Preventivní péče - strana 14

Pro nejmenovaného, byť konkrétního obyvatele Frýdku-Místku muselo být velkým překvapením, když byl letos v dubnu obviněn za výrok „Tam by sednul granát jak pr..l na prkýnko“, který adresoval teplickým prvňáčkům ze ZŠ Plynární. Pravděpodobně byla udivená i žena z Tachova, která se k diskusi pod fotografií romských, arabských a asijských dětí připojila a v červenci proti ní bylo zahájeno policejní stíhání. Internetová anonymita a domnělá vzdálenost totiž uvolňují stavidla nenávisti a umožňují diskutujícím projevit se tak, jak by si v offline prostředí nikdy nedovolili. Pokud to nevědí dospělí, není těžké se dovtípit, že stejně ztracené budou i děti. Jim sice trestní stíhání nehrozí, ale neznamená to, že bychom se neměli zajímat o jejich projevy v digitálním prostředí.

V rámci profese učitelky MŠ je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) je na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi. Učitelka mateřské školy pracuje s velmi malými dětmi, jejichž nervová soustava není vyzrálá, a proto je nezbytné mít v našem školském systému dostatečně odolné a psychicky stabilní učitelky. Nejen proto, aby je práce s dětmi bavila, měly z ní radost a mohly tuto energii předávat dále dětem, ale především proto, aby učitelka mohla dobře učit a nebyla ve stresu, protože ve stresu se nikdo nic nového nenaučí. Jen přežívá. Člověk na hranici své psychické kapacity, na pokraji zhroucení nebo vyhoření nemá dobrou energii pro kontakt s dětmi. Práce ho nebaví, netěší, vše nového ho otravuje, vše je problém, nic se nedaří, vše je špatné…

V rámci profese pedagoga v jakémkoliv typu školského zařízení je téma psychické odolnosti velmi podstatné. Péče o vlastní psychickou stabilitu (která ovlivňuje základní ladění každého, jeho vnímání, komunikaci, mentální kapacitu, empatii, schopnost řešit konflikty atd.) stojí na předních místech v každém zaměstnání, kde se pracuje s lidmi.

Syndrom vyhoření (také „burnout“, vyhasnutí, totální ztráta energie, ztráta profesionálního nebo osobního zájmu atd.) poprvé popsal H. Freudenberger v roce 1975. Stav vyhoření můžeme jednoduše definovat jako extrémní nerovnováhu mezi příjmem a výdejem energie (fyzické, psychické, emocionální). Při opakovaném, dlouhodobém nebo extrémním výdeji bez doplnění vydané energie (investice) dochází k maximálnímu vyčerpání organismu, které je doprovázeno silným poklesem výkonnosti, psychické odolnosti a zájmu o vše kolem a různými dalšími psychickými a psychosomatickými obtížemi.

Pomáhající profese jsou společně definovány tak, že kromě svých metod, přístupů, znalostí, postupů je nedílnou součástí výkonu práce i navázání osobního kvalitního a zdravého kontaktu. Na půdě školy se jedná o navázání kontaktu s žáky, rodiči a kolegy.

Stres je přirozená a nedílná odpověď organismu na podněty a situace vnějšího i vnitřního prostředí těla. Stresové odpovědi lidského organismu nám pomáhají přežít a zpracovat náročné, zátěžové nebo nebezpečné situace. Primární stresová reakce je automatická, ale následně existuje velká oblast, se kterou můžeme pracovat prostřednictvím posilování své psychické odolnosti.

Ochrana dětí týraných, zneužívaných a zanedbávaných (syndrom CAN) je podmíněna multidisciplinární (mezioborovou) spoluprací zainteresovaných odborníků. Cílem multidisciplinární spolupráce je především rychlé a efektivní sdílení informací, odborná podpora při vyhodnocování, rozhodování a plánování ve věci ochrany ohroženého dítěte. Spolupracují všechny osoby, které dítě znají a disponují důležitými informacemi o jeho situaci. Pro to, aby byla situace dítěte posouzena objektivně a relevantně (tj. aby nebylo týrání ani přehlíženo ani mylně diagnostikováno), je třeba vyhodnotit všechna rizika ohrožující dítě ve vzájemných souvislostech – to ale není možné bez multidisciplinární spolupráce. Stejně tak není možné bez takové spolupráce dítěti a jeho rodině účinně pomoci.

Pořádání seznamovacích či adaptačních kurzů pro první ročníky se stalo trendem dnešní doby a většina středních škol zařazuje tyto programy do úvodních dnů školního roku. Mají však opravdu nějaký smysl, nebo je to pro studenty spíše prodloužení prázdnin? A co by se na takovém správném „seznamováku“ mělo dít?

Činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů – je poradenským pracovníkem školy.

Školní psychologové se na našich školách začali objevovat již na počátku devadesátých let. V dnešní době se s nimi můžeme setkat čím dál tím častěji. Jejich působení na školách je považováno za jakýsi moderní trend.