Mgr. Zuzana Bílková, Ph.D.

Tomíkovi je deset, ale ve škole mu často říkají, že pracuje „pomalu jako prvňáci“. Někdy „se zapomene“, jindy nerozumí instrukci. V nedokončené práci má pravidelně mnoho chyb. Vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně poukázalo na potíže v soustředění a organizaci práce a také prostorové orientaci. Tomík patří k docela velké skupině dětí školního věku, u kterých dlouhodobě pozorujeme nižší tempo práce v porovnání s vrstevníky. Projevuje se nejen v práci školní, často si na „pomalost“ dítěte při běžných denních úkonech stěžují i rodiče, trápí je, jak dlouho se dítě vypravuje ráno do školy nebo si třeba odpoledne chystá věci na další den.

„Máme dát odklad? Proč ho nenecháme ve školce? A nebude se nudit, když bude větší?“ Toto jsou jen některé z mnoha otázek, které si kladou rodiče budoucích prvňáku. Jejich otázky ukazují, že vnímají, o jak dalekosáhlé rozhodnutí se jedná. Odpovědi často hledají u učitelů i v poradenských zařízeních. Názory odborníků na toto téma ale rozhodně nejsou jednotné. Někteří odklad školní docházky vnímají jako nevhodný nástroj, který je nadužíván, jiní naopak poukazují na riziko předčasného nástupu do školy. Podle školských statistik se týká každého pátého dítěte. Jde tedy o tak významný jev, že je zarážející, jak málo studií se věnuje jeho efektivitě.