Komunikace se zákonnými zástupci žáka - strana 2

Matka žáka nás informovala, že jednomu z žáků, který je medikován v souvislosti s diagnostikovanou epilepsií, budou léky postupně vysazovány a nelze vyloučit riziko záchvatu. Můj dotaz směřuje k tomu, zda je škola v souvislosti s poskytnutím první pomoci povinna zajistit podání léku (např. aplikace diazepamu do konečníku či jiné rodiči požadované medikace), zda lze takovou povinnost pedagogickému pracovníkovi nařídit a jak nejlépe tuto situaci právně ošetřit, ať již se bude jednat o povinnost školy či její dobrou vůli.

Jsou věci, na které vás během studia zapomněli upozornit. Jednou takovou je, že součástí práce třídního učitele bude hovořit s rodiči, se kterými mluvit nepotřebuje.

Pokud škola vede aktivní dialog s rodiči svých žáků, logicky by se to mělo pozitivně propisovat do jejího chodu. Jedním z příkladů takovéto funkční spolupráce je Základní škola Řevnice. O tom, jaké náměty rodiče do prostředí tříd vnáší, jaké aktivity s učiteli domlouvají, i o tom, na kterých projektech přímo participují, jsme si povídali s jejím ředitelem Tomášem Řezníčkem. „Na společných setkáních s rodiči řešíme nápady, co se podařilo, co nikoliv a jak dál. Samozřejmě někdy přijde i návrh, na který řeknu ne, ale vždy se snažím své rozhodnutí vysvětlit. Fungujeme na přátelské bázi.“

Netradiční výuku zažily děti z MŠ Tylova v Ostravě v rámci týdenního tématu „My jsme malí muzikanti“.

Mateřská škola je jediným typem školy a školského zařízení, kde se učitelé potkávají s rodiči dětí zpravidla 2x denně. Tato skutečnost vytváří podmínky pro úzkou a kvalitní oboustrannou spolupráci. Oblast této spolupráce je velká proměnná, každý rok se sejdou v mateřské škole jiní rodiče se svými specifickými možnostmi i motivací a záleží na ředitelích a učitelích každé konkrétní školy, jakými směry spolupráci s rodiči rozvinou. Prostřednictvím následujícího seriálu nabízíme inspiraci, jakým způsobem můžeme ke spolupráci využít různé profese a zájmy rodičů.

V květnu se po celé České republice konají zápisy do mateřských škol a pro mnoho rodičů je to důležitý milník v životě, protože tímto okamžikem začíná vzdělávací proces, který už je jen krůček od toho, že „za chvíli” budou mít doma školáka.

Za své sedmnáctileté působení ve školách jsem zjistila, že není nijak výjimečným jevem situace, kdy učitel-rodič má ve stejné škole, kde vyučuje, i své dítě. Tato konstelace s sebou přináší mnohé situace, které i v souvislosti s povahou a projevem chování dítěte samotného mohou být náročné.

Rodiče jsou v zásadě oprávněni kritizovat výuku a polemizovat s výukovými metodami učitele. Nicméně v případě, kdy je jejich kritika smyšlená, může přicházet v úvahu jejich trestní odpovědnost.

Tzv. klasické třídní schůzky1) jsou v hovorech na Lince pro rodinu a školu 116 000 tématem, které je obvykle zmíněno jen okrajově. A jak už z povahy naší práce plyne, málokdy z nich volající odcházel ne snad nadšen, ale aspoň s pocitem, že byl ve škole vítán a s obnovenou důvěrou, že si pro své dítě vybral dobrou školu. Co může škola udělat, aby takových rodičů bylo více?

Školství směřuje svou úrovní i svými prohlášeními a požadavky na alespoň průměrně vzdělané a kultivované rodiče. Jenže takových je jen část, byť možná větší. Co s těmi ostatními, jejichž obzor i zájem, alespoň pokud jde o vzdělání a výchovu dětí, jsou poměrně nízké. Přitom školství jejich spolupráci při edukaci dětí rovněž zcela nezbytně potřebuje. Určitě ještě víc než u rodičů, kteří se o rozvoj svého dítěte zajímají a věnují mu množství energie i času. Víme dobře, že dítě docela přiměřeně odráží sociokulturní úroveň rodičů.

Mezi rodiči dětí často dochází ke sporům, a to bez ohledu na to, zda v danou chvíli probíhá rozvod/rozchod, jsou již rozvedeni nebo stále žijí spolu. Tyto spory se pak obvykle dotýkají i jejich dítěte či dětí a následně se přenášejí na půdu školy, která je tím do konfliktu zatahována.

Mezi rodiči dětí často dochází ke sporům, a to bez ohledu na to, zda v danou chvíli probíhá rozvod/rozchod, jsou již rozvedeni nebo stále žijí spolu. Tyto spory se pak obvykle dotýkají i jejich dítěte či dětí a následně se přenášejí na půdu školy, která je tím do konfliktu zatahována.

Třídní schůzky představují tradiční interakci a důležitý komunikační kanál mezi školou a rodiči. Co je však pojmout trochu netradičně? I z třídních schůzek totiž můžete vykouzlit příjemné příležitosti k utužení vztahů a spolupráce s rodiči, co se vzdělávání dětí týká. Nechte se inspirovat konceptem Roberta Čapka nebo praxí ze škol, které se rozhodly zavést nové pojetí.