V dnešním rozhovoru se zaměříme na problematiku, se kterou se ředitelky mateřských škol setkávají poměrně často, řeší ji ve své práci průběžně, ale většinou pouze intuitivně. Jedná se o problematiku age managementu, tedy „řízení s ohledem na věk, schopnosti a potenciál pracovníků“.
Problematika age managementu v MŠ
Bc.
Ludmila
Pešulová
zástupkyně ředitelky MŠ Troilova 17/474, Praha 10, odloučené pracoviště Útulná 6/2009
Paní kolegyně, mohu vás požádat o stručné představení?
Pracuji v mateřské škole jako zástupkyně ředitelky na odloučeném pracovišti. Současná paní ředitelka získala druhou školku a potřebovala do ní dosadit někoho, na koho se může spolehnout a kdo vedení odloučeného pracoviště dokáže zvládnout. Já jsem byla v jejím původním sboru, tak předpokládám, že si mě vybrala na základě mých schopností, znala moji práci. Na odloučeném pracovišti jsou čtyři třídy a já tam zodpovídám za vedení pracovníků, zpracovávám podklady pro mzdy, organizuji menší nákupy a samozřejmě působím jako pedagog ve své třídě.
Proč jste při tak náročné práci začala ještě studovat školský management? U vás to nebyla legislativní povinnost.
To nebyla, ale dnes studují všichni, mladí přicházejí s vysokoškolským vzděláním, chtěla jsem se do problematiky dostat více, získat přehled. Absolvovala jsem sice Funkční studium I., ale takové studium rozhodně nestačí, to je spíše seminář.
Co se vám na studiu nejvíce líbilo? Je využitelné ve vaší praxi?
Určitě se mi líbilo, že to nebyla suchá teorie, hodně vyučujících pracuje ve školství, řešily se aktuální problémy, v rámci manažerských praxí jsme měli možnost navštívit jiné školy a školská zařízení, ale i provozy, které nemají se školstvím až tak moc společného (např. zajímavá exkurze do jaderné elektrárny Temelín a seznámení se s její personální politikou).
A proč jste zvolila jako téma své bakalářské práce právě age management?
Dostala jsem se k tomu přes seminář Age management, který lektorovala paní magistra Ilona Štorová a který mě zaujal. Pak jsem s tímto tématem přišla za vedoucím katedry a ten mi přidělil školitelku. Byla jsem ráda, že jsem mohla zpracovávat téma, které mě zajímalo.
Rozhovory jste dělala jak s ředitelkami, tak s učitelkami mateřských škol. Soustřeďme se nejprve na ředitelky - překvapila vás jejich neznalost age managementu?
Nepřekvapilo mě to, protože téma je to opravdu nové. Nicméně kolegyně se snažily odvodit si obsah z anglického názvu, a tak vlastně přišly na to, co se pod názvem age management skrývá. Ale opravdu mě to nepřekvapilo -až v roce 2012 se u nás o tématu začalo více mluvit, tento rok byl vyhlášen Evropským rokem aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity. Nechodí ani nabídky na školení v této oblasti. Téma stárnutí je stojatá voda, ale objektivní pravdou je, že stárneme a jsou povolání, která jsou nejen fyzicky, ale i psychicky náročná, jako třeba právě ve školce - a tam s tím opravdu bude potřeba něco dělat.
U výběru učitelek ředitelky nevědomky používají jeden z nástrojů age managementu, a tím je mezigenerační spolupráce. Přesto v závěru uvádíte, že vidíte velkou rezervu „ve využití učitelek 50+ jako předavatelek nejen školní kultury, ale i svých vědomostí a dovedností nově začínajícím kolegyním“. Jak tuto skutečnost napravit?
Určitě domluvit semináře „Jak své zkušenosti předat“. Ony to v sobě mají, ale neumějí to sdílet. A pak ještě posílení sebevědomí starších pracovnic - bojí se něco předat mladším kolegyním s vysokoškolským vzděláním. Těm starším připadají jejich zkušenosti obyčejné, myslí si, že mladí toho musí vědět víc... Narazila jsem i na to, že mladí nechtějí přijímat informace, myslí si, že nic nepotřebují. Ředitelky ale sestavují dvojici do třídy tak, aby tam byla starší zkušenější kolegyně a s ní ta mladší. Dvě kolegyně v jedné třídě jsou pro mateřinky specifické, musí spolu vyjít, respektovat se... Zdrojem problémů není většinou jejich postoj k práci, ale spíše rozdílné osobnosti.
Rozporuplné odpovědi se objevily v oblasti motivace. Jedna z ředitelek uvedla: „... já vlastně ani moc motivovat nepotřebuju, protože tito zaměstnanci 50+ jsou de facto vyřízení, protože když ztratí práci, tak je nikde nepřijmou,“ zatímco druhá: „Cítím, že potřebují takové to povzbuzení, že jsou ještě i v tom vyšším věku schopni vytvářet nějaké hodnoty a že si jich vážíme.“ Jaký je váš názor?
Lidé potřebují vědět, že svou práci dělají dobře, slyšet od vedení, co se povedlo. Vedení na to občas zapomíná, předpokládá, že jsou tyto pracovnice zkušené a že práci zvládají automaticky dobře. Ale pochvala opravdu někdy chybí, i starší potřebují ujistit, že odvádějí kvalitní práci. Mně osobně z hlediska motivace pomáhá i to, že jsem s kolegyněmi v každodenním styku, vidím, co se ve třídách děje, jak vypadají třídy, nástěnky, jak komunikují s rodiči... V tom mají školky výhodu - pokud ovšem nedojde ke slučování více školek.
A jak se díváte na možnost výhod pro starší učitelky? Souhlasíte s názorem jedné z ředitelek: „Nějaké výhody pro starší učitelky? Nebylo by to nespravedlivé?“
Vnímá se to tak, že výhody by měly být pro všechny. Vše se u starších kolegyň odvíjí od zdravotního stavu, ony to chtějí zvládnout i v předdůchodovém věku. Navíc by to mohlo být ze strany mladších kolegů bráno jako diskriminace.
Pojďme se podívat alespoň na jeden názor učitelek 50+. Překvapila vás jejich snaha se vzdělávat? Cituji některé z odpovědí: „... objevují se nové a zajímavé věci a náměty, ve školkách je to teď jiné, než když jsme začínaly...“, „... mám rezervy v řešení vznikajících konfliktů s dospělými.“
Touha po školení tam určitě je... Občas je znát i výpadek komunikace s dospělými. Celý život pracují s dětmi a teď, když mají více a jinak komunikovat s rodiči, tak si nevěří. Rodiče teď mají potřebu více komunikovat, takže třeba u nás jsou vypsané konzultační hodiny, na které se mohou rodiče objednat. Máme také emailovou adresu určenou pro pedagogy - sice jednu pro všechny, ale do předmětu rodiče napíšou jméno učitelky, pro kterou zpráva je, a ta jim pak odpoví.
Musím říct, že to mě překvapuje - předpokládala bych, že když jsou učitelky s rodiči v každodenním styku, že jim komunikace nebude dělat problém.
Jenže rodiče si spoustu věcí dnes najdou na internetu a pak mají tendenci učitelky poučovat. A to je potom nejlepší zajistit rodičům možnost účastnit se denního programu, aby situaci viděli v reálu. Často se pak jejich pohled na naši práci změní.
V závěru práce uvádíte, že učitelky 50+ plní funkci „školkových babiček“. Berou je tak rodiče?
Někdo z rodičů to oceňuje, někdo zase chce mladší učitelku, aby třeba s dětmi mohla více cvičit. Proto sestavujeme věkově různorodé dvojice, aby se učitelky vzájemně doplňovaly. Obecně mají rodiče v současnosti velké požadavky.
Blížíme se ke konci našeho rozhovoru, takže obvyklá otázka: Co vás v rámci psaní vaší závěrečné bakalářské práce nejvíce překvapilo?
Ač vlastně žádná z ředitelek neznala pojem age management, v praxi jeho obsah uplatňovaly. Spíše chybělo plánování činností souvisejících s age managementem, komunikace ředitelky s učitelkou, jak si v důchodovém věku představuje dál svou činnost. Pak vzniká například situace, kdy ředitelka školy neví, jak oslovit kolegyni s tím, že ji potřebuje na kratší úvazek a učitelka to sama nechce navrhnout, aby své ředitelce nezpůsobila komplikace... Plán ohledně možného útlumu pracovních povinností či odchodu do starobního důchodu by měl být předem nastaven a prodiskutován.
Rozhovor vedla Mgr. Irena Trojanová, Ph.D.
Některé nástroje
age managementu
konkretizované v práci Ludmily Pešulové:a)
Nástroje spojené s obsahem práce:
ergonomie práce (židle, zdravotní obuv);
rozvoj mezigenerační spolupráce (předávání zkušeností mladším kolegům);
vzdělávání na míru schopnostem pracovníků 50+ (komunikace, osobnostní rozvoj, ICT, cizí jazyk, moderní pedagogické směry);
podpora a propagace fyzické kondice pracovníků (FKSP - poukázky na plavání, masáže);
podpora uspokojení z práce a zachování pracovní pohody (motivace ze strany vedení školy).
b)
Nástroje spojené s formou organizace práce:
změna pracovní doby (zkrácený úvazek, místo asistenta pedagoga, pozdější nástup do práce);
nepravidelná práce (zástupy za nemoc);
sdílené pracovní místo („překrývání se“ v rámci kratšího pracovního úvazku).