Současný systém vzdělávání z pohledu zaměstnavatelů a návrhy na jeho zlepšování

Kvalitní vzdělávání je základem pro zajištění kontinuity společnosti a jejího přiměřeného rozvoje. Vzdělávání má dvě základní složky, z nichž ta všeobecná dává člověku široký společenský rozhled i povědomí o vývoji společnosti, zatímco složka kvalifikační má za cíl získat základy odborných znalostí a dovedností, na nichž je možno stavět budoucí pracovní uplatnění žáků a studentů. Zaměstnavatelům nikdy nešlo o potlačení či likvidaci všeobecné složky vzdělávání, jelikož ta je k dobrému uplatnění člověka ve společnosti neméně důležitá, nicméně vystupují proti potlačování kvalifikační složky vzdělávání.

Vzhledem k tomu budou zaměstnavatelé i nadále usilovat o kvalitně vzdělanou, flexibilní a odborně připravenou pracovní sílu schopnou a ochotnou pracovat a dále se vzdělávat. Vzdělávací systém musí každému občanovi umožnit kdykoli do něj vstoupit, ověřit a doplnit si potřebné dovednosti a získat nové kvalifikace nutné k jeho další aktivní účasti na trhu práce. Nastavení vzdělávacích kapacit musí odpovídat předpokládané struktuře a uplatnění absolventů na trhu práce. Na všech stupních vzdělávání mají být podporovány technické a přírodovědné dovednosti, kariérové poradenství a zjišťována kvalita výsledků vzdělávání.

Počáteční vzdělávání by žákům mělo dát nejen dobrý základ pro celoživotní učení (čtenářskou, matematickou, finanční gramotnost, podnikatelské dovednosti, právní povědomí a všeobecný civilizační přehled), ale také jejich první kvalifikaci uplatnitelnou na trhu práce. Poměr mixu všeobecného a odborného základu závisí na dosažené úrovni středoškolského vzdělání - u absolventů učebních oborů by měla převládat kvalifikační složka, u absolventů gymnázií složka všeobecná.

Je tedy třeba rozšířit a zkvalitnit polytechnickou přípravu na základních školách a prvky polytechnické výchovy zahrnout do vzdělávání již ve školách mateřských. Stejně tak musejí být podporována opatření k rozvoji kreativity a základních „soft skills“ (motivace ke vzdělávání, odpovědnost, komunikace atd.). K vyváženému pohledu žáků na trh práce je třeba dále vzdělávat kariérové poradce, zvláště na 2. stupni základní školy, k získání vědomostí o reálném pracovním prostředí.

U středoškolského vzdělávání je nutné vytvořit funkční nástroje pro podporu přímého zapojení zaměstnavatelů do výuky (realizace praxí žáků i učitelů v reálném pracovním prostředí firem, účast odborníků u maturitních a závěrečných zkoušek, smlouvy mezi žáky a podnikem a další), a to vytvářením motivačních legislativních a ekonomických nástrojů a odstraňováním současných bariér. Žádoucí je i využití odborného potenciálu kvalifikovaných zaměstnanců věkové kategorie 50+ v rámci výuky odborného vzdělávání. Kapacity jednotlivých typů a oborů středního vzdělávání musejí odpovídat očekávanému uplatnění absolventů na trhu práce při zachování jejich vzájemné prostupnosti. Pojistkou proti masivnímu přelévání žáků mezi jednotlivými typy škol či jejich neodůvodněnému setrvávání ve vzdělávacím systému jsou podle našeho názoru státem garantované zkoušky v jednotlivých uzlových bodech vzdělávací dráhy (přijímací zkoušky na maturitní obory středních škol, státní maturity).

Ke kvalifikovanému nastavení potřebných vzdělávacích kapacit středního vzdělávání potřebujeme fungující systém předvídání budoucích kvalifikačních potřeb na celostátní a zvláště na regionální úrovni. Z těchto dat je pak třeba vycházet při otevírání kapacit jednotlivých oborů a škol. Prosazujeme rovněž změnu financování škol z normativního („za hlavu“) na vícesložkové, to jest zahrnutí do stávajících normativů také další složky - přidanou hodnotu školy (na základě výsledků testování) a u středních škol také kritérium uplatnění absolventů na trhu práce. Cílem je orientace škol na kvalitu, nikoli na počty studujících žáků.

Pokud žák nezíská první odbornou kvalifikaci na střední škole, je nezbytné, aby ji získal v terciárním vzdělávání. Proto podporujeme snahu o diverzifikaci vysokoškolského vzdělávání směrem k většímu podílu profesně orientovaného bakalářského vzdělávání i transformaci (části) programů vyšších odborných škol na krátké programy terciárního vzdělávání (120-150 kreditů ECTS, to jest 4-5 semestrů) s jasným určením jejich prostupnosti do bakalářského stupně.

Pro přímé spojení výuky a praxe je nezbytné vytvoření funkčních partnerství vysokých škol a podniků a podpora aplikovaného výzkumu vycházejícího z požadavků zaměstnavatelů.

Při plánování změn v akreditačních postupech a akreditačních orgánech požadujeme adekvátní počet zástupců zaměstnavatelů v těchto orgánech a nastavení mechanismů, které by zabránily povolování takových oborů, o něž není na trhu práce zájem.

Vedle systému „školského“ vzdělávání je nezbytné dobudovat pilíř dalšího vzdělávání, který bude rovnocenný vzdělávání počátečnímu a umožní občanům, kteří již jednu kvalifikaci mají (to znamená, že prošli počátečním vzděláváním), si v kterékoli fázi jejich profesního života doplnit a nechat ověřit dovednosti a získat nové kvalifikace nutné k jejich další aktivní účasti na trhu práce. K tomu je třeba dokončit tvorbu Národní soustavy kvalifikací (NSK) a provázat ji jak s rekvalifikacemi, tak s rámcovými vzdělávacími programy.

Zaměstnavatelé budou dále podporovat činnost sektorových rad a snahu o vytvoření jejich zastřešujícího orgánu, který by jejich činnost řídil a koordinoval s potřebnými změnami legislativy. Důležitým nástrojem koordinovaných intervencí by se na trhu práce mělo stát naplňování sektorových dohod.

K obecnému přijetí a odstranění stále existujících bariér k uznávání kvalifikací získaných v rámci dalšího vzdělávání je nutné učinit nejen kroky legislativní (zásadní novela zákona č. 179/2006 Sb., o uznávání a ověřování výsledků dalšího vzdělávání, ostatní legislativní normy definující kvalifikační požadavky na výkon povolání), ale také v rovině informační, propagační a v rovině úpravy firemních informačních systémů. Důležité jsou i fungující služby poradenství k celoživotnímu vzdělávání.

V současné době vstupuje intenzivně do popředí koncept Průmyslu 4.0, to jest přechod na plnou automatizaci a robotizaci nejen ve výrobních firmách, ale i v dopravě, obchodě, komunikaci a dalších službách. Vzhledem k rychlosti změn a nejasnostem, jaké konkrétní dovednosti a znalosti budou potřeba, doporučují zaměstnavatelé neprovádět zásadní zásahy do systému školství, nicméně doporučují školám vycházet z konceptu „T-shape“. To znamená připravovat budoucí absolventy tak, aby kromě hlubokého odborného základu disponovali také širokými mezioborovými znalostmi, komunikačními a jazykovými dovednostmi. Tak budou dnešní žáci připraveni na celoživotní změny zaměstnání a kvalifikací, které si budou muset průběžně doplňovat nejen ve formálním, ale hlavně neformálním vzdělávání.