Sborník vzpomínek

Vydáno:

Podílet se na vydání vlastního sborníku? Zpočátku úvaha, jejíž realizaci si nikdo z nás neuměl představit. Ale vyslovením této myšlenky se roztočil kolotoč, který nešlo zastavit. Tento nápad pro nás znamenal spoustu práce, která byla rozložena do časového období přibližně půl roku. Ale naše snažení a realizace naší myšlenky stály za to. Propojení rozdílných věkových kategorií seniorů s dětmi je velmi zajímavé a přínosné pro obě strany. Děti získávají zkušenosti od starších spoluobčanů a dozvídají se, jak to chodilo dříve, a senioři jsou potěšeni dětskou přítomností a moc rádi a ochotně své zkušenosti dětem předávají.

Sborník vzpomínek
Naděžda
Kalábová
Základní škola Prostějov, ul. Vl. Majakovského 1
Děti ze základní školy Majakovského 1, Prostějov vydávají ve spolupráci s Centrem sociálních služeb v Prostějově Sborník vzpomínek s názvem Moje oblíbená hračka. Jak již bylo zmíněno v předchozím čísle Speciálu pro školní družiny, žáci uspořádali soutěž pro babičky a dědečky. A protože příběhy, které senioři žákům poslali, byly moc hezké, nemohli si je nechat jen pro sebe. S příběhy jsme se seznámili nejen ve školní družině, ale i ve škole. Všechny příběhy jsme spolu s krásnými fotografiemi a malovanými obrázky vyvěsili na chodbách školy v místě přístupném všem dětem, ale i dospělým. A protože jsou to opravdu vzpomínky, které někdo prožil, rozhodli jsme se, že ty nejzajímavější zařadíme do sborníku vzpomínek.
Texty jsme již měli připravené, ale horší to bylo s obrázky. Po dohodě s dětmi se začaly dít neuvěřitelné věci. Děti si samy mohly vybrat příběh, ke kterému nakreslí vlastní obrázek. A tak po dobu 14 dnů děti postávaly na chodbě, kde byly vyvěšené příběhy, a přemýšlely, jaké ilustrace mají vlastně kreslit. Před samotnou činností však bylo všem řečeno, že ne každý obrázek se dostane do sborníku. Nashromáždili jsme obrázky od dětí, které pak v roli porotců a hodnotitelů odhlasovaly, který ilustrovaný obrázek bude vhodným doplňkem a ozdobou psaných příběhů. Obrázky, jež dostaly nejvíce hlasů, byly vybrány do našeho společného sborníku vzpomínek. Díky obrázkům, které děti nakreslily, se nám podařilo vytvořit i přední stranu naší společné brožury. S tiskem nám pomohla paní Alena Dvořáková, sekretářka primátora města Prostějov. A když už je knížka hotová, zbývá zorganizovat „knižní křtiny“.
Podařilo se nám zkompletovat a vytisknout knížku a také zorganizovat slavnostní křest. Když přišel zmíněný den, vydali jsme se s dětmi do Centra sociálních služeb v Prostějově. Kromě nás přicestovaly také tři velké krabice plné keramických výrobků, dopisy a přáníčka od dětí, kytara a klarinet jako doprovodné nástroje, tašky se sborníky pro autory příběhů vzpomínek a několik lahví dětského šampaňského.
Když jsme vstoupili do budovy, kde měla celá akce probíhat, bylo vše připraveno. Na dlouhé chodbě byly na stolečcích prostřené ubrusy, napečené koláče s čokoládovou polevou a lahodné nápoje vonící mátou. Zanedlouho po příjezdu jsme se setkali s autory příběhů. Úvodní slovo si vzala paní ředitelka Centra, která nás všechny přivítala a připomněla, proč jsme se sešli. Přivítala také vzácného hosta, vedoucího sociálního odboru města Prostějova pana Jaroslava Svozila, který se stal kmotrem našeho společného sborníku. Po našem vystoupení jsme sborník pokřtili a připili dětským šampaňským na naše další společné akce. Na společném setkání senioři a pracovnice Centra sociálních služeb překvapili děti. Za krásné vystoupení dětem předali pastelky a sladkou odměnu. Dárky dětem a autorům sborníku vzpomínek věnovalo Povodí Moravy Brno. Po předání dárků a slavnostním přípitku jsme si povídali u stolečků s autory příběhů.
Kromě sborníku, který jsme připravili jako překvapení, jsme také přivezli dárečky jen tak pro radost. Keramické výrobky, přáníčka, dopisy, šité i lepené výrobky jsme rozdávali po pokojích. Dárečky vyráběly v průběhu roku děti keramického kroužku a také žáci některých tříd naší školy. Babiček a dědečků je v areálu prostějovského centra mnoho, a proto pro nás bylo velmi potěšujícím překvapením, že se k našemu snažení připojil také kolektiv dětí – Orlíci z Drnovic, které se nám ozvaly, že nám pomůžou s výrobou přáníček a dárečků. Takové pomoci si nesmírně vážíme a jsme moc rádi, že můžeme i díky nim udělat radost několika dalším lidem žijícím v Centru sociálních služeb v Prostějově.
Vzhledem k tomu, že naše zastaveníčko před prázdninami potěšilo mnoho babiček a dědečků, nezůstalo naše snažení bez povšimnutí. Našli jsme k sobě kolektiv dětí, kterým není lhostejný osud jiných a kteří chtějí také pomáhat. Protože jezdíme na návštěvu za našimi milými babičkami a dědečky rádi a opakovaně, jsme za takovou pomoc vděčni.
Když jsme zazpívali připravené písně za doprovodu kytary a dozněly krátké skladbičky hrané na klarinet, vyslechli jsme si slavnostní proslov paní ředitelky Centra sociálních služeb, která nám poděkovala a prozradila nám, jak moc ji to těší, že pro jejich klienty organizujeme soutěže a jezdíme při nejrůznějších příležitostech na návštěvy. Také nás pochválila za vytvoření společného sborníku, na který jsme právem pyšní, ale i za krásné obrázky nejrůznějších hraček, které jsme přenechali v jejich zařízení k výzdobě chodeb a dalších prostor. Po předání dárků autorům sborníku jsme se vydali pod vedením aktivizační pracovnice na návštěvy po pokojích. Každý z nás měl připravené dárečky pro babičky a dědečky a také dopisy, které jim děti napsaly. Na každém pokoji jsme pozdravili, ležícím seniorům předvedli krátké vystoupení a předali překvapení pro radost. Všichni nám moc děkovali a byli rádi, že jsme je potěšili vlastní přítomností.
Pokaždé, když se loučíme a odcházíme od našich milých babiček a dědečků, víme, že se opět rádi vrátíme. Je nám totiž jasné, že lidé, kteří jsou zdravotně znevýhodněni oproti ostatním a jsou často odkázáni na pomoc druhých, kontakt s ostatními potřebují. Navíc jejich životní zkušenosti, které dětem s láskou předávají, jsou neskutečně poučné a velmi zajímavé. Je pro nás potěšením, když můžeme udělat radost lidem a vyplnit jejich volný čas dětskou přítomností, rozdávat dárky jen tak pro radost, ale také pohladit vlídným slovem. Velkou odměnou pro nás je radost ve tvářích a rozsvícené oči lidí, kteří se radují z naší přítomnosti.
Při našem loučení nám senioři prozradili, že se těší na další soutěžní téma, které pro ně připravíme. Nápad, který realizujeme již druhým rokem, není jen tak ledajaký, protože vytvořené sborníky si mohou senioři nechat dotisknout a nabídnout je svým přátelům, dětem a jiným příbuzným jako trvalou vzpomínku na někoho, kdo je jejich blízkým člověkem a koho mají rádi.
Velkým překvapením pro nás bylo, když jsme posléze obdrželi poděkování od paní ředitelky Centra sociálních služeb v Prostějově za naše celoroční snažení. V dopise byly vyjmenované všechny naše společné aktivity, které se nám v průběhu roku podařilo zrealizovat.

Související dokumenty