Hudební gramotnost a pregramotnost není v hudební pedagogice dosud obsahově definována ani vzájemně ohraničena. Článek představuje možný náhled na tuto problematiku, soustředí se na období prvního kontaktu předškolních dětí s notovým zápisem a dále na potenciál hudebních činností ve prospěch rozvoje nehudebních pre/gramotností. V závěru přináší tipy, které usnadňují organizaci hudebních činností v početných třídách MŠ.
Hledání hranic hudební pregramotnosti a gramotnosti
Mgr.
Milena
Kmentová
Ph.D.
učitelka Církevní mateřské školy Laura a vysokoškolská pedagožka PedF UK
Když jsem od redakce dostala pobídku k vytvoření příspěvku, který má spoluvytvářet sérii článků věnovaných pre/gramotnostem, netušila jsem, že článek bude mít téměř „zakladatelský“ charakter. Termín hudební gramotnost nemá v české hudební pedagogice valnou tradici. Zřejmě nejnověji je použit v podkladové analytické studii k revizi RVP Hudební výchova, zveřejněné na stránkách NÚV, ale i zde jej autoři výmluvně dávají do uvozovek. Dovoluji si odcitovat:
Všechny složky hudební výchovy, tedy zpěv, hudební teorie, hra na hudební nástroje, pohybové aktivity atd. by však měly být chápány jako prostředek k dosažení cíle, tzn. vychovat člověka se základní „
hudební gramotností
“, která je východiskem a součástí jeho pozitivního vztahu k hudbě jako druhu umění, tříbit jeho vkus a vybavit ho pro další život schopností orientovat se v širokém spektru hudebních stylů a žánrů současnosti i minulosti.
1)