Pedagogický proces - strana 6

Téměř stovka učitelů z celé České republiky se 20. září 2023 sešla na Slavnosti škol Paměti národa, která se tentokrát konala v barokním refektáři Kláštera dominikánů v Praze 1. Vzdělávání Paměti národa, do jehož aktivit a projektů se ročně zapojuje bezmála tisíc učitelů, chce touto formou ocenit a propojit pedagogy, kteří mají zájem o projektovou výuku a nové trendy ve výuce moderních dějin.

V polovině září 2022 sedělo v přednáškové místnosti na Senovážném náměstí 72 studentů – budoucích ředitelů a ředitelek. Přihlásili se do nového typu kvalifikačního studia Lídr školy, který pod záštitou ministerstva školství vytvořily Národní pedagogický institut ČR a organizace Učitel naživo. Propojení nejdůležitějších systémových hráčů a inovátorů z neziskového sektoru vzniklo s ambicí v praxi ukázat, jakou cestou se může ubírat profesní příprava osobností, které se mohou stát lídry českého vzdělávání.

Děti budou pomocí umělé inteligence podvádět. Zhloupnou, protože veškerou práci udělá za ně. To jsou obavy, které mi poslední měsíce učitelé sdílejí denně ve sborovnách a na konferencích. Rozumím jim. Pojďme k tomu ale přistoupit systematicky a zajistit, aby se tak nestalo. Protože když se to vezme za správný konec, umělá inteligence může v oblasti vzdělávání přinést v první řadě pozitiva.

V českých i zahraničních diskuzích o vzdělávání se nezřídka objevuje tvrzení, že bezpečné prostředí a dobré vztahy ve škole jsou nezbytné pro učení dětí. Výsledky pedagogického výzkumu v této oblasti jsou ale smíšené, a tuto tezi tak zatím výrazně nepodpořily. Výzkumná skupina ScioResearch proto v minulém školním roce provedla studii, která se zaměřuje právě na otázku, zda spolu sociální klima třídy a učení dětí v ní souvisí.

Chyba je příležitost! Příležitost poučit se, zlepšit se a následně se jí vyhnout… Takto začínal první díl našeho seriálu o chybách, v němž dnes budeme pokračovat. A tentokrát se zaměříme na porady a poukážeme na chyby, kterých se v rámci porad můžeme velmi snadno dopustit.

Mnoho lidí očekává, že pokrok a úspěchy v životě a v práci budou postupně narůstat, téměř jako by šlo o rovnoměrnou křivku. Avšak realita je spíše taková, že výsledky našeho úsilí se objevují s určitým zpožděním a mohou být pomalejší, než jsme si původně mysleli. Proto se nám po určitou dobu může zdát, že jsme i přes usilovnou snahu nedošli tam, kam jsme chtěli. Tuto situaci nazýváme „údolím zklamání“. Nicméně i když výsledky našeho úsilí nejsou okamžitě patrné, práce, kterou jsme vykonali, má svou hodnotu a zúčtuje se později. V budoucnu pak býváme nenadále překvapeni, jak velký dopad naše předchozí úsilí a práce měly. Vedoucí pracovníci by proto ve svém zápase o proměnu školy měli s optimismem spoléhat na kumulativní účinek jednoho dne za druhým, který je po dostatečně dlouhém čase skokem přenese k cíli.

Během týdenní studijní cesty Partnerství pro vzdělávání 2030+ do Estonska a Finska jsme tuto větu zaslechli hned několikrát. Je to zřetelný odraz hlubokého společenského závazku vůči budoucím generacím, který jsme mohli vidět a cítit doslova na každém kroku naší cesty. Každý jeden den nám naskytl bezprostřední pohled na vzdělávací systémy zemí, které mají vzdělávání zakořeněno jako hlavní celospolečenskou hodnotu.

Je to pár let, co internet zaplavila první velká vlna propagačních videí škol. Některá byla vydařená, řadu těch opravdu populárních si však bohužel pamatujeme nikoliv díky jejich kvalitě, ale spíše kvůli bizarní stylizaci nebo úsměvnému technickému zpracování.

V PAQ Researclink neustále rozšiřujeme nabídku dat, která může každý procházet na DataPAQ.cz . Nadále se věnujeme i sledování aktuálních témat školství, jako je integrace ukrajinských uprchlíků. Pojďme si společně projít několik důležitých témat a dat, která nám ukáží, o čem se bude v dalších měsících mluvit v novinách, školách i ve sněmovně.

Od roku 2000 do současnosti prošel český vzdělávací systém řadou změn, u kterých se očekávalo, že budou mít zásadní dopad na jeho fungování a kvalitu. Tyto změny se týkaly zejména zrušení odvětvového řízení ve školství, nabytí právní subjektivity škol, zavedení dvouúrovňového kurikula, menší i podstatnější úpravy rámcových vzdělávacích programů, nárokového financování podpůrných opatření žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a reformy financování škol .

Pokud na vás někdo hodil výuku tělesné výchovy, přestože o sportu (basketbal, fotbal, florbal a volejbal) víte pramálo nebo si nejste jisti v metodice sportovních her, je tato aplikace přímo pro vás

Často se setkáváme s dospělými – ať už pedagogy, nebo rodiči –, kteří se od sociálních sítí a her naprosto distancují. Nechápou, co na nich děti a dospívající mají, a nevidí jediný důvod, proč by se jimi sami měli zabývat. My jich však vnímáme hned několik. Rádi vám proto pomůžeme změnit perspektivu nebo usnadnit argumentaci směrem k zatvrzelým rodičům či kolegům.

Chcete, aby se vaši žáci stali skutečnými badateli a prezentovali své projekty na žákovské badatelské konferenci 2024? Badatelské metody a zdroje na badatele.cz vám s tím pomohou.

Věnuje se tématu podnikavosti na školách, spolumoderuje podcast Z lavice do akce nebo stojí za chystanou aplikací Mobilis, která bude propojovat školní a firemní vzdělávání. To je jen částečný výčet činností Mikyho Škody. Kluka, který jako žák nesnášel dějepis, ale miloval historii, nebavil ho zeměpis, ale je nadšený cestovatel a dobrodruh. Se svými besedami navštěvuje školy a se studenty mluví o tom, jak poznává svět a hledá v něm svou roli. Rozhovor jsme vedli otevřeně, i proto, že už se nějaký ten pátek známe. „Vzpomínám si, že mě jednu dobu doslova frustroval pojem ukončené vzdělání. Vždyť je to vlastně společensky přijatelný nesmysl.“

Jako malý chtěl umět kouzlit a čarovat, dnes Jan Havlík vyučuje na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a je nadšeným popularizátorem chemie a přírodních věd. Kde se vzala jeho láska k této ne vždy a všemi oblíbené vědě, jaký je jeho oblíbený pokus a proč jsme se všichni na škole učili zpaměti koncovky oxidů? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Sérii textů o letošních finalistech Global Teacher Prize uzavírá rozhovor s Terezou Vítkovou, která získala třetí místo. Vystudovala učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a nyní pracuje jako učitelka 1. stupně na základní škole v pražské Troji. Její instagramový profil @pancelka_na_cestach, který sleduje víc než tři tisíce lidí, odráží nadšení pro výuku a lásku k dětem. „Na práci učitelky mám nejraději čas, který trávím s dětmi. Baví mě zadávat jim úkoly nebo novou látku a sledovat, jak si na to přicházejí samy. Miluju momenty, kdy se zvedne pěstička a někdo vykřikne: ‚Mám to, jupí!‘“

Všichni (i my dospělí, dokonce i my učitelé a vzdělavatelé) děláme chyby a všichni se z nich můžeme učit. Teoreticky to víme a jistě o tom dokážeme zaníceně vyprávět. Problém ovšem nastane, když se opravdu nějaká chyba stane. A ještě větší problém se vynoří, když je někdo svědkem našeho omylu. V hlavě se nám téměř okamžitě rozsvítí červená kontrolka. Proč?

V minulé části našeho seriálu jsme se zabývali cíli vyučovací hodiny, tím, jak se liší od tématu, proč jsou důležité a jak je správně formulovat. V dnešní části se posuneme zase o kousek dál a rozebereme organizaci vyučovací hodiny a využití pomůcek. A už teď je nám všem jasné, že obě tyto položky musí s cílem hodiny rozhodně souviset.

V příspěvku se budu o motivaci zajímat především ve vztahu k učení. Bez vnitřního puzení, snahy, úsilí, vidiny naplnění cíle, tedy bez vnitřní motivace, je veškeré učení dítěte nanejvýš poloviční. Současně je pro učitele i pro rodiče mnohem namáhavější, protože musí překonávat nezájem, laxnost, rychlejší únavu, někdy až odpor dítěte. Obtížnější je v tomto případě učení i pro samotné dítě – značnou část jeho aktuální mentální kapacity zabírají myšlenky jako „Proč to mám dělat?“, „Mě to nebaví“, „Nechci se učit, chci si raději hrát“…

Stěžujeme si na chování dětí. Přitom hledáme obvykle důvody přestupků v samotných dětech, leč v některých případech je skutečný zdroj v nás dospělých a my nepříznivé jednání dětí ovlivňujeme, posilujeme, někdy dokonce sami vyvoláváme svým nevhodným výchovným přístupem i nepřiměřenými výchovnými zásahy či podmínkami. Pak dítě např. neúmyslně vyprovokujeme ke skutečně nepřijatelnému chování, které následně podle práva spravedlivě potrestáme jako drzost a nevychovanost.