Jak u nás spolu žijí maláčci, velikáni a ještě větší velikáni...

Je třeba poznamenat, že pro vedení školy je to, a stále bude, mnohem větší zátěž než u dvou samostatných subjektů. Typickým příkladem jsou dva zápisy, z nichž ten do MŠ je v posledních letech vzhledem k počtu žádostí, stále nižšímu věku přihlašovaných dětí, zápisové turistice rodičů i absenci povinnosti rodičů oznámit v MŠ, že si vybrali školku jinou, vskutku hororový. (Obvolávání desítek rodičů, kteří si nepřevzali rozhodnutí o přijetí nebo si převzali těchto rozhodnutí více a není jasné, kam v září zamíří.) Také si ředitel školy musí díky tomuto spojení osvojit.

Jak se nám to daří? Snažíme se o propojenost. Nechceme být dvěma jednotkami pod jedním názvem. Tím nejdůležitějším je propojování dětí a žáků. Celým školním rokem se vine nit našeho programu Děti dětem. Starší žáci, především z II. stupně, připravují a realizují pro své menší spolužáky i „maláčky“ ze školky mnoho akcí. Mezi pravidelné a nejoblíbenější patří Mikulášská nadílka, Vánoční jarmark, Den Země, Den dětí a samozřejmě Akademie.

Při žáci devátého ročníku zajistí návštěvu svatého Mikuláše, andělů a čertů. V hudebně školy se pak uskuteční setkání vzácných hostů postupně se všemi dětmi, od „maláčků“ ze školky až po páťáky. Ti nejmenší přicházejí trochu rozechvělí a s obavami, ale andělské náruče jsou jim k dispozici a také čerti poznají, že byli všichni celý rok moc hodní. Každé oddělení i třída mají připravené vystoupení, po kterém následuje od Mikuláše očekávaná nadílka. Od třetí třídy jsou otevírány andělské a čertovské knihy, kde je psáno mnohé u těch, kdo zaslouží pochválit i povzbudit. Než se u Mikuláše vystřídají téměř dvě stovky dětí, je dopoledne pryč. Kdo někdy měl na sobě masku čerta nebo vousy Mikuláše, ví, že si za takový výkon žáci zaslouží obdiv. A to ještě odpoledne pokračují ve školní družině.

spojený s vypouštěním balónků Ježíškovi je celoškolní a tradiční akce. Hned ráno si připravují žáci II. stupně stanoviště po celé budově školy. Většinu z nich si sami vymysleli i nachystali. Když dorazí všichni ze školky, společně se svými učitelkami a doprovodem z řad žáků obejdou co nejvíc stanovišť. Vyrábějí mýdélka, vykrajují a zdobí perníčky, pouštějí skořápkové lodičky, krájí jablíčka, vyrábějí vánoční ozdoby a svíčky z včelího vosku, píšou nebo malují dopis Ježíškovi, hrají hry, nakouknou do Ježíškovy dílny, zazpívají koledu a mnoho dalšího. Odpoledne se vše opakuje, jen s účastí rodičů a následným vystoupením – pěveckým „maláčků“ a tanečním „velikánů“. Vše vrcholí vypuštěním desítek balónků s psaníčky pro Ježíška a sladkým občerstvením v jídelně.

Také je naprosto pod vedením žáků II. stupně, kteří na zahradě školky, na hřišti školy a také ve škole připraví stanoviště, kde děti společně se svými rodiči plní nejrůznější úkoly (odlišené podle věku). Ten, kdo má na své hrací kartě všechna razítka, zakončí den společným opékáním, čajem a perníkem.

Je velmi příjemné a povzbudivé, s jakou péčí a opatrností se starají „obři“ a slečny z II. stupně o prvňáka, předškoláka, ale i tříletého caparta, jak je drží za ruce, hlídají, dávají jim záchranu a i ti nejotrlejší si dávají pozor na jazyk, aby svým slovníkem nikoho nepohoršili. (Pravda je, že někdy se zapomenou.) Většina z našich nejmenších nemá potíže svěřit se do rukou těchto „velikánů“ – i proto, že paní učitelka je přece nablízku. A úplně nejlepší je pohled na ty nejmenší, jak kamarádsky a bez obav se obracejí na své spolužáky.

Závěrečnou akcí školního roku je Akademie a rozloučení s deváťáky. Po slavnostním úvodu následuje vystoupení mateřinky a teprve po něm další vystoupení školních dětí.

Oddělení předškoláků má možnost navštěvovat vyučování první třídy a v určené dny nebo po domluvě i se svými rodiči. Aby přechod z heren do tříd „tolik nebolel“, pořádáme od dubna do června „předškoličku“, kde se budoucí prvňáci seznámí se všemi učiteli I. stupně i s ředitelem školy, kteří s nimi každý týden prožijí jednu vyučovací hodinu.

V pravidelném rozvrhu pamatujeme na školku, aby mohla v dopoledních hodinách využívat tělocvičnu. Stejně tak i školní hřiště.

Ve školce máme paní učitelku jmenovanou do funkce zástupce ředitele školy. Administrativu a účetnictví zajišťuje ekonomka školy. Já osobně jsem za možnost poznat problematiku mateřské školy velmi rád. Při svých návštěvách na besídkách školky i při hospitacích jsem jasně viděl, jak je práce ve školce krásná, ale náročná. Trpělivost, láska k dětem a organizační schopnosti vítězí nad nástrahami oběda pětadvaceti „maláčků“ (já mám žízeň, já to vylil, já prosím přidat, tohle nejím...), nad společným oblékáním v malé šatně do zimního oblečení (levá a pravá, tkaničky, čepice, šály, rukavice – prostě babylon) i nad vycházkou, na které číhají tak úžasné louže...

Je mi milé, že díky častým návštěvám v MŠ nejsem pro děti „cizí pán ze školy“ (nebo vzhledem k mým vousům strašidlo), ale volají na mě, že jsem jejich ředitel, někdy taky strejdo a většina mi tyká. A vůbec nejlepší je to při našich setkáních na ulici nebo v supermarketu, kdy mi mávají a vysvětlují rodičům, kdo jsem.

Naši vyučující ze ZŠ i MŠ navštěvují (pokud je to možné) společné další vzdělávání, jazykové kurzy, společenské akce, posezení s bývalými zaměstnanci či školní focení. Letos budeme rukou nerozdílnou vybavovat nábytkem, hračkami a dalším nová oddělení školky.

Jsem správcem našich společných (http://www.zsjizni.clnet.cz/) a a vše, co se ve škole a školce děje, zveřejňuji (samozřejmě se souhlasem zákonných zástupců) a příspěvky mají velký ohlas.

Mnoho let se snažíme o jednotu mezi I. a II. stupněm, ale i školní družinou – o uvědomění si náročnosti práce toho druhého. Podobně jako existovala a snad někde existuje hranice mezi I. a II. stupněm, je také někdy pohlíženo na práci ve školce ne úplně s pochopením. (Vždyť si jen hrají.) Toto nepochopení bývá jak mezi rodiči, tak i mezi pedagogy. (Kolikrát zaznívá i na středních školách: Co tě to tam ta paní učitelka naučila.A pochvala to většinou není.)

Mnozí naši učitelé učí jak na prvním, tak na druhém stupni. Zcela bez obtíží suplují, a ne jen dozorují za nepřítomné kolegy. Při vědomí a se zkušeností s náročností a specifiky výuky na II. stupni jsem přesvědčen, že učit 1. třídu je vůbec to nejdůležitější a nejtěžší. Asi každý, kdo byl s pětadvaceti tříletými či pětadvaceti předškoláky hodinu sám, potvrdí, že poslání učitelky (učitele) v mateřské škole si zaslouží rovněž maximální respekt.

Jen drobný povzdech na závěr. Přivítal bych možnost přijímat do školky přednostně děti, které bydlí v jejím blízkém okolí a jejichž rodiče preferují do budoucnosti pro své dítě naši základní školu. Podle mého by to bylo logické, zvláště když tvoříme jeden vzdělávací celek. Vím, že by to neprošlo, ale snít snad mohu.