Jednou ze základních myšlenek pedagogiky Montessori je dívat se na dítě jako na někoho, kdo zná svou cestu. My dospělí jsme jenom jeho průvodci na cestě k dospělému člověku.
Dítě je tvůrce člověka
Mgr.
Hana
Slabá
pedagožka Andílkovy školky s prvky Montessori
Do středu zájmu dospělého či průvodce postavila Marie Montessori dítě a do středu pedagogiky pozorování dítěte. Když dokážeme dítě dokonale pozorovat, odhalíme jeho skutečné potřeby. Každé z nich prochází senzitivními fázemi, ve kterých má zvýšenou citlivost na učení se určité dovednosti. Jedním z nejznámějších senzitivních období je citlivost pro jazyk. Dítě se rodí s dispozicí naučit se jakýkoliv jazyk na světě, ale osvojí si právě ten, který má k dispozici ve svém okolí.
Senzitivních období je mnoho (např. období pro rozvoj pohybu, cit pro řád a pořádek, pro zjemňování smyslů, včleňování do společnosti, cit pro detaily a malé předměty). Úkolem nás dospělých je tato období rozpoznat a připravit dítěti takové prostředí, v němž bude moci svobodně, ale za dodržení pravidel a respektu k ostatním, tuto svou potřebu naplnit.
V Montessori systému hraje důležitou roli také
připravené prostředí. Jedná se o prostředí, ve kterém není nic, co by dítě ohrožovalo nebo omezovalo v činnostech. Umožňuje mu
svobodnou volbu, možnost rozvoje, pocit jistoty. Do
připraveného prostředí ve školce
patří nábytek v dětské velikosti včetně funkční kuchyňské linky nebo pracovní ponk, záhonky, kde si děti můžou samy pěstovat zeleninu či bylinky.Ve školce nemáme hračky, ale propracovaný systém pomůcek. Tyto pomůcky učí dítě pohybovým dovednostem, péči o vlastní osobu a okolí, tříbí jejich smysly, učí je jazyku, matematice a poznání světa kolem nás. Dítě se učí přes uchopení k pochopení, nic nevstupuje do abstrakce, dokud to neprošlo smysly.
Součástí připraveného prostředí je i učitel.
Úkolem dospělého je odstranit dítěte z cesty veškeré překážky, které by mu v rozvoji bránily. Překážkami může být hluk, nenaplnění základních potřeb, někdy jsme však těmito překážkami my sami. Dospělý se musí umět upozadit. Není středem pozornosti, nedělá věci za děti a neradí jim. Nechá děti dělat chyby a je hrdý, když se z nich poučí. Neopravuje je. Aktivity neorganizuje, ale nabízí. Dětem je vždy k dispozici a ochotný pomoci, když budou potřebovat. Zprostředkovává jim okolní světa představuje pomůcky. Respektuje dětia garantuje dodržování pravidel.
V
Andílkově školce s prvky Montessori
pracujeme od září 2011 s 28 dětmi ve věku 3–6 let v jedné heterogenní skupině. V této skupině se tak děti učí spolupráci,
socializují se. Zvykají si na fakt, že nemusíme být všichni kamarádi, ale musíme se respektovat.
Mladší děti se učí od starších
pozorováním a spoluprací, starší se učí být vzorem, pomáhat, upřednostnit potřeby druhého před vlastními potřebami.Heterogenní skupiny také umožňují samostatnou práci s pomůckami. Někdo již píše a učí se sčítat, jiný naopak již sčítá a o psaní nejeví zájem, někdo staví římský oblouk a jiný kreslí vlak v perspektivě.
Člověk má dar možností. Z žaludu vždy vyroste dub, stejné listy, stejná kůra, stejná funkce. Každý člověk je však jiný.
Nic není předem dáno.
Záleží jen na dítěti, na jeho svobodné volbě a využití možností, jakého člověka ze sebe stvoří. Úkolem nás průvodců je umožnit dítěti stát se právě takovým člověkem.