Věštění z jednotných přijímacích zkoušek

Podle údajů CERMATu na jaře 2013 maturovalo 91 000 prvomaturantů, přičemž 14 000 z nich, tedy 15 %, neodmaturovalo ani na podzim. Ministr Chládek uvedl, že tito studenti přijdou stát každý rok na více než 2 miliardy korun. Chce proto podíl těchto studentů „bez předpokladů ke složení maturity“ omezit.

Důležitou součástí státních přijímacích zkoušek má být Půjde o bodovou hranici výsledků ve zkušebních testech, kterou když uchazeč nepřekročí, nebude moci nastoupit na žádný studijní obor s maturitou. Podle ministra Chládka má tento systém zamezit případům, kdy střední školy nabírají i žáky, kteří nemají předpoklady ke studiu a u maturit neuspějí. Dosavadní přijímací zkoušky podobný záměr nemají. Jejich cílem je vybrat ty nejlepší z uchazečů v případě, že se na školu hlásí více dětí, než je v ročníku míst. Naopak není jejich cílem zjišťovat, jaké budou mít za čtyři roky výsledky u maturit.

Pokud by mělo zavedení státních přijímacích zkoušek omezit počet neúspěšných maturantů, musely by mít testy z přijímacího řízení schopnost přesně rozpoznat, kdo za čtyři roky (resp. šest nebo osm let v případě gymnázií) odmaturuje a kdo ne. To je ovšem nesmysl. Tzv. predikční validita, tedy schopnost testu rozpoznat budoucí výsledky žáka, není nikdy stoprocentní, u kvalitně postavených testů je alespoň nadpoloviční, což v praxi znamená, že budoucí výsledky lze předpovědět jen asi ze čtvrtiny. Vždy tedy bude početná skupina žáků, kteří mají špatné výsledky u přijímacího řízení, ale dobré výsledky u maturit, a naopak těch, kteří měli u přijímacích zkoušek výborné výsledky, ale maturitu neudělají.

Možností, jak dosáhnout původního cíle, tedy snížení poměru neúspěšných maturantů, je několik.

Znamenalo by to „odříznout“ asi 14 000 dětí každý rok. Snížili bychom tak počet těch, kteří neodmaturují, zhruba o 4 000, ale zároveň bychom ke studiu nepustili 10 000 těch, kteří by maturitu složili. Hranici můžeme nastavit jakkoli, ale poměr bude vždy zhruba stejný, pokud se zásadně nezvýší predikční validita testů.

Schopnost přijímací zkoušky určit budoucí výsledky studenta u maturity si můžeme ilustrovat na konkrétních zjištěních ze škol. Společnost Scio na toto téma realizovala dotazníkové šetření mezi 83 středními školami (zastoupeny byly střední odborné školy, gymnázia, obchodní akademie i další typy škol), které přijímají podle různých kritérií. Cílem bylo porovnat maturitní výsledky studentů přijatých na odvolání nebo autoremeduru, tedy těch, kteří byli původně „těsně pod čarou“ a (nebýt odvolání) na školu by se nedostali, s ostatními maturanty.

Výsledky průzkumu ukazují, že mezi maturanty celkem a skupinou těch maturantů, která byla u přijímacích zkoušek nejslabší, není zásadní rozdíl co do výsledků u maturit.

Mezi těmi, kdo byli u přijímacích zkoušek nejslabší, je navíc menší podíl nepřipuštěných ke zkoušce nebo neúspěšných. Ani různá kritéria přijímacího řízení tedy neposkytují lepší odhad toho, jak student dopadne u maturity.

V praxi tak bude klíčové, jak bude nastaveno nepodkročitelné minimum.To zatím nikdo neví a v případě pilotního ověřování přijímacích zkoušek v letošním roce pravděpodobně ještě ani zavedeno nebude. Již nyní ale víme, že jedno testování nedokáže určit, zda „deváťák“ o čtyři roky později zvládne, či nezvládne maturitu. Je to jako věštění z koule. - kvalita výuky na dané střední škole, motivace žáka, rodinné zázemí či jeho psychologický vývoj v období puberty.

Ministr Chládek bude takovým „strážcem brány“, který bude určovat, kdo na střední školy může a kdo ne. Nebude to ale mít mnoho společného s tím, jak by daný žák uspěl u maturity. Výsledkem bude pouze to, že se na střední školy nedostanou tisíce dětí, které by maturitu zvládly, a že si tak ministr „zařídí“ důvod pro zavírání středních škol.