Den vlčího máku Projekt, který projektem vlastně ani není

Den válečných veteránů nebo také Den vlčího máku si klade za cíl připomenout hrdinné skutky českých vojáků a válečných veteránů, ale také odvahu a nasazení příslušníků dalších záchranných složek. V České republice je tento celosvětový svátek připomínán teprve od roku 2001. Od roku 2011 tak každoročně činí i studenti Gymnázia Vincence Makovského v Novém Městě na Moravě. Ze spontánní připomínky obětí, které za druhé světové války zahynuly pod nacistickým terorem při vyhlazení obce Ležáky, se postupně stal několikadenní počin, jehož cíl zůstává stále stejný: zprostředkovat studentům a veřejnosti památku událostí a osob, které zásadním způsobem ovlivnily a formovaly páteř českého národa. Jinými slovy, umožnit studentům zažít to, co by pravděpodobně jinak poslouchali v hodinách dějepisu.

A jakže se vlčí mák octl na novoměstském gymnáziu? Inspirací byla bezpochyby zkušenost z anglosaského světa, především z Británie, kterou ještě více oživil článek o symbolu vlčího máku v učebnici anglického jazyka. Od myšlenky k realizaci byl pak již jen kousek, a jak to u takových věcí bývá, začátky bývají sice hodně amatérské, ale často za málo peněz získáte relativně hodně muziky. Naším štěstím bylo, že se nám hned v prvním roce podařilo navázat spolupráci s Asociací nositelů legionářských tradic (ANLET), od které si část studentů zakoupila květ vlčího máku do klopy, čímž jsme finančně podpořili činnost, které se asociace věnuje.

Od ANLETu jsme k zapůjčení získali výstavu „Osudové roky české státnosti“, která se stala předlohou pro vlastní studentský projekt, do kterého jsme se pustili následující školní rok. Naším cílem bylo vytvoření vlastní výstavy, která by zmapovala vznik a vývoj svátku Dne válečných veteránů v Británii, původ symbolu vlčího máku, rozšíření tohoto svátku do jiných zemích světa a v neposlední řadě také nastínění některých historických etap a osobností z českého prostředí, které by jistě stály během tohoto svátku za připomenutí. Do práce se od září pustily dvě skupiny studentů a již na konci října jsme představili výsledky naší činnosti ve formě výstavy 12 panelů fotografií doplněných vlastním textem. Zde stojí za zmínku, že panelovou výstavu se nám podařilo vytvořit opravdu s relativně nízkými finančními náklady a studenti si sami vyzkoušeli práci, která byla nadstavbou běžné výuky a mnohé přiměla k vlastnímu bádání mimo školní prostředí.

Kromě výstavy se ke vzpomínkové akci přidal i živý vlčí mák, chcete-li flash mob, při kterém studenti na zahradě gymnázia ztvárnili květ vlčího máku za použití černých a červených svršků. Flash mob se stal oblíbenou součástí novoměstského Dne vlčího máku a v různých variacích „vykvétá vlčí mák“ na zahradě gymnázia každý říjen. Pravidelnou záležitostí se stalo také ztvárnění vlastního máku do klopy, na jehož výrobě a prodeji se podílejí studenti napříč ročníky. V roce 2013 jsme se také poprvé rozhodli uspořádat besedu a pozvat na gymnázium hosty. Vedle historika PhDr. Jana Břečky usedl před studenty gymnázia a základních škol do posluchačské auly generál Emil Boček, jeden z posledních žijících pilotů, kteří sloužili u Britského královského letectva. Reakce studentů byla ohromující. Jindy neposední posluchači odměnili téměř dvouhodinové povídání pana generála dlouhým spontánním potleskem. Pro nás jasný důkaz toho, že hrdinové naší historie nacházejí u mladé generace odezvu. Takto poučené a motivované studenty pak již není těžké oslovit s prosbou, zda se chtějí zúčastnit krátkého pietního setkání u pomníku padlým na novoměstském Vratislavově náměstí, ke kterému se v 11.00 hodin za vyzvánění kostelních zvonů může přidat i kdokoliv z novoměstských obyvatel.

Tím v podstatě vznikla kostra našeho projektu - pokud se dá o projektu vůbec hovořit, neboť za sebe bych řekl, že jsme se pouze pokusili poskytnout prostor a vdechnout život myšlence, která by v naší polámané společnosti měla mít místo sama o sobě. Od roku 2014 se snažíme podzimní Dny vlčího máku ladit alespoň trochu tematicky. Po útoku na české vojáky v Afghánistánu byl právě rok 2014 věnován českým vojákům sloužícím na zahraničních misích. Vedle již zavedených akcí se nám podařilo zapůjčit fotografie Daniela Hlaváče z misí, kterých se s Armádou České republiky zúčastnil. Vernisáží fotografií z Afghánistánu a přednáškou o roli a postavení žen v tamní společnosti zaujala válečná reportérka Lenka Klicperová. Více si pánská část publika přišla na své při diskusi s vojenským historikem Milanem Podhorcem a veteránem bojů z Afghánistánu Miroslavem Lidinským. Líčení osobních zážitků a zkušeností opět zabralo.

Přelomový byl jistě minulý rok, kdy se nám podařilo na realizaci Dnů vlčího máku získat granty, a to hned dva. Tím jsme mohli naplnit touhu vyjít s naším projektem trochu více „do ulic“. Téma pro loňský rok se také nabízelo samo. Připomínali jsme si totiž 70. výročí ukončení bojů druhé světové války a také stejné výročí návratu československých pilotů ve službách RAF zpět do vlasti. Program se tak výjimečně rozrostl i do květnových dnů a pokračoval pak standardně v říjnu a listopadu. Událostí byla celá řada, od filmového promítání, po divadelní představení a koncert.

Za zmínku stojí především počiny dva. Prvním z nich bylo natočení videomedailonků o novoměstských osobnostech, kterých se buď dotkly události první či druhé světové války, nebo se do bojů přímo zapojily. Tohoto úkolu se nadmíru dobře zhostili studenti kvarty, kteří vedle produkce DVD vytvořili i panelovou výstavu mapující jednotlivé osobnosti. Druhým hřebem podzimního programu byla spolupráce se spolkem Czech Spitfire Club, díky které jsme na novoměstské Vratislavovo náměstí mohli umístit maketu letounu Spitfire (v měřítku 1: 1) a na povídání se studenty a setkání s veřejností znovu pozvat generála Bočka. Přelet letounů Jas Gripen nad maketou spitfiru, u kterého drželi čestnou stráž novoměstští skauti, byl již „jen“ třešinkou na dortu.

Po takto nabitém ročníku nepředpokládáme, že by se nám v letošním roce podařilo opět bez grantového zajištění uspořádat akci obdobných rozměrů. I když již máme téma pro letošní rok zvolené, budeme se muset pravděpodobně v mnohém uskromnit a řadu věcí inovovat. Když o tom tak přemýšlím, je to nakonec možná dobře. Jak se i v našem případě ukázalo, pro realizaci dobré myšlenky (a my o její kvalitě přesvědčeni jsme) není ani tak třeba finanční podpory, jako spíše zapojení a spolupráce co největšího počtu lidí. A proto naším cílem zůstává zejména touha rozšířit myšlenku a obsah Dne válečných veteránů/Dne vlčího máku i na další školy a do dalších regionů. Budeme rádi, když k ní další skupiny přistoupí po svém, vnuknou jí svého ducha a originalitu. Odměnou nám nebude prvenství v připomínání tohoto opomíjeného kalendářního svátku, ale vědomí, že i na dalších místech republiky se našli mladí lidé, kteří chtějí zavzpomínat na činy těch, mezi něž patří například i bývalý pilot RAF generál Emil Boček. Takovým partnerským školám budeme rádi zdrojem inspirace a budeme rádi naslouchat jejich zkušenostem.