Projekt "Starší kamarád"

Projekt je určen pro ty, kdo jsou ochotni svůj čas (hlavně o přestávkách) věnovat mladším kamarádům, a to takovým, kterým pomoc „starších kamarádů“ pomůže k lepšímu zvládání školních povinností a zvláště k příjemnému prožívaní

Starší kamarád by měl být pro mladšího kamaráda především vzorem, proto jednou z povinností takového žáka je Jestliže se někdo ze starších žáků (7. až 9. třída) rozhodne, že by se chtěl do tohoto projektu zapojit, tak mu je po domluvě se školním psychologem nebo výchovným poradcem vystaven „Dekret“, který vymezuje, pro kterého žáka konkrétně bude „starším kamarádem“ a o co by se měl v tomto kamarádství snažit. Někdy si i více „starších kamarádů“ vezme např. na starost celou třídu mladších spolužáků a tráví s nimi některé přestávky nebo jim připravují různé akce.

Jde o podporu a rozvoj jak mladšího kamaráda, tak i staršího kamaráda. Podívejme se na tuto problematiku z hlediska Maslowových základních potřeb.

Dospívající jedinec získává zkušenost s přebíráním zodpovědnosti a vytvářením prostředí bezpečí a jistoty pro svého mladšího kamaráda. Sám mnohdy hledá svou vlastní jistotu v tom, kde je vlastně jeho místo (třeba i v rámci školního prostředí). Toto převzetí zodpovědnosti za druhého pod supervizí dospělého ho formuje v ustálení vlastního zakotvení, ale zážitek důležitosti vytváření prostoru nejen pro sebe, ale nutnost pravidelného kontaktu s druhými a dodržování určitých pravidel ve vztahu, která vytvářejí srozumitelnost, a tudíž jistotu, je velkým zážitkem, který v psychickém vývoji posouvá k dospělosti.

Právě jistota, že ve škole je někdo, kdo chce být mým kamarádem, že se na něj mohu obrátit a nemusím neustále „bojovat“ o jeho přízeň, vytváří prostředí, kde se cítím dobře.

Mít staršího kamaráda znamená i bezpečí, protože se mu mohu svěřit (a jde to lépe, než když mám něco říkat pedagogovi). Často dochází k mírnému zlepšení problémového chování, i když zpočátku žáci „zkouší“ i staršího kamaráda, ale právě pravidla a srozumitelnost tohoto vztahu jim dává řád, který vytváří jistotu, kterou neustálá změna narušuje.

Tam, kde lásku a přijetí nabízíme, tam se nám mnohdy i vrátí. Starší kamarádi tak zažívají vřelé přivítání, mladší kamarádi jim kreslí obrázky, vytvářejí dárky, mají je rádi.

Pro mladšího kamaráda jde mnohdy o novou zkušenost na úrovni vrstevníků. Dříve si ho spolužáci moc nevšímali, vnímal jejich odmítavé postoje, i když si přál, aby mohl patřit mezi ně a oni ho měli rádi. Nyní se objevuje kamarád, který je ke všemu starší, a nabízí mu své kamarádství, zajímá se o jeho problémy a je mu ochotný pomoci. Prožitek „někomu na mě záleží“ (v tomto pohledu ve vrstevnických vztazích) je pro každého jedince velmi důležitý, a jestliže se mu nedostává, nelze se rozvíjet dál, vývoj stagnuje, vnitřní negativní pocity začínají ovládat nejen psychické prožívaní, ale projevují se i na fyzickém zdraví. Právě touha po kamarádech a pozornosti vede žáky k negativním projevům chování: protože nemají zkušenost, jak si pozornost získat pozitivními projevy, tak používají takové, u kterých se odezva vždy dostaví - i když v negativní podobě.

Zde se již dostáváme k potřebám, které se mohou prohlubovat zvláště u dospívajících, a tedy starších kamarádů. Pro mladší kamarády se stávají vzorem, což je nutí snažit se o pozitivní projevy chování a také svědomité plnění vlastních povinností. Proto je zde důležité vedení tohoto projektu zkušenými pedagogy, kteří o těchto skutečnostech mluví se staršími kamarády, připravují je na to, co vlastně u mladších kamarádů budou všechno ovlivňovat a jak je důležité a zodpovědné jejich poslání. Při jejich službě se jim nedostává uznání a ocenění jen od mladších kamarádů, ale i od pedagogů. Zde si dospívající zkouší vytrvalost, trpělivost a přes tyto zkušenosti se sám více poznává.

Většinou u těchto žáků tyto potřeby zatím nejsou z větší části naplňovány zvláště z důvodu věku. Ale i zážitek ocenění, pochvaly ze strany staršího kamaráda má mnohdy pro ně větší váhu než od pedagoga. Je to vždy pro ně zážitek, který přispívá k vnitřním jistotám a celkové pozitivní orientaci nejen k lidem, ale i školnímu prostředí.

Jedno z důležitých poslání tohoto projektu. Na půdě školy nejsem jen „řadovým“ žákem, ale někým, kdo zde má své poslání, které je pozitivně hodnoceno a mně samotnému přináší spoustu nových podnětů, poznání a zkušeností. Tímto svým posláním se žák více přibližuje k dospělosti, ale je to ještě stále bezpečné, protože vždy má za sebou někoho, kdo mu pomůže, a i když v tomto projektu skončí s tím, že v něm nenalezl vnitřní naplnění, tak přesto to nebude bráno jako něco negativního, ale i toto poznání (zkušenost) bude hodnoceno jako pozitivní sebezkušenost pro další začleňování do společnosti.

K seberealizaci dochází také, jen na nižší vývojové úrovni. Vědomí toho, že mohu také do vztahu něco přinášet, realizovat se v něm, je velmi důležitá zkušenost pro další vývoj ve vztahu k druhým.

Na základě těchto teoretických ukotvení se snažíme realizovat tento projekt na naší škole. Během minulého školního roku, kdy jsme jej rozjížděli, se podařilo „rozhýbat“ zvláště žáky druhého stupně. Chodili o přestávkách k mladším spolužákům, bavili se s nimi, hráli hry, pomáhali jim chystat věci. Mladší spolužáci často vítali své „starší kamarády“ již zdálky. Někteří ze „starších kamarádů“ nevydrželi až do konce roku. Ale i krátkodobá zkušenost být pro někoho oporou může být velmi podnětná při dozrávání osobnosti starších žáků. jsou oblasti, které bychom chtěli v naší škole podporovat a společně s našimi žáky se v nich zdokonalovat.

Překvapila nás ochota starších žáků zapojit se do tohoto projektu. Pro tyto „starší kamarády“ je náročné nastavit si hranici vztahu. Mladší spolužáci se v nich doslova „vidí“, chtěli by je mít neustále sami pro sebe. Také se „starší kamarádi“ musejí naučit říkat „stop“ ve chvílích, kdy již „blbnutí“ přechází v „otravování“, které je jim nepříjemné. V těchto ohledech starší žáci musejí být hodně vedeni pedagogem v tom ohledu, že mají právo si a nemusí si nechat vše líbit, což je pro ně mnohdy naprosto nová zkušenost.

Všichni pedagogové byli seznámeni s tímto projektem, ale aktivitu víceméně přenechali na iniciátorech projektu. Pro „starší kamarády“ by bylo ještě více motivující, kdyby dostávali zpětnou vazbu od více pedagogů již jen v tom, že by je ocenili, všimli si jich, když jsou v kontaktu s mladším kamarádem, povzbudili je. Také v depistáži žáků, kteří by aktuálně potřebovali podporu a pomoc od „staršího kamaráda“, máme ještě rezervy. Chceme však dále v tomto projektu pokračovat. Již se nám hlásí noví žáci a na chodbách je o přestávkách více hluku a pohybu, v prostorech pro první stupeň potkávám „druhostupňáky“, kteří se zajímají o dění u mladších spolužáků. Projekt jsme podpořili i vybudováním „hracích, čtecích a povídacích koutků“ na chodbách, které nabízejí různé možnosti trávení přestávek. Věříme, že i tento projekt přispěje k tomu, aby nám všem ve škole bylo příjemně.