Soutěž "Moje oblíbená hračka"

Děti ze Základní školy Majakovského 1 uspořádaly pro seniory soutěž na téma „Moje oblíbená hračka", jejímž cílem bylo dozvědět se o dnes již možná zapomenutých a neznámých hračkách nebo dětských hrách. Do soutěže se mohl přihlásit ten, kdo se chtěl vrátit zpět do svých dětských let a zavzpomínat, která hračka byla v době, kdy byl ještě dítě, ta NEJ a zůstala uložená v paměti a vzpomínkách. Děti byly velmi zvědavé a moc se těšily na soutěžní práce. Málokteré dítě si dokázalo představit, že v době před několika desítkami let měly děti pouze jednu hračku nebo také žádnou. Když přišly první příběhy, děti naslouchaly jejich čtení a bez jediného slova vnímaly s údivem popsané příběhy, které jim babičky a dědové poslali.

Babičky a dědečkové mají mnoho zážitků, vzpomínek a životních zkušeností, které jsou pro nás ostatní velmi zajímavé a poučné. A proto jsme byli moc rádi, když se s námi babičky a dědové podělili o vzpomínky z doby, kdy byli ještě malí. Díky příběhům, které školáci obdrželi, si vytvářejí vnímavý vztah k životu, poznávají, jaké měli hračky a jaké hráli hry dnešní babičky a dědové. Nové poznatky a zkušenosti vybízejí děti k zamyšlení, směřují k rozvíjení mezilidských vztahů, vnímání okolních skutečností.

Děti se prostřednictvím životních příběhů a vzpomínek babiček a dědečků dozvěděly, jaké to bylo v době jejich mládí. Zjistily, že dříve děti chodily více do přírody, s kamarády hrály míčové hry na volné louce, na silnicích nejezdilo tolik aut, povídaly si a neměly tolik hraček jako děti dnes, nebyly počítače a děti trávily většinu času venku se svými kamarády. Scházely se každý den odpoledne, poté, co splnily své úkoly, které jim jejich rodiče přichystali. Někdo se staral o zvířata, někdo o sourozence, na jaře hodně dětí pomáhalo s prací na zahrádce. Plely záhonky, sázely přísady, zalévaly. Hodně musely pomáhat rodičům, kteří chodili do práce a vraceli se pozdě domů. V době, kdy byli malí, si nedokázali představit, že za několik desítek let budou existovat hračky, které blikají, vydávají zvuky nebo se samy pohybují. Zajímavé zjištění pro nás pro všechny bylo, že stejně jako dnes již existovaly hračky plyšové. Z některých příběhů jsme se totiž dozvěděli, že některé děti již tenkrát měly v postýlce plyšového medvídka či jinou plyšovou hračku.

Zajímavý příběh nám poslala jedna devadesátiletá paní, která popisovala, jak v dětství jezdila na dřevěné koloběžce, a protože se jí jízda na koloběžce strašně líbila, tak si v dospělosti pořídila elektrické kolo, na kterém jezdí ještě dnes. Svůj příběh doplnila i vlastní fotografií. Jiná paní ve svých vzpomínkách popisuje, jak hrála ostatním dětem loutkové divadlo s loutkami, které jí vyřezal její tatínek. Veselý příběh nám poslal také pán, který si hrál s kuličkami, potom střílel z praku, a když vyrostl, chtěl se stát fotografem. Pořídil si fotoaparát a myslel si, že stačí jen zmáčknout spoušť a vznikne hezký obrázek. Když zjistil, že nikdo z okolí ho za fotografie nepochválí, pořídil si míč. Hlavní ale bylo, že se dokázal zabavit a neustále vymýšlel a zkoušel něco nového a neobvyklého. Ze všech her a aktivit měl obrovskou radost a vše, co dělal, ho moc bavilo. Babička jedné naší žákyně se zapojila do soutěže se svojí hračkou z drátu. Když byla malá, hrávala si s drátěnou kočičkou. Ve svém popisu nám prozradila, jak lze takovou hračku jednoduchým způsobem vyrobit.

Do soutěže bylo přihlášeno 53 psaných prací, 79 kreslených a malovaných, 5 prostorových a několik fotografií hraček. Soutěžily babičky a dědové dětí navštěvujících naši školu, ale i senioři žijící v domech s pečovatelskou službou a v Centru sociálních služeb v Prostějově. Zapojili se senioři ve věku 70-91 let. Kdo nezvládl svůj příběh zapsat sám, tomu pomohla sociální pracovnice. Se shromážděnými příběhy byly seznámeny děti, které si vyzkoušely roli porotce. Zajímavé příběhy četly paní učitelky v několika třídách v hodině čtení, výtvarné či pracovní výchovy, vychovatelé ve školní družině. Pro porotu bylo velmi těžké z krásných příběhů vybrat ten nejzajímavější, a proto rozhodla dětská porota, že všechny babičky i dědové, kteří se do soutěže zapojili, získají věcné dárky a čestné uznání. Rozradostněné děti, plné dojmů z příběhů o nezapomenutelných hračkách, pomohly i s rozdělením cen a přípravou diplomů a obálek.

Jakmile jsme společně s dětmi připravili obálky s diplomy a cenami, dohodli jsme termín předání. Na slavnostní vyhodnocení jsme se pečlivě připravili. Secvičili jsme dvě pohádky a naučili jsme se zpívat pohádkové písničky. Všichni jsme se těšili, že uděláme radost lidem, kteří se nám svěřili se svými vzpomínkami z dětství.

Když jsme přijeli na místo, čekalo na nás milé překvapení. Nejen že babičky připravily výstavu svých hraček, které se dochovaly, ale upekly nám skvělé buchty a uvařily výborný čaj. Všichni soutěžící nás netrpělivě čekali u stolečků ve společenské místnosti, spolu s paní ředitelkou, zdravotnickým personálem a sociálními pracovnicemi. Nejprve jsme všem vysvětlili, proč jsme přijeli, poděkovali jsme za zapojení do soutěže a v úvodu jsme předvedli naše společné vystoupení, které se moc líbilo, a všichni přítomní nás odměnili velkým potleskem. Po vystoupení následovalo předávání cen a diplomů a potom se uskutečnilo čtení několika příběhů. Děti z druhé třídy četly všem přítomným originální příběhy, plné vzpomínek a fantazie, za které uživatelé služeb získali ocenění. I když čtení nebylo plynulé, všichni napjatě poslouchali. Potom si děti se seniory povídaly o všem možném. Asi po hodině nás čekal ještě jeden úkol. Byli jsme navštívit ležící babičky na pokojích s naším krásným vystoupením. Po naší návštěvě jsme babičky a dědečky pozvali na návštěvu naší školy.

Naše společné akce nejsou jen tak ledajaké. Práce, které byly do soutěže zaslány, budou vystavené v kulturním klubu Duha v Prostějově, kde budou zpřístupněny veřejnosti 9. června u příležitosti Dne seniorů. Po skončení výstavy budou práce vystaveny v CSS v Prostějově.