Dovolená - strana 3

zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, v platném znění

Je zcela nepochybné, že každý zaměstnanec občas potřebuje navštívit lékaře v pracovní době. Zaměstnavatelé nezřídka kdy na tuto potřebu reagují tím, že po zaměstnanci vyžadují zameškaný čas napracovat. Zaměstnanci netuší, zda je tento požadavek oprávněný či nikoli.

V ustanovení § 217 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), je jednoznačně stanovena výlučná kompetence zaměstnavatele nařídit zaměstnanci čerpání dovolené, a to tak, aby dovolená byla zaměstnancem vyčerpána v celkové roční výměře. Tuto dovolenou si zaměstnanec musí čerpat alespoň 2 týdny souvisle, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené, a zbytek do konce daného kalendářního roku. Je zřejmé, že každý zaměstnavatel musí při určování dovolené svým zaměstnancům přihlédnout především k zájmům svým (provozní důvody), ale také zohlednit právo svých zaměstnanců na čerpání dovolené. Znamená to, že dřív, než zaměstnavatel využije svého práva určit zaměstnanci přímo čerpání dovolené, má vycházet z určitého předem daného rozvrhu čerpání dovolené.

Jedním ze způsobů uskutečňování dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků je samostudium (§ 24 odst. 4 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pedagogických pracovnících“). K realizaci této formy dalšího vzdělávání přísluší pedagogickým pracovníkům volno v rozsahu 12 pracovních dnů ve školním roce, nebrání-li tomu vážné provozní důvody.

Dovolená je v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), upravena v ustanovení § 213 odst. 1, podle kterého Zaměstnanci, který za nepřetržitého trvání pracovního poměru k témuž zaměstnavateli konal u něho v příslušném kalendářním roce práci po dobu 52 týdnů v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby připadající na toto období, přísluší dovolená za kalendářní rok v délce stanovené týdenní pracovní doby vynásobené výměrou dovolené, na kterou má zaměstnanec v příslušném kalendářním roce právo.    

Jedním z neoddiskutovatelných témat pracovněprávních vztahů je dovolená, která pro zaměstnance představuje dobu odpočinku potřebného po vykonané práci – možná dvojnásob to platí pro školství, kde se dovolená čerpá zejména v létě, kdy je ve školách „prázdninový“ režim. Nicméně i na dovolenou se vztahují určitá pravidla.

Ačkoli se řada pravidel určování dovolené od 1. 1. 2012 v důsledku tzv. věcné novely zákoníku práce změnila, stále zůstal zachován princip dominantního postavení zaměstnavatele, který „standardně“ určuje zaměstnancům termín čerpání dovolené.

Vzhledem k tomu, že rozvrh dovolených není závazný, je ředitel školy (zaměstnavatel) povinen podle § 217 odst. 1 zákoníku práce písemně oznámit zaměstnanci určenou dobu čerpání dovolené alespoň 14 dnů předem, pokud se s ním nedohodne na kratší době pro určení dovolené.

Podle § 213 odst. 3 zákoníku práce činí dovolená pedagogických pracovníků 8 týdnů v kalendářním roce. Jedná se tak o zvláštní výměru, kdy je již přímo ze zákona prodloužena základní výměra (4 týdny) dovolené – deklaruje se tím náročnost a namáhavost práce, kterou pedagogický pracovník vykonává.