Vzdělávací programy - strana 1

Změny v souvislosti s novelou školského zákona přinášejí do praktického vyučování moderní systém spolupráce mezi školami a zaměstnavateli, jenž posiluje propojení výuky s praxí a podporuje kvalitní přípravu žáků na jejich budoucí povolání. Nově zavedené duální praktické vyučování umožňuje školám realizovat odborný výcvik a praxi u certifikovaných firem, které splňují jasně definované standardy kvality. 

Metoda vědomé stopy pohybu slaví v tomto školním roce 20 let od svého vzniku. Využití našla v mnoha předškolních i školních zařízeních v celé ČR a také v poradnách a centrech volného času. Její potenciál se pořád rozšiřuje a prohlubuje. Původně byla koncipována jako metoda k rozvoji grafomotoriky předškolních dětí, ale v praxi se ukázalo, že její potenciál je mnohem širší. Své využití nachází i u školních dětí a také jako seberozvojová aktivita pro dospělé. Harmonie těla a mysli, schopnost soustředit se a zároveň uvolnit je téma pro všechny věkové kategorie. Na tomto základě lze stavět vzájemnou podporu, komunikaci i kreativitu.

Vydejme se s dětmi do přírody za poznáváním života různých druhů živočichů v zimním období. Děti budou hledat stopy jednotlivých druhů zvířat a zkoumat, kterým živočichům patří. Zahrají si na stopaře, budou odlévat stopy ze sádry, chybět nebudou ani pohybové hry. Záměrem vzdělávacího bloku je vést děti k poznání, že každý druh zvířete má svou identickou stopu a další charakteristické znaky.

Jako zástupci Národního pedagogického institutu (Koncepčního týmu revize RVP ZUV) jsme vyrazili v koordinaci s Radou AZUŠ ČR do jednotlivých krajů, abychom se osobně setkali se všemi řediteli základních uměleckých škol v České republice, a to ještě dříve, než se na tvorbě revize začne pracovat.

Aktualizované doporučení reaguje na změnu financování nepedagogických pracovníků a ostatních neinvestičních výdajů a zohledňuje také revizi Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 

Od roku 2027 má být zavedena angličtina od prvních tříd ve všech školách v ČR. Možná i u vás chybí aprobovaní angličtináři, ale to vůbec nevadí! Angličtinu může dětem s klidným svědomím předávat i třídní učitel neangličtinář, když ví jak a má vhodné materiály. V prvních dílech seriálu Angličtina v první třídě jsme se věnovali paměti, pohybu, propojení smyslů a emocím. Ve čtvrtém díle se zaměříme na smích.

Kočka, která je jako robot. A ještě ke všemu jezdí na kolečkových bruslích. Takto vidí kočku ztvárněnou na obraze od kubistického malíře Antonína Procházky šestiletá Stela, která se školou navštívila edukační program Moravské galerie. Jí i dalším školákům a studentům přibližují galerijní lektoři umění skrze zábavu, odbornost, výtvarnou aktivitu, ale i diskusi a hloubavé zamyšlení nad tématem.

Má vůbec smysl ve světě přeplněném vizuálním obrazem setkání s originálem uměleckého díla? A co to vlastně takový „originál“ je? Termín „originál“ je z latinského originalis, které znamená „původní“. Toto slovo je odvozeno od origo („počátek, zdroj, zrození“) a slovesa oriri („povstat“). Je zřejmé, že jde tedy o něco, co je jedinečné. Jaký obraz však byl na začátku? A co je od čeho odvozené? Dokážeme dnes ještě najít a zažít jedinečnost?

Projekt Intergenerational Education in the Czech–Slovak Context, který vznikl díky programu Erasmus+ a podpoře Domu zahraniční spolupráce (DZS), ukazuje, jak mohou hodiny dějepisu ožít, když se ve třídě potkají žáci s pamětníky a společně objevují příběhy minulosti.

Podle studií bylo v České republice terčem sexuálního obtěžování 20 % dětí. V Moderní sebeobraně nás toto číslo nenechává chladnými. Proto jsme vyvinuli programy pro děti a dospívající, kde je interaktivní formou učíme, jak se za sebe postavit, když se stanou terčem obtěžování, jak se bránit a také jak a kde se s něčím takovým svěřit. Se základními principy, které může dětem předávat každý, vás seznámím v tomto článku.

Zrodily se z praxe, nadšení a touhy ukázat, že číst může každý. Svým tempem, bez stresu a s radostí. Program Molekuly čtení, za nímž stojí trojice žen, grafička Michaela Strešková, pedagožka Kateřina Špronglová a kurátorka dětské literatury Tereza Booth, přináší do českých škol metodu úrovňového čtení. Díky ní děti objevují kouzlo čtení, dává jim pocit úspěchu i chuť pustit se do další knížky. O tom, jak Molekuly vznikly, proč si děti knížky zamilovávají a jak se daří spolupracovat se školami i rodiči, jsme si povídali s Kateřinou Špronglovou.

V předchozím díle jsme se zaměřili na to, jak vytvořit ve škole prostředí pro otevřené sdílení a facilitovaná setkání týmů nad tématem změny ŠVP. Vedoucí pracovníci dostali doporučení, jak bezpečně rozhýbat diskusi a jak podpořit strukturované hledání nápadů a zkušeností učitelů. Teď nastává chvíle, kdy je potřeba s těmito výstupy dále pracovat. Pro vedení školy začíná fáze, která spojuje rozhodovací kompetenci s respektem k týmovému procesu: Jaké podněty ze školního terénu převést do konkrétních kroků? Co lze plánovat hned a co ještě vyžaduje přípravu? Jak celý proces uchopit tak, aby změna nebyla jednorázová, ale dlouhodobě udržitelná?

Když člověk zakládá novou školu, musí se chtě nechtě začít zabývat tím, co jsou nejdůležitější věci, na kterých ji chce stavět. Čím začít a kde položit základy, na které se jako sněhová koule může nabalit mnoho dalších skvělých věcí. Když jsme před pěti lety zakládali Gymnázium Paměti národa, vytyčili jsme si spoustu cílů a ambiciózní vizi. Mnoho věcí u nás už funguje bezproblémově, některé fungují částečně a na jiné teprve přijde čas. Už od začátku nám ale přišlo mimořádně důležité propojovat kompetenční učení s hodnotovým ukotvením.

Mladí tvůrci hrají pro své vrstevníky v Divadle Paměti národa již sedmým rokem. Tento kreativněvzdělávací projekt vznikl z potřeby zpracovávat autentické příběhy pamětníků do uměleckého tvaru a předávat je tak mladým lidem i širší veřejnosti. Ať už jde o celoroční divadelní ateliér, nebo intenzivní přípravu inscenace ke konkrétní příležitosti, součástí procesu je vždy mezigenerační dialog, zkoumání nedávné historie a hledání souvislostí se současností.

Co znamená být aktivním divákem? A jak může tento princip inspirovat vzdělávání? Výstava Umění interakce (3. 10. 2025 – 29. 3. 2026) v Galerii moderního umění v Hradci Králové (GMU) zve pedagogy a studenty k objevování nových forem poznávání prostřednictvím účasti, spolupráce a dialogu.

Pražské planetárium si do loňského června dopřávalo dvouletou pauzu na modernizaci a původní projekční systém vyměnilo za 22metrovou kopuli osázenou 45 miliony diod. Díky tomu se nyní pyšní titulem jediného LED planetária v Evropě a láká návštěvníky na působivý zážitek, kterého se jim dostane díky neobvykle reálnému a ostrému obrazu. V jeho nabídce podobně jako v minulosti nechybí ani pořady pro střední školy – ať už o nekonečném vesmíru, nebo naopak o mikrosvětě v lidském těle.

Program Advanced Placement (AP) přináší středoškolákům možnost studovat předměty na úrovni univerzity, rozvíjet akademické dovednosti a získat mezinárodně uznávané kredity. Do systému se stále častěji zapojují i české veřejné školy a jejich studenti dosahují výsledků nad světovým průměrem. O tom, jak AP proměňuje přístup ke vzdělávání, proč se vyplatí jej nabídnout i na běžné střední škole a jaké šance otevírá žákům i učitelům, hovoří Jeanne Bočková, ředitelka Centra pro talentovanou mládež (CTM).

V minulém díle jsme si ukázali, jak otevřeně a bezpečně mluvit v týmech o obavách i nadějích spojených se změnou. Právě sdílené porozumění a týmová práce jsou základem toho, aby změna neproběhla jen „na papíře“, ale promítla se i do výuky. V tomto díle se podíváme, co pro nás jako učitele znamená rozhodnutí školy, kdy přejde na nový ŠVP – a proč bychom to měli vědět co nejdříve.

Základní výuka plavání činí dle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání 40 vyučovacích hodin. Je možné toto chápat tak, že se jedná o 40 lekcí po 45 minutách, tj. celkem 1800 minut? Je potom v pořádku, aby měla škola zařazenu výuku plavání v 1.-3. ročníku, každý ročník vždy 10 lekcí po 60 minutách, celkem tedy 1800 minut?

Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) je významným preventivním nástrojem politiky životního prostředí. Jejím cílem je rozvoj kompetencí potřebných pro environmentálně odpovědné jednání lidí, tedy takové jednání, které je v dané situaci a možnostech co nejpříznivější pro současný i budoucí stav životního prostředí.