Preventivní péče - strana 2

V praxi se mi osvědčilo několik jednoduchých kroků, které fungují nejen u vícejazyčných, ale u všech nově příchozích dětí. Základem je věnovat dostatečnou pozornost novému dítěti – je důležité, aby se dítě cítilo jako součást kolektivu-, ale zároveň to s pozorností z pozice učitele nepřehnat. Děti oceňují aktivity, při kterých má každé z nich možnost se představit a něco o sobě říct. Vyhýbám se takovým, které dítě vyčleňují – jako představování dítěte před tabulí nebo „přednáškám“ o zemi původu dítěte.

Wellbeing ve škole je poslední dobou poměrně diskutovaným tématem. Slyšíme, jak je důležité, aby se žáci a studenti rozvíjeli v příjemném a podporujícím prostředí, aby byly respektovány jejich potřeby a pracovalo se s jejich emocemi. Wellbeing ale nenáleží pouze žákům a studentům – myslet bychom měli také na učitele a učitelky.

Věděli jste, že domácí násilí se dotýká asi 14 % dětí v České republice? Až dnes půjdete do třídy, s velkou pravděpodobností budou dva nebo tři vaši žáci do těchto procent patřit. Pokud máte štěstí a ve vaší třídě takové děti nesedí, v některé jiné, o patro výš nebo níž, je potkáte téměř s jistotou. Centrum LOCIKA pomáhá pedagogickým i nepedagogickým pracovníkům proškolit o tématu násilí v blízkých vztazích. Radí učitelům a 20. listopadu v deset hodin dopoledne už několikátým rokem pořádá akci Bubnovačka. I o té jsme si povídali s koordinátorkou Anetou Kuželovou. „Do minulých ročníků se zapojilo více než 22 tisíc lidí, loni se zúčastnilo ke dvěma stovkám škol. Moc nás těší, že většina učitelů hodnotila akci jako velice přínosnou aktivitu s jednoduchým zapojením.“

Jak rozpoznat ve školním prostředí žáka, který zažil traumatickou událost? Jak optimálně postupovat, když se žák svěří pedagogickému pracovníkovi, že je vystaven násilí v blízkých vztazích? Co je možné očekávat od orgánu sociálně-právní ochrany dětí při řešení případů ohrožených dětí? Jak může policie vstupovat do případů týrání dětí, které jsou odhaleny ve školním prostředí? To vše se dozvíte v novém podcastu Centra LOCIKA.

Příběh Tomáše Papršteina se neposlouchá lehce – jako malý kluk přišel o matku a byl dlouhodobě sexuálně zneužívaný svým třídním učitelem na základní škole. Skrze svůj příběh se teď ale snaží pomáhat. Snaží se vytvořit bezpečný prostor, kde se o sexuálním zneužívání bude více mluvit. Informovanost a otevřená debata jsou podle něho nejlepší prevencí. Jak se mu podařilo trauma překonat, čemu všemu se dnes věnuje a o čem je jeho nová kniha? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Medializované případy v poslední době odhalují alarmující trend: nárůst incidentů vůči učitelům. Zveřejněné události však představují pouze špičku ledovce. V současném školním prostředí je pravděpodobné, že konfliktních situací bude přibývat. Učitelé nejsou vystaveni pouze fyzickým útokům, ale čelí i rostoucímu počtu verbálních napadení.

„Dospělí nám neustále říkají, že jsme závislí. Nikdo nám ale neříká, jak to udělat, abychom nebyli,“ trefně shrnula naše mnohaleté poznatky z praxe studentka střední školy na loňské konferenci o digitálním wellbeingu. A uhodila hřebíček na hlavičku. Jak tedy s dětmi komunikovat lépe a namísto demotivace je popostrčit ke zdravějšímu užívání digitálních technologií?

Když se na začátku školní docházky objeví výukové trable, znamená to pro děti i jejich rodiče velkou zátěž. Děti sotva přišly do školy, vytvářejí si základní studijní návyky, zvykají si na to, co se po nich při učení vyžaduje, jejich okolí jim dává najevo všemožná očekávání ohledně osvojení čtení, psaní a počítání. A náhle se učení nedaří, vyžaduje čas, energii, intenzivní nácvik. Příčin takových obtíží může být celá řada, důsledek bývá často jeden – žáci ztrácejí chuť do učení, začínají být demotivovaní. Přitom jsou úplně na začátku své školní kariéry, čeká je mnoho let studia, jejich okolí mnohdy registruje jejich silné stránky a potenciál, který je však nyní značně ohrožen školními nezdary. Je proto nezbytné co nejrychleji zahájit efektivní intervence. Na takovou situaci reaguje mezinárodní projekt CoTIC (Collaborative Teaching in the Inclusive Classroom), který představíme v následujícím textu.

Na konferenci Škola jako místo setkávání jsme měli po nějaké době opět příležitost představit programy, na jejichž implementaci v České republice jsme se podíleli. Na stránkách tohoto časopisu jsme je prezentovali již několikrát v kontextu ohrožení duševního zdraví dětí a dospívajících, kterým v současné době procházíme. Proto chceme více prostoru věnovat praxi i teorii jejich implementace.

V současné době se školy stávají místem, kde probíhá nejen vzdělávání, ale bohužel i různé konfliktní situace. Ačkoliv mnoho z těchto situací není život ohrožujících, mohou mít negativní dopad na psychiku a pohodu jak učitelů, tak žáků. Je důležité mít jasný a efektivní postup, jak řešit takové situace, abychom minimalizovali jejich dopady a zajistili bezpečné a podporující prostředí pro všechny zúčastněné.

„Celý program se mi moc líbil a mrzí mne, že už skončil,“ okomentovala Školní program jeho nedávná účastnice, žákyně 4. třídy ZŠ. Původně irský program, který reintegruje žáky vracející se z léčby závažných onemocnění nebo děti chronicky nemocné a současně posiluje celý třídní kolektiv, do ČR adaptuje nezisková organizace Spolu s odvahou. Program, jedinečně doplňující nabídku preventivních programů pro školy, je pro podpořeného žáka a jeho školu zdarma.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ vydalo publikaci Kateřiny Novotné Wellbeing ve vzdělávání: Analýza vybraných zahraničních vzdělávacích systémů. Jejím cílem je popsat systém podpory wellbeingu žáků i zaměstnanců škol ve vybraných zemích a poukázat na ty přístupy nebo metody, které by mohly být inspirací pro české školství. Pro potřeby Řízení školy stručné shrnujeme, jaký přístup k wellbeingu volí jednotlivé země, které byly do analýzy zařazeny.

Duševní zdraví a mobilní aplikace. Dvě různorodá témata, která se ale v současné době protínají. Společenské a ekonomické události, ať už je to pandemická situace, válka na Ukrajině, či energetická krize a nárůst inflace, prohloubily problém, který se v České republice ukazuje již delší dobu. Počet lidí, kteří potřebují pomoc odborníků kvůli svému zhoršujícímu se duševnímu zdraví, neustále stoupá. Ordinace psychologů, psychiatrů a psychoterapeutů však na tyto rostoucí potřeby neumějí reagovat, nemají kapacity a nestíhají. S postupným rozvojem technologií se ovšem aktuálně dostává do popředí nová dostupná možnost prevence i podpory duševního zdraví – mobilní a webové aplikace. Aktuálně v Česku existuje několik aplikací (Nepanikař, Kogito, digitální deník VOS) či webových stránek (Terap.io, Opatruj.se), které se zaměřují nejen na zmíněnou prevenci, ale také na zklidnění v akutní krizi, meditaci či mindfulness. Využívání těchto aplikací žáky a studenty roste.

Téma konce patří k životu, v kontaktu s žáky přirozeně vyvstává a pedagogové by proto měli být připraveni k diskusi o něm, znělo na setkání odborníků, které uspořádala organizace Cesta domů. Vyučující většinou během svého studia nejsou na těžká témata připravováni, a ta právě na ZUŠ mohou vzhledem k individuálnímu přístupu k žákovi i předmětu umělecké činnosti vyvstávat ještě častěji než na běžných školách. Organizace proto nabízí i učitelům základních uměleckých škol materiály a kurzy, které je podpoří v tom, aby dokázali zvládnout situaci spojenou se smrtí nebo umíráním – ať už v rodině někoho z žáků, nebo ve škole.

V příspěvku níže popisujeme, jak lze rozvíjet sociální a emoční oblast pomocí programu Dobrý začátek®, který si klade za cíl přispět k duševnímu zdraví dětí i dospělých. Po vytyčení základního pojmu wellbeing si ukážeme na konkrétních příkladech, jak tato metodika v mateřské škole dobré praxe v MŠ Dobroměřice naplňuje principy socio-emočního učení v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Nastíníme, jak metodika Dobrý začátek® pomáhá a učí děti i dospělé předcházet konfliktům, snižovat je a řešit v mateřské škole i mimo ni.

Základní škola Zruč nad Sázavou se nachází nedaleko areálu zručského zámku. Město leží na konci Středočeského kraje zhruba 70 kilometrů od Prahy. Přesto ředitelka ZŠ Ivana Stará popisuje, že zažívají stejný efekt jako většina základních škol Středočeského kraje v prstenci kolem Prahy. Se silnými populačními ročníky se navíc může počet dětí ve třídě navýšit až na 34. V ZŠ Zruč nad Sázavou by ale spíše přikročili k rozdělení dětí do více tříd. Tam, kde je ve třídě kolem 30 dětí, se vždy snaží mít kromě asistenta pedagoga i tandemové učitele na předměty, jako jsou matematika a český jazyk. Aktuálně školu navštěvuje bezmála 500 dětí. Provoz školy zajišťuje 80 zaměstnanců, z nich přes 50 jsou pedagogičtí pracovníci.

Zjednodušená charakteristika digitálního wellbeingu říká, že jde o takové používání technologií, kdy je nám s nimi po psychické a sociální stránce dobře. Pokud si ovšem představím žáka zabraného do online hry, v níž se mu daří, jak vypíná počítač dlouho po půlnoci, nejspíš má dojem, že mu v čase, který strávil u obrazovky, bylo dobře. Problém bude mít až ráno ve škole, kam dorazí rozespalý a nepřipravený…

Většina z nás bude souhlasit s tím, že duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Jak to ale vlastně vypadá, když pečujeme o zdraví někoho jiného? A kdo nám řekne, co máme dělat, když nám přijde, že dítě „není úplně v pohodě“? Jak moc velkou roli hrají změny související s pubertou a je vůbec v naší kompetenci do situace zasahovat? A pokud ano, co dělat, když zjistíme, že se děje něco vážnějšího, než se nám na první pohled zdálo? Není někdy vlastně lepší to přejít a zřeknout se odpovědnosti za to, co se bude dít dál?

Telefony během vyučování, postávání před školou s mobily v ruce, nevyspalí žáci, kteří se přiznávají k tomu, že po nocích koukají na videa na sociálních sítích nebo hrají hry. Znáte tyto situace ze své praxe? Chtěli byste se žákům stát poučenými průvodci pro pohyb v online světě a vést je ke zdravým návykům využívání digitálních technologií? Pomoci by vám mohla nová výuková videohra DigiStories: Alex od Jednoho světa na školách (JSNS) vzdělávacího programu organizace Člověk v tísni a oceňovaného herního studia Charles Games.

V předchozích číslech jsme vám představili metodický soubor Respekt, Rozmanitost, Rovnost & Resilience, zkráceně RRRR, který Society for All (SOFA) tento školní rok pilotuje na několika základních a středních školách. Od dalšího školního roku bude poskytnut školám jako inspirace, jak systematicky podpořit socioemoční učení a wellbeing žáků. V tomto článku se zaměříme na sedmou tematickou oblast metodik s názvem Gender a identita.