Generační tvoření

Tento nápad se zrodil při jedné z posledních návštěv Centra sociálních služeb, kdy bylo dětem nabídnuto, že babičky a dědové jim mohou pomoci při vytváření výrobků. Technika kašírování byla vybrána proto, že je jednoduchá a lehce zvládnutelná. Materiál, který je k vytváření potřeba, není nákladný, pro každého dostupný a k sehnání v každé domácnosti. Tvoření pomocí této techniky je velmi jednoduché a lehce zvládnutelné pro obě věkové skupiny.

Kašírování je nenáročná výtvarná technika, kterou lze vyzkoušet v každém věku. Jedná se o tvoření z papíru, kdy pomocí vrstvení a nanášení na sebe různých kousků papíru namáčeném v lepidle ředěném vodou vznikají zajímavé výrobky a tvary. Kulaté tvary lze vytvořit mačkáním několika papírů do sebe a vrstvením a nalepováním různě natrhaných kousků. Základní tvary všech výrobků tvoří několik vrstev novinového papíru máčeného v lepidle na tapety. Poslední vrstva jsou kousky bílého kancelářského nebo měkkého toaletního či průklepového papíru. Při technice kašírování lze zužitkovat odpadní materiál, který by jinak skončil v koši. Tvůrčí činnost trvala i s přípravami dvě hodiny. A jak to celé probíhalo?

Ze školy jsme jeli autobusem MHD do Centra sociálních služeb v Prostějově. Když jsme se ocitli v místnosti, kde tvoření probíhalo, netrpělivě na nás čekaly naše milé babičky a dědové. Aktivizační pracovnice je přivezly ke stolečkům a navlékly jim gumové zástěrky. Na velkém stole byl připravený materiál, který děti roznesly ke stolečkům. Ke každému stolečku, kde byli dva senioři a k nim přisedly dvě děti. Po vysvětlení postupu jsme se pustili společně do práce.

Nejprve jsme se dohodli, co vlastně budeme vytvářet. Některé skupiny se domluvily, že vyrobí zvířátko, jiné skupiny se pustily do vytváření pohádkových postav. Každý stoleček dostal dvě misky s tekutým lepidlem, ředěným vodou, které se používá na tapety. Tapetové lepidlo s názvem Apeko lze zakoupit v každé drogerii. Kromě lepidla Apeko lze použít i lepidlo Herkules, které také naředíme vodou. Do lepidla potom namáčíme natrhané kousky papíru, které vrstvíme na sebe. Vrstvením natrhaných kousků novinového papíru vytváříme tvar výrobku, který pomocí nanášení vrstev papíru na sebe tvarujeme a rukama vyčnívající papír uhlazujeme. Jakmile máme dokonalý tvar výrobku, poslední vrstvu novinového papíru překryjeme kousky bílého kancelářského papíru a dokonale uhladíme.

Všechny naše výrobky měly jako základ špulky od nití, což bylo velmi dobré proto, aby všechny výrobky vzpřímeně stály. Kdo nemá k dispozici špulky od nití, může použít různé druhy papírových roliček, například od toaletního papíru.

Když jsme na špulky začaly nalepovat vrstvy novinového papíru, objevily se před námi tajemné postavičky, které neměly žádné jméno. Babičky ale vymyslely, že by bylo dobré je pojmenovat, vymyslet každé postavičce či zvířátku jméno. A najednou byla s námi u stolečků žabka Zelinka, princezna Barvička, kočka Micka, kapřík Melichar, strašidýlko Papirucha a jiné postavičky, které jsme pomocí vlastní fantazie vytvořili. Vrstvením papíru namáčeného v lepidle byl vytvořen pouze základ.

Dokončovací práce, aby všechny postavičky či zvířátka měly vše, co mají mít, nás teprve čekaly. Na stole, u kterého nikdo neseděl, jsme měli k dispozici velký výběr dalších materiálů a pomůcek. Například nůžky, karton, vlnu, proužky papíru vytvořené skartovačkou, nitě, špejle, zbytky látek, kousky krepového a průklepového papíru aj. Tyto materiály jsme využili k tomu, abychom například princezně přilepily vlásky z vlny, kočičce vousy z nití, žabičce z průklepového papíru vytvarovali velké oči, slepičce křídla a zobáček z kartonu, strašidýlku vlasy z barevného papíru nařezaného na úzké proužky skartovačkou aj. V dokončovací fázi jsme celý povrch uhladili, přenesli na podložku, která byla umístěna na parapetní desce u okna, a týden jsme výrobky nechali sušit.

Po týdnu, kdy byly výrobky dokonale suché, jsme pomocí štětce a temperových barev výrobky dokončili. A najednou na nás kulila krásné tmavě zelené oči žabka, mezi námi se objevila strakatá kočička, kohoutek s pestrobarevným peřím a další zajímavé postavičky a zvířátka. A protože nám zbyla asi půl hodina času, naše výrobky dostaly jména a stali se z nich hrdinové pohádkových příběhů, které jsme společně s našimi babičkami a dědečky vymysleli.

Proto si můžete přečíst pohádku Ostrašidýlku Papiruchovi. Bylo - nebylo. V hlubokém lese, kde ptačí zpěv se nese, žilo malé strašidýlko, jménem Papirucha. Proč se jmenovalo Papirucha? Protože bylo vyrobené z papíru. Bylo velmi malé, celé černé a ušmudlané. A protože mu všichni říkali, že by mohlo strašit v lese, rozhodlo se, že se tak stane. Vydalo se tedy po cestičce, až došlo do strašidelného lesa. Ve strašidelném lese byla mezi stromy tma a Papirucha si myslel, že zde bydlí spousta strašidel. Naslouchal, jestli neuslyší strašidelné houkání. Houkání slyšel, ale zjistil, že na vysokém smrčku zahoukala sova, ale strašidlo žádné. Sova koulela očima, když uviděla pod stromem malé rozčepýřené strašidýlko. Byla velmi překvapená, kde se tam vzalo. Strašidýlko se osmělilo a zeptalo se, zda je správně ve strašidelném lese. Sova mu potvrdila, že ano, a také mu prozradila, že je první strašidlo, které vidí mezi stromy. Papirucha se osmělil a položil zvídavou otázku, proč je les strašidelný. Sova mu řekla, že v tomto lese stromy rostou vedle sebe a je v něm stále tma. Proto na rozdíl od jiného lesa, kde nerostou stromy tak blízko sebe, si zvířátka vymyslela, že je strašidelný. Ale pokud dřevorubci stromy prořežou a dřevo zpracují třeba pro výrobu papíru, bude v něm světla dost. Ale i když v něm bude více světla a Papirucha v něm zůstane, název Strašidelný les mu zcela jistě zůstane.

Společné tvoření nás moc bavilo a všichni jsme žasli nad tím, co jsme dokázali vytvořit. Už teď zcela jistě víme, že naše společné generační tvoření nebylo poslední a už se těšíme, co vyrobíme příště. Pohádky, které vznikly, jsou moc hezké a zcela jistě se s nimi pochlubíme ostatním dětem.