Černá kavárna

V kavárně vše kromě debaty s nevidomým člověkem probíhá potmě čili s klapkami na očích. Účastníci si tak mohou vyzkoušet objednat nápoje a drobné sladkosti, nalít si vodu do sklenice nebo podepsat prezenční listinu. Vyzkoušejí si i orientaci v terénu s bílou holí a zahrají si stolní hry pro nevidomé.

Cílem kavárny je rozvíjení a prohlubování kladného přístupu k životu nevidomého člověka. Program má naučit, jak se správně chovat při setkání s nevidomým člověkem, pomoci dětem vcítit se do jeho situace, poznávat svět jiným způsobem.

Program Černé kavárny je rozdělen do tří částí. V první části jsou účastníci přivedeni do improvizované kavárny, kde je hned při vstupu každému nasazena páska na oči. Za pomoci pedagogů se usadí ke stolům. Na každém stole je společně s typickým vybavením kavárny (cukřenkou, ubrousky, sušenkami atd.) také připraven jídelní lístek v Braillově písmu. Poté, co se děti usadí, jsou vedoucím programu přivítáni a instruováni, že kdykoli budou chtít, mohou si objednat cokoli z jídelního lístku, který mají na stole. V tento moment narážejí na první komplikaci. Jakým způsobem si mají objednat, když neznají Braillovo písmo? Vysvětlí se jim, že pokud nevidomý jde do obyčejné kavárny, těžko si objedná z tištěného jídelního lístku, který běžně leží na stole. Každý nevidomý si objednává hlasem a sluchem, proto je dětem řečena dnešní nabídka kavárny (ovocný čaj, zelený čaj, šťáva, voda...). Když děti mají svoji objednávku na stole, snaží se stále poslepu pokračovat v běžných činnostech. Dát si čajový sáček do vody a přitom být opatrné, aby se neopařily, osladit si čaj a podobně.

Po obsloužení se každému rozdá nějaká hmatová pomůcka. Mohou dostat hmatové knížky s rozpoznáváním zvířat, rostlin, pohádek, dopravních prostředků atd. nebo hmatové pexeso s různými druhy materiálů. Na závěr této části, stále s páskou na očích, se snaží podepsat do prezenční listiny. Po podpisu si mohou sundat pásku a podívat se na svůj podpis.

Až si všichni sundají pásky z očí, začíná druhá část programu. Tu vedoucí zahájí tím, že se zeptá: „Kdybyste měli jako nevidomý zaplatit za vypitý čaj, jak poznáte, kolik máte v ruce peněz?“ A vysvětlí dětem, jak se hmatem poznají drobné mince i papírové bankovky a že k rozpoznávání bankovek slouží různé pomůcky. Někteří například používají pomůcku, přes kterou se bankovka ohne, a podle toho, kam dosáhne, poznají nominální hodnotu bankovky.

Další téma, které se řeší, je oblékání. „Jak byste si oblékli stejně barevné ponožky?“ ptá se vedoucí a vysvětluje, jak ponožky párovat už do pračky a jak je důležité mít systém. „Pokud nemáte vedle sebe kamaráda, který vám řekne, jakou barvu má vaše košile, jak to poznáte?“ A ukazuje jim pomůcku zvanou Colorino, která po přiložení k oděvu dokáže nahlas říci jeho barvu a názorně předvede, jak pomůcka funguje.

Výklad zkušeností nevidomého člověka je k nezaplacení. Proto máme na akci přítomného nevidomého, který je schopen hovořit o své oční vadě. Poté, co vedoucí uzavře kapitolu s oblékáním, představí přítomného nevidomého, který dětem povídá o svých zkušenostech a odpovídá na všemožné otázky, které děti pokládají. Pokud je vše zodpovězeno, druhá část Černé kavárny končí.

Třetí část Černé kavárny je překážková dráha a hraní her pro nevidomé. Překážková dráha a hraní stolních her pro nevidomé probíhají zároveň. Jelikož na dráze můžou být maximálně dvě dvojice, zbytek si krátí čekání hraním her pro nevidomé. Aby děti pochopily princip her, musejí mít pásky na očích. Mají k dispozici sluchové pexeso, Člověče, nezlob se, šachy nebo dámu, mlýn atd.

Na překážkovou dráhu jsou děti pouštěny ve dvojicích. Jeden má pásku na očích a slepeckou hůl, druhý je vodič, který nevidomého dráhou provede. Po projití si role otočí. Překážkovou dráhu má simulovat běžný ruch ulice, je postavená jako koridor (koridor vytyčíme např. pomocí židlí a stolů), kterým musejí děti projít. Jsou zde překážky, které visí ze stropu (simulují stromy), změna povrchu (chůze přes žíněnku) a je zde zařazen i prvek třídění odpadu. Na jednom stole jsou připravené různé materiály: plastová lahev, papír, tužková baterie. Vodič nevidomého ústně navede na materiál k třídění a řekne mu: „Vezmi si papír a dej ho do správného boxu.“ Nevidomý s pomocí hmatu hledá a bere papír, který musí dát do správného boxu určeného ke třídění papíru. 

Až si všichni dráhu projdou, vedoucí se dětí ptá na jejich pocity - která část programu je nejvíce oslovila, popřípadě co si z programu odnášejí.

Pokud chcete zjistit, jak moc se dětem program líbil, nechte je všechny, aby si znovu nasadily pásky na oči a pomocí palce vyjádřily svoji spokojenost. Palec dolů znamená „program se mi nelíbil“, palec do strany znamená „program ušel“ a palec nahoru „program se mi líbil“.