Současná situace v oblasti školské logopedie a školských poradenských služeb

Vydáno:

Přibývá nám v mateřských školách dětí s vadami řeči, ale termíny na objednání ve školských poradenských zařízeních jsou často na několik měsíců dopředu nedostupné. Požádali jsme speciálně pedagogické centrum pro vady řeči (SPC) o logopedickou depistáž v mateřské škole, ale SPC nám z kapacitních důvodů nevyhovělo. Máme v mateřské škole logopedického asistenta, ale nemá zajištěné metodické vedení logopedem. Co máme dělat? Opravdu mají SPC pro vady řeči takto zaplněné kapacity? Zkuste se obrátit na krajského koordinátora logopedické péče ve školství, měl by mít přehled o situaci ve školské logopedii ve vašem kraji a být schopen vám poskytnout aktuální informace.

Současná situace v oblasti školské logopedie a školských poradenských služeb
Mgr.
Andrea
Schmalzová
vedoucí SPC pro děti a žáky s vadami řeči, Praha 8, krajský koordinátor logopedické péče pro hlavní město Praha
Jak to tedy je s kapacitou školských poradenských služeb v současné době? Často se mluví o nedostatečných kapacitách těchto služeb, o tom, že pedagogicko-psychologické poradny i speciálně pedagogická centra mají dlouhé čekací lhůty a objednávají na několik měsíců dopředu, nedostatečně poskytují poradenské služby přímo v terénu, „přehazují“ si klienty, omezují individuální i skupinovou péči atd. Proč tomu tak je, asi není třeba příliš vysvětlovat, považuji však za důležité uvést tyto dopady společného vzdělávání do školské logopedie ve všech souvislostech.
Jen stručně se vrátím před září 2016. SPC i PPP poskytovaly standardní a často i nadstandardní služby víceméně v plném rozsahu, daném vyhláškou č. 72/2005 Sb. – kromě vyšetření, konzultací a diagnostiky speciálních vzdělávacích potřeb nabízely různé možnosti individuální i skupinové péče, pravidelně navštěvovaly školy, kde měly integrované děti, nedocházelo tak často k doporučování převzetí do péče jiným ŠPZ, logopedická SPC vykonávala depistáže atd.
Pro poradenská zařízení v současné době je však základní prioritou uspokojit neutuchající poptávku po vyšetření a diagnostice za účelem nastavení podpůrných opatření a celý související proces, který zahrnuje prvotní komunikaci se zákonnými zástupci při objednávání, samotné vyšetření včetně úvodního a závěrečného rozhovoru s rodiči, následnou komunikaci ohledně nastavování podpůrných opatření se školou, vyhotovení dokumentů z vyšetření – zprávy a doporučení, další komunikaci s rodiči k zajištění podpisu a vyzvednutí dokumentů z vyšetření, odeslání doporučení škole datovou schránkou (a dále množství drobných, ale legislativně či procesně nezbytných administrativních úkonů). Celý proces zaměstná pro jednoho klienta v průměru 1 pracovníka na 1 pracovní den.
Kapacity na ostatní činnosti zbývají pouze okrajově, to asi platí pro všechna ŠPZ, tedy pro PPP i SPC bez ohledu na zaměření. Logopedická SPC v této situaci čelí ještě specifikám vyplývajícím z jejich zaměření, a to zejména:
*
Pro mnoho klientů, pokud nemají jednoznačně smyslové nebo tělesné postižení, jsou poradenským zařízením první volby. 3 až 4leté dítě, které nerozumí a nemluví, je z 99 % směrováno na logopedická zařízení, diferenciální diagnostika je v tomto věku obtížná a naděje rodičů, že je to „jen“ narušená komunikační schopnost pochopitelná. A i když se později potvrdí, že potíže s řečí jsou symptomatické, tedy vyplývající z jiného primárního postižení, např. mentálního, PAS atd., tak minimálně během předškolního věku nebývá z nejrůznějších důvodů jednoduché přesměrovat klienty na jiné ŠPZ.
*
Oproti současnosti výrazněji více těchto klientů dříve ošetřily PPP, případně SPC pro mentální či kombinovaná postižení, pro vlastní navýšení klientely se však v současné době těmto klientům mnohem častěji brání, rovněž pochopitelně.
*
Do září 2016 některé klienty ve starším školním věku, např. s dobře kompenzovanou vývojovou dysfázií, u kterých přetrvává pouze v podobě sekundárních poruch učení, přebíraly do péče PPP, v současné době je trend spíše opačný – PPP posílají tyto klienty zpět do péče SPC, a to i v případě, že je měly v péči např. už od MŠ.
*
SPC logopedických je stále vzhledem k počtu aktivních i potenciálních klientů málo. Např. v Praze jsou čistě logopedická dvě SPC, další tři mají širší zaměření, ale přijímají rovněž klienty s NKS jako primární diagnózou. Ostatní SPC přijímají klienty s NKS pouze jako symptomatickou při postižení, na které jsou zaměřena. Pro srovnání – např. SPC pro sluchově postižené v Praze fungují tři. Příklad porovnání počtu klientů a SPC z předchozích let – dětí se sluchovým postižením ošetřila SPC v Praze kolem 250 ročně, dětí s NKS přes 1000. Tedy u 1 SPC pro sluchově postižené průměrně 83 klientů za rok, 1 SPC pro NKS cca 200 klientů za rok. Praha navíc stále částečně supluje nedostatečně pokrytý Středočeský kraj.
*
Navyšovat personální kapacity logopedických SPC je ještě o něco složitější než u jiných ŠPZ. Značná část absolventů speciální pedagogiky s logopedií směřuje do zdravotnictví, ke klinické logopedii, zároveň je tato specializace pro činnost v logopedickém SPC nezbytná.
Z toho vyplývá současná situace, kdy logopedická SPC omezují nebo vůbec neposkytují individuální či skupinovou logopedickou péči a výrazně omezují výjezdy do terénu, nejen ty preventivní. Zajištění logopedické péče ve školství v nejširší možné míře pouze logopedickými SPC je tedy nereálné. Částečným řešením je rozšiřování sítě logopedických asistentů a jejich podpora ze strany ŠPZ. Logopedická SPC zajišťují pro logopedické asistenty tzv. supervizi, tedy metodické vedení. Pod vedením logopeda by měl pracovat každý logopedický asistent, a to jak při zajišťování depistáží, tak při veškeré další činnosti. Na „svého“ logopeda se může asistent obracet v případě jakýchkoli nejasností, pochybností, potřeb podpory své činnosti.
Pokud nemá logopedický asistent vedení logopedem, může se obrátit na tzv. krajského koordinátora logopedické péče ve školství. Koordinátor by měl mj. mít přehled o všech školských poradenských zařízeních i školách pro děti a žáky s NKS a jejich aktuálních kapacitách, měl by tedy být také schopen nasměrovat logopedické asistenty v případě, že nemají zajištěnou supervizi. Kontakt na koordinátora příslušného kraje najdete např. na webových stránkách Národního ústavu pro vzdělávání, případně na stránkách Asociace logopedů ve školství nebo Asociace pracovníků speciálně pedagogických center. Koordinací je vždy pověřeno konkrétní poradenské zařízení, zpravidla SPC pro vady řeči, konkrétně pak činnost zajišťuje 1 pracovník pověřeného ŠPZ. Nutno dodat, že ani na jednom z uvedených zdrojů není seznam zcela aktuální, v případě pochybností se můžete obrátit na příslušný krajský úřad.
Kompetence krajského koordinátora vymezuje stejně jako kompetence logopedického asistenta Metodické doporučení č. j. 14 712/2009-61 k zabezpečení logopedické péče ve školství. Koordinace logopedické péče podle tohoto doporučení „směřuje k vyrovnání mezikrajových rozdílů v oblasti péče o žáky s narušenou komunikační schopností, ke sjednocování postupů při zjišťování speciálních vzdělávacích potřeb žáků, k optimalizaci a propojení sítě poskytovatelů podpůrných speciálně pedagogických poradenských služeb a vzdělávací nabídky pro žáky s narušenou komunikační schopností a tím k posílení kvality, dostupnosti a efektivity logopedické péče a souvisejícího vynakládání prostředků státního rozpočtu”.
Závěrem už přidám pouze aktualitu, že se připravuje novela uvedeného Metodického doporučení, která bude mít podobu Metodického pokynu MŠMT, a bude mít tedy i větší legislativní váhu. Metodický pokyn by měl následovat připravovanou novelu zákona o pedagogických pracovnících, po jeho vydání se k tématu vrátím s aktuálními konkrétními informacemi.