů. K finální výrobě budete potřebovat také šroubováčky, nůžky, tavnou pistoli.

Nejdříve jsem dětem přinesla v krabici do družiny staré mobily a ty jsme postupně rozebírali. Jednotlivé díly jsme ukládali na další krok výroby. Následně děti dostaly k dispozici vymyté plechovky a různý nashromážděný materiál. Úkolem bylo postavit robota, který bude mít nějakou funkci. Tzn., že děti nevyráběly jen statický objekt, ale robot měl být interaktivní, musel mít nějakou přidanou hodnotu. K tomu se hodilo využít staré CD mechaniky, tlačítka, diody, repráčky s magnety...

Děti pracovaly převážně ve dvojicích, protože bylo potřeba spolupráce, něco přidržet, podat, vyzkoušet. Děti zkoušely, spojovaly a snažily se najít zajímavou funkci svého modelu. Když měly vše promyšlené, robota postupně i s mojí pomocí spojily, slepily tavnou pistolí. Autoři vymysleli svému robotu jméno, předvedli, co umí, a vše náležitě zdokumentovali. Z robotů vznikla velká výstava a kdo nemohl přijít, měl možnost podívat se na roboty na školním webu na fotografiích a ve videích.

Tak vznikl např. robot se jménem Hračička, který má spoustu hravých prvků na otáčení, jako šlehač z mixéru, a různá tlačítka. Selfiebot je robot, který umí dělat „jako“ selfíčka, Magnetik zase umí dělat zajímavé variace účesů z plechových víček, a to proto, neboť má na hlavě reproduktor se silným magnetem, Robopes umí pohybovat ocáskem, který má z CD mechaniky, Záchranář je robot s „pumpičkou“ (akvarijním odkalovačem), který umí rozdýchávat potřebné, robot Sovička se umí otáčet a jako slouží jako nádoba na pití s brčkem, Mlynář nemele mouku, ale umí roztočit paži, Klíčník nosí klíče, robot Kabelka je přenosný atp. Tito roboti se rozpohybovávali mechanicky, nebylo potřeba zapojení kabelů a baterií.

Jinou kategorií už byli roboti, kteří se pohybovali samostatně. My jsme vytvořili sérii kreslících robotů a ti už se pohybovali pomocí zapojení jednoduchého elektrického obvodu.

Dalším stupněm byla výroba elektrických robotů. Pokud si zajistíte materiál, je výroba primitivní a u nás vše bez mojí pomoci zvládli i prvnáčci. Důležitou roli zde tedy hraje nákup materiálu. Vyhledám vždy nejlevnější nabídku v e-shopu a nakoupím pro děti najednou.

Propojte krokodýlky na konci kabelů s motorkem a vyzkoušejte robota, jak se pohybuje. Pokud je vše v pořádku, sundejte víčka z fixů, dejte robota na velký arch papíru a nechte ho kreslit. My jsme používali velké prokládací krabice s nízkými okraji. Při výrobě kreslících robotů se dá dobře zkoumat, co všechno má vliv na výslednou podobu obrázku, tvar a strukturu čáry. Je zajímavé pozorovat, kdy robot kreslí kružnice, kdy víceméně rovnou čáru nebo čáry různě zakřivené. Souvisí to s tím, jak je robot těžký a jak je jeho hmotnost rozložena, kde je přilepený motor, jak je silná baterie apod. Zkuste kabely robota u motorku přehodit, robot se bude pohybovat zase jinak. Díla nakreslená roboty vystavte či je dál tvořivě využijte.

Kreslící robot se tím, že má zátěž (tyčinku z tavné pistole) napíchnutou na osičce motůrku mimo osu, chová stejně jako staré pračky, ve kterých nebylo prádlo rovnoměrně rozloženo a ty po zapnutí často „tančily po místnosti“. Když tyčinku napíchnete do středu na osičku motoru, tak se sice bude vrtulka točit, ale robot bude stát.

Pokud chcete experimentovat dále, můžete si vyrobit Motůrek se zátěží a baterii s kabely s krokodýlky přilepte tavnou pistolí na kartáč či rejžák. Na velký karton nakapejte barvu, spusťte robota a nechejte jej „malovat“. Variantou samozřejmě může být samouklízecí robot čili kartáč líné hospodyňky. Krásně jezdí díky malému tření mezi štětinami a podložkou.

V družině jsme si četli knihu na pokračování Můj brácha robot - Roboti se zbláznili!, kterou jsme si vypůjčili v místní knihovně, protože se nám hodila do družinového projektu. A my jsme oživili hlavního hrdinu z této knihy, robota Éčko. Děti sestavily robota v rámci „plechovkových“ robotů a našemu Éčku udělaly hlavu z přední stěny přehrávače. Do zadní části mu vložily malý bezkabelový reproduktor. Na iPad nahrály nějaké sdělení, hlas pomocí modifikátoru hlasu změnily, spárovaly iPad s reproduktorem a pak nenápadně zapnuly nahrané věty a nechaly robota Éčka promlouvat. Bylo fantastické pozorovat neobeznámené, když robot začal najednou mluvit.

Byli jsme rádi, že naši roboti inspirovali žáky na Slovensku a v Polsku, kteří je viděli na našem školním webu a následně se nám pochlubili svými výtvory na fotografiích. Jeden z našich robotů získal cenu Odboru školství, mládeže a sportu Krajského úřadu Plzeňského kraje v I. kategorii v rukodělné soutěži „Řemeslo má zlaté dno“ vyhlášené Plzeňským krajem a byl vystaven v plzeňské Techmanii.