Přirozený pohyb dnešním dětem nestačí. Ale ony to nevědí

Děti to pochopitelně nevnímají, že mají málo pohybu, a tak bez výčitek tráví se svými „hračkami“ se svítícím displejem hromady času. Běžně setrvávají desítky minut, mnohdy i hodiny ve strnulé poloze a jedinou pohybující se částí jejich drobných těl jsou palce. Doby, kdy děti v běhu od dveří do bytu směrem do svých pokojíků volali: „Mami, můžu ven?“ a kňouraly, když musely zůstat doma a musely se učit, jsou bohužel dávno pryč. Dnes kňourají, když je rušíme při hraní na mobilech, tabletech a počítačích a taháme je ven.

Dítě v předškolním věku potřebuje denně 5 hodin přirozeného pohybu. Jenže problém přirozeného pohybu dnešních dětí spočívá dnes nejen v tom, že ho je málo, ale také v tom, že v podmínkách, ve kterých dětem přirozený pohyb dopřáváme, má daleko k tomu živelnému, dovádivému, radostnému pohybu, který byl daný dřívějším generacím. Městské děti zřídka mají louky, po kterých by běhaly, stromy, po kterých by lezly, lesy, kde by po sobě házely šišky.
I když se opravdu snažíme dětem pohyb dopřát, tak ten má ve městech svá specifika, protože v nich často chybí bezpečné přirozené prostředí, kde by dětem nehrozilo nebezpečí. A tak stoupá i úzkostnost rodičů, kteří na své děti dohlížejí, a na dětských hřištích přibývá volání rodičů: „Pozor, spadneš! Nelez tam! Nedělej to!“
Pohybu dětí celkově pozvolna ubývá a my jen smutně sledujeme důsledky, jaké to na ně má. Nedostatek energického přirozeného pohybu má zásadnější dopad, než by se na první pohled mohlo zdát. Nikoho z nás nepřekvapí, že viditelně ovlivňuje úroveň pohybových dovedností, ale má vliv také na plíživou, a ne tak zřetelnou upadající úroveň vrozených pohybových schopností, kterou pozorujeme z generace na generaci. Ale také znatelně negativně ovlivňuje rozvoj psychických, psychomotorických a kognitivních funkcí dnešních dětí. Je opakovaně prokázáno, že dostatek pohybu u předškolních dětí má zásadní dopad na jejich budoucí lepší výsledky ve škole

Související dokumenty