Preventivní péče - strana 6

Pokud se někdo rozhodne pro profesi učitele, má dvě možnosti, jak získat odbornou učitelskou kvalifikaci: buďto vysokoškolským studiem učitelského programu (např. učitelství českého jazyka), nebo absolvováním oboru, který odpovídá vyučovanému předmětu (např. bohemistika), a následným kvalifikačním studiem – tzv. doplňujícím pedagogickým studiem (DPS) 1) . V obou případech je pak podstatnou částí pregraduální přípravy pedagogická praxe.

Od roku 2021 všechny základní a střední školy v České republice pracují na novém pojetí informatického vzdělávání. Do výuky se dostávají nové tematické celky, jako jsou informační systémy, algoritmizace, programování, práce s daty, šifrování, bádání nad tím, jak digitální technologie fungují a ovlivňují naše životy. To vše bude probíhat od prvního stupně ZŠ (nejpozději od čtvrté třídy) až po konec studia na střední škole.

Už čtvrtým rokem fungují na Kutnohorsku týmy duševního zdraví, které pomáhají dětem, učitelům i rodičům. Jeden sídlí na Základní škole Kamenná stezka přímo v Kutné Hoře, druhý v Základní škole Zruč nad Sázavou a oba podle potřeby vyrážejí do další dvacítky škol v regionu. Projekt původně platily Norské fondy a Nadační fond Eduzměna, v loňském roce získal finanční podporu radnic, tedy zřizovatelů škol. V týmu spolupracují sociální pracovník, speciální pedagog a psycholog a s podporou dětského psychiatra nabízejí komplexní pomoc konkrétním dětem. Barbora Hošková je psycholožkou kutnohorského týmu.

K dosažení wellbeingu v českém školství nestačí pouze úsilí jednotlivých škol. Nutně potřebujeme spolupráci hlavních aktérů školského systému, včetně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je zásadní, abychom cítili sounáležitost se společnými kroky ke zlepšování českého školství, což zahrnuje debatu a spolupráci, která nyní často ředitelům i učitelům chybí.

Téma wellbeingu na školách velmi rezonuje i ve Vzdělávání Paměti národa. Na základě našich edukačních programů uváděných již řadu let vnímáme, že jedním z nejdůležitějších faktorů je vytvářet bezpečné prostředí podporující pohodu, otevřenost a celkovou spokojenost žáků i pedagogů. Díky našim kvalitně vypracovaným programům a s pomocí motivovaných a zkušených lektorů se nám to daří. Proto vám chceme naše programy nabídnout nejen jako podporu ve výuce moderní historie, ale také jako programy podporující wellbeing.

V posledních letech jsme čelili několika celospolečenským krizím. Od těch dlouhodobějších, jako pandemie a válka na Ukrajině, po krátkodobější, avšak neméně závažné, jako byly bombové výhrůžky nebo povodně. I když se na první pohled může zdát, že takové události na děti, kterých se bezprostředně nedotýkají a které je nemusí aktivně řešit, nemají dopad, opak je pravdou. Pro děti, které jsou teprve v procesu vývoje, často nemohou situaci aktivně ovlivnit a mají omezený přístup k informacím, mohou takové situace znamenat značnou psychickou zátěž, a podepsat se tak na jejich celkové pohodě.

Vždy když jsou zveřejněny výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA, PIRLS nebo TIMSS, dozvíme se, že čeští žáci se oproti svým vrstevníkům ze zahraničí do školy netěší. Je možné, že v tomto zjištění se skrývají i nějaké kulturní rozdíly, nicméně je to informace, se kterou je žádoucí pracovat.

Ve Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) jsme v minulém školním roce otestovali nový program týdenních rezidencí umělců a umělkyň na školách. V ZŠ Svatoplukova v Olomouci (18 tříd) a ZŠ Středokluky (6 tříd) jsme pomohli vytvořit otevřené prostředí, v němž umělci a umělkyně navázali dialog s dětmi a společně řešili jejich pocity ze školního prostředí a co je potřeba v něm změnit.

Aktivní učitelé jsou skvělí v tom, co vše připravují pro děti, jak stále zlepšují svou výuku, jak efektivněji rozvíjí dětskou osobnost. Jak ale pečují o sebe a své potřeby? Co se někdy zastavit a zaměřit pozornost na sebe a to, jak se o sebe starat? A co kdyby se z jednoho krátkého začtení stala pravidelná chvilka péče o sebe? Stačí málo, pár drobných změn, a tento rok budete pečovat nejen o potřeby dětí, ale také své. Společný čas tak bude více nabíjet obě strany.

S rychlým nástupem digitálních technologií do školního prostředí se věnuje čím dál více pozornosti digitálnímu wellbeingu dětí. Na vyučující se však často zapomíná, přestože také čelí novým výzvám. Jak tedy v pedagogické praxi udržet „digitální“ rovnováhu a spokojenost i přesto, že nás technologie (dobrovolně i nedobrovolně) obklopují na každém kroku?

Jak jsem se již přiznala v jednom z předchozích čísel tohoto časopisu, učitelé ZUŠ jsou v hovorech na Lince pro rodinu a školu 116 000 obvykle motivovaní pomáhat svým žákům daleko nad rámec výuky v daném odvětví umění. A současně se někteří z nich trochu omlouvají, že zavolali, protože mají dojem, že oni nejsou ta správná „škola“, protože se se svými žáky věnují „jen“ výtvarce nebo hře na nástroj, čímž se drtivá většina jejich žáků stejně nebude jednou živit. Chci vás ujistit, milé pedagožky a milí pedagogové, že jste rozhodně ta správná škola. A že vaši žáci s vámi a uměním potřebují trávit čas, a to nejen kvůli umění zachycení perspektivy nebo transpozice pomocí kvintového kruhu.

Mateřské školy hrají klíčovou roli v rozvoji řečových dovedností dětí ve věku 3–6 let, kdy probíhá intenzivní vývoj řeči. Logopedická prevence pomáhá odhalit problémy, jako je opožděný vývoj řeči, nesprávná výslovnost či potíže s porozuměním. Pokud se řečové dovednosti nerozvíjí přirozeně, může mít dítě potíže s učením, komunikací a navazováním vztahů.

O wellbeingu žáků se nejčastěji dozvídáme prostřednictvím krátkých dotazníků. Do jaké míry se na ně můžeme spoléhat a proč se všude píše, že „neslouží k diagnostickým účelům“?

Máme Týden pro wellbeing ve škole. To je příležitost k zamyšlení nad problematikou zakazování mobilů ve školách. Hned na začátku musím přiznat, že výchova bez vlivu online prostředí je mnohdy jednodušší a při sledování určitých cílů může dávat smysl. Wellbeing k nim patří. Na to, o jaké cíle jde, se ale musíme podívat trochu blíže.

Cesta k digitálnímu wellbeingu nevede podle Jany Klusákové, ředitelky Onfine (dříve Replug me), a Adély Lábusové z organizace Jim & Jules přes zákazy. „Je to pravděpodobně stále dominantní představa části učitelů a rodičů, ale digitální wellbeing neznamená pouze vzít dítěti mobil z ruky. Ano, chceme, aby ho více odkládaly. Ale primárně to souvisí s tím, proč a jak děti digitální technologie používají,“ myslí si Adéla Lábusová. V dvojrozhovoru s ní a s Janou Klusákovou jsme mluvili především o tom, jakou roli v tom má hrát škola. Jak problematiku digitální kompetence a digitálního wellbeingu systémově pojmout v rámci českého školství, tím se nyní obě zabývají v rámci pracovní skupiny Digitální wellbeing, jejíž činnost společně koordinuje Národní pedagogický institut ČR a Partnerství pro vzdělávání 2030+.

Nejhlubší stopu v myslích a duších žáků za sebou zanechávají učitelé, kteří podporují dobré vztahy ve třídě, dokážou se s dětmi zasmát a dát jim najevo, že na nich záleží. Na rozdíl od minulosti dnes už máme výzkumy, které opakovaně prokázaly, jak zásadní je to i pro vlastní učení. „Dříve musel zvládat tyto dovednosti učitel sám o sobě, dnes už by ale měly být součástí profesních kompetencí,“ myslí si Lenka Krejčová, psycholožka a ředitelka pražského DYS-centra.

Pro všechny aktéry vzdělávání je důležité, aby byly ve školním prostředí naplňovány jejich základní lidské potřeby. Kromě těch fyziologických se jedná zejména o potřeby bezpečí, přijetí, uznání a seberealizace. Ve školním prostředí hrají klíčovou roli potřeby spojené se vztahy. Pokud se děti i dospělí ve škole ve vztazích cítí bezpečně, cítí se být součástí školního společenství a zažívají pozitivní zpětnou vazbu a ocenění své práce, mohou naplno využívat svůj kognitivní potenciál – žáci se lépe učí a učitelé jim poskytují kvalitnější výuku.

V každé škole najdeme dveře, chodby, třídy, spoustu lidí… a mimo jiné i konflikty, skryté či otevřené. Aby konflikty plnily svou pozitivní funkci (ukazují, že někdo potřebuje s něčím pomoct), potřebujeme je řešit rychle a zručně. Technika mediace nabízí zručnost, rychlost nabízí její specifická disciplína – interní školní mediace.

Téma rozpadu rodiny se v posledních desetiletích týká velkého množství dětí. Rozvod či rozchod rodičů s sebou přináší veliké znejistění a nabourání základních jistot, které děti v životě mají. Prožívání takové situace je velmi individuální, ale téměř vždy je spojeno se spoustou pocitů a myšlenek, ve kterých se děti nevyznají a s nimiž si nevědí rady. Někdy není možné obrátit se na rodiče a žádat je o podporu, mnoho dětí zůstává v tomto zmatku osamocených a bezradných. Knížka „Máma s tátou už nejsou spolu“ je tak velice vítanou publikací, která může dětem pomoci se v nastalé situaci zorientovat a lépe jí projít.

Školy, jejich vedení, učitele, ale i žáky oslovuje mnoho organizací s nabídkou různých vzdělávacích programů, seminářů, akcí, konferencí či iniciativ. Mnohé z nich upozorňují na problémy a vzdělávací výzvy 21. století a jejich činnost lze považovat za záslužnou. Stejně tak se kupříkladu v oblasti ochrany životního prostředí, lidských práv nebo míru angažují organizace HWPL nebo IPYG. Jejich činnost je ovšem potenciálně riziková, protože jsou úzce propojeny s novým náboženským hnutím Sinčchondži.