Judikáty - strana 2

8 Afs 214/2020–93 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: P. R., zastoupený Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem Moskevská 637/6, Liberec, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, se sídlem 1. Máje 97/25, Liberec, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 6. 2020, čj. 898565/20/2601–51523–506755, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 9. 2020, čj. 59 Af 32/2020–7, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2020, čj. 59 Af 32/2020–11, takto:Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 4. 9. 2020, čj. 59 Af 32/2020–7, ve znění opravného usnesení ze dne 16. 9. 2020, čj. 59 Af 32/2020–11, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí Finančního úřadu pro Liberecký kraj, jímž bylo v části vyhověno jeho námitce proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu. V podstatné části však byla jeho námitka zamítnuta. V žalobě žalobce brojil proti tomu, že došlo k promlčení práva vybrat nedoplatky na daních splatných v rozmezí let 2003–2010. [2] Krajský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Potvrzení o stavu osobního daňového účtu totiž tvoří soubor evidovaných informací a samo o sobě zásadně nemůže představovat zásah do veřejných subjektivních práv daňového subjektu, neboť má jeho povinnosti pouze evidovat, nikoli zakládat, měnit či rušit. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Městského soudu v Praze krajský soud dovodil, že pouze v případě, že by evidence obsahovala chyby (například numerické), bylo by možné rozhodnutí o námitce proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu napadnout žalobou jako nezákonný zásah.
Vydáno: 17. 10. 2022
3 Afs 82/2021 – 44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Město Strakonice, se sídlem Velké náměstí 2, Strakonice, zastoupený Mgr. Tomášem Krutákem, advokátem se sídlem Revoluční 724/7, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo financí, se sídlem Letenská 525/15, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 11 Af 21/2019 – 59, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Krutáka. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 3. 2019, č. j. MF–17278/2017/1203–17, zamítl ve sporném řízení dle § 141 správního řádu návrh žalobce o zaplacení krácené části dotace ve výši 1 585 455,25 Kč proti Regionální radě regionu soudržnosti Jihozápad jako odpůrci a poskytovateli dotace (dále jen „poskytovatel dotace“). [2] Žalobce získal dotaci na realizaci projektu „Revitalizace strakonického hradu – II. etapa“ ve výši 85 % způsobilých výdajů, což odpovídalo částce 7 141 288,29 Kč. Poskytovatel dotace však na základě kontroly konstatoval porušení zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), a čerpání dotace krátil o 25 %. Žalobce poté podal žalovanému návrh, kterým se po poskytovateli dotace domáhal zaplacení krácené výše dotace, tedy zaplacení částky uvedené v předchozím odstavci. Jádrem sporu mezi žalobcem a poskytovatelem dotace přitom bylo, zda se žalobce dopustil vytýkaných porušení zákona o veřejných zakázkách a zda tedy krácení dotace právě ve výši 25 % bylo oprávněné. [3] Žalobce brojil proti rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem
Vydáno: 14. 10. 2022
10 As 177/2022 – 27 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: MUDr. M. M., zast. advokátem Mgr. Jiřím Ostrýtem, Moravská 924/6, Praha 2, proti žalovanému: Městský úřad Heřmanův Městec, náměstí Míru 4, Heřmanův Městec, v řízení na ochranu proti nezákonnému zásahu správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 18. 5. 2022, čj. 52 A 21/2022–36, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ke konci roku 2013 bylo vydáno územní rozhodnutí o nástavbě domu č. p. 41, Masarykovo náměstí, Heřmanův Městec. Následně bylo na začátku roku 2014 vydáno i stavební povolení. Dne 10. 7. 2015 pak stavební úřad rozhodl o změně stavby před jejím dokončením. Žalobce byl účastníkem všech řízení, která byla ukončena vydáním výše uvedených individuálních správních aktů. Po dokončení stavby v roce 2016 stavební úřad v březnu téhož roku provedl kontrolní prohlídku stavby ve smyslu § 120 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), při níž zkoumal (mimo jiné), zda stavba byla provedena podle dokumentace, která byla ověřena stavebním úřadem ve stavebním řízení, zda byly dodrženy podmínky stanovené ve stavebním povolení, zda byly dodrženy obecné požadavky na výstavbu a zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat život a veřejné zdraví, život nebo zdraví zvířat, bezpečnost anebo životní prostředí (§ 119 odst. 2 stavebního zákona). Jelikož podmínky stanovené v § 119 odst. 2 stavebního zákona byly splněny, vydal stavební úřad dne 2. 3. 2016 sdělení, v němž potvrdil splnění podmínek pro užívání stavby. [2] Žalobce podal dne 20. 2. 2020 u žalovaného podnět ve smyslu § 42 správního řádu k
Vydáno: 14. 10. 2022
4 Afs 353/2020–32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ERAMENT Trading s.r.o., se sídlem Olšanská 55/5, Praha 3, zast. Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem, se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného 16. 4. 2019, č. j. 16009/19/5300–21445–712211, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2020, č. j. 3 Af 27/2019–29, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“), rozhodnutím zde dne 1. 8. 2018, č. j. 6394247/18/2005–53524–107384, přiznal žalobkyni podle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), úrok ze zadržovaného nadměrného odpočtu na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, a to ode dne 1. 1. 2013 do dne 25. 10. 2013 ve výši 57.711 Kč. [2] Žalobkyně nesouhlasila s dobou, za niž jí byl úrok přiznán, a podala proti rozhodnutí správce daně odvolání. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) toto odvolání zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. II. [3] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který ji v záhlaví označeným rozsudkem (dále jen „napadený rozsudek“) zamítl. [4] Městský soud vyšel z toho, že žalobkyně podala dne 26. 10. 2012 přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 3. čtvrtletí roku 2012, v němž uplatnila nadměrný odpočet ve výši 530.103 Kč. Správce daně platebním výměrem ze dne 15. 10. 2013, č. j. 5047873/13/2005–24905–107384, žalobkyni uplatněný nadměrný odpoče
Vydáno: 14. 10. 2022
6 Ads 279/2021 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Kalis, s. r. o., sídlem U Pošty 273/9, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 9. 2018, č. j. MPSV–2018/116765–421/1, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2021, č. j. 29 Ad 8/2018–93, takto:Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2021, č. j. 29 Ad 8/2018–93, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a dosavadní průběh řízení [1] Dne 1. 6. 2018 Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Brně (správní orgán prvního stupně) výrokem I poskytl žalobkyni příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném trhu práce za 1. čtvrtletí roku 2018 podle § 78a odst. 1, 2, 3, 4, 5 a 8 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve výši 126 889 Kč a výrokem II mu neposkytl příspěvek podle § 78a odst. 3 a 8 písm. e) zákona o zaměstnanosti ve výši 29 111 Kč. Tuto částku žalobkyně uplatňovala jako náklady na dopravu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, na pracoviště a z pracoviště, o které lze dle § 78a odst. 12 písm. c) ve spojení s odst. 3 zákona o zaměstnanosti zvýšit příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením (dále jen “zvýšené náklady”). Zvýšené náklady měly spočívat v nákladech na přepravu (pracovní cesty) zaměstnanců jakožto lektorů automobilem na místa přednášek a školení mimo sídlo žalobkyně. Žalobkyně tyto náklady dokládala cestovními příkazy a vyúčtováním pracovních cest. [2] Odvolání žalobkyně proti výroku II žalovaný zamítl. Žalovaný konstatoval, že cestovní náhrady pro účely příspěvku dle § 78a odst. 3 zákona o zaměstnanosti nelze upla
Vydáno: 13. 10. 2022
10 Ads 27/2021 – 45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: FRIGONOVA s. r. o., Nádražní 607, Mikulov, zastoupené advokátem Mgr. Janem Lipavským, Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Státní úřad inspekce práce, Kolářská 451/13, Opava, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2019, čj. 9070/1.30/18–3, sp. zn. S9–2018–158, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2020, čj. 29 Ad 4/2019–55, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce Mgr. Jana Lipavského, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Oblastní inspektorát práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (inspektorát práce) uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 140 odst. 1 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Přestupku se žalobkyně dopustila tím, že 17 cizincům ukrajinské státní příslušnosti umožnila výkon nelegální práce v ČR ve smyslu § 5 písm. e) bodu 1 zákona o zaměstnanosti, tedyvýkon závislé práce mimo pracovněprávní vztah. Současně žalobkyně těmto cizincům umožnila výkon nelegální práce v ČR podle § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti, tedybez platného povolení k zaměstnání. Za přestupky inspektorát žalobkyni uložil pokutu ve výši 1 350 000 Kč. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Krajský soud shledal důvodnými především námitky nedostatečnosti a nezákonnosti provedeného dokazování. Správní orgány hodnotily provedené důkazy izolovaně a navíc z nich jednostranně vybíraly skutečnosti svědčící v neprospěch žalobkyně. Inspektorát nezákonně nepro
Vydáno: 13. 10. 2022
10 As 394/2020 – 26 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: H. D. S., zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Tomkem, Polská 61/4, Karlovy Vary, proti žalovanému: Krajský úřad Karlovarského kraje, Závodní 353/88, Karlovy Vary, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018, čj. 435/DS/18–3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2020, čj. 30 A 191/2018–73, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 9. 2020, čj. 30 A 191/2018–73, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 6. 2018, čj. 435/DS/18–3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 30 395 Kč do rukou jeho advokáta, JUDr. Pavla Tomka, ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Tento rozsudek se týká žádosti o nové rozhodnutí ve věci řidičského oprávnění. Řeší otázku, zda se správní orgány a krajský soud dostatečně vypořádaly s novými svědeckými výpověďmi. I. Vymezení věci [2] Žalobce (nyní stěžovatel) původně žádal Magistrát města Karlovy Vary o rozšíření svého řidičského oprávnění o skupinu D. Magistrát žádosti v květnu 2014 nevyhověl, neboť stěžovatel jako osoba bez trvalého pobytu na území ČR neprokázal, že zde má obvyklé bydliště. [3] Stěžovatel v červenci 2016 požádal magistrát o vydání nového rozhodnutí ve věci rozšíření řidičského oprávnění. Magistrát však ani této žádosti nevyhověl: stěžovatel totiž nepřinesl žádná nová tvrzení o tom, že má obvyklé bydliště v ČR. Odkázal sice na dříve předložená čestná prohlášení a navrhl provést výslechy svědků, ty ale nepřinesly žádné nové poznatky. Jedinou novou skutečností byl stěžovatelův pobyt ve vazbě od října 2015 do dubna 2016. Takto vynucený pobyt na území ČR však nemůže prokázat, ž
Vydáno: 13. 10. 2022
9 Afs 212/2020 – 51 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Solanisus Praga s.r.o., se sídlem Husinecká 903/10, Praha 3, zast. Mgr. Magdalenou Poncza, advokátkou se sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 3. 2017, č. j. 15220/17/5100–41458–711929, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2020, č. j. 6 Af 30/2017 – 39, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností se žalobkyně (dále „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti výše uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky a potvrdil rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu (dále „správce daně“) ze dne 26. 1. 2017, č. j. 523762/17/2003–00540–110077(dále „zajišťovací příkaz“). Zajišťovacím příkazem bylo stěžovatelce uloženo, aby zajistila úhradu daně z přidané hodnoty (dále „DPH“) za zdaňovací období měsíc červenec 2016, která nebyla dosud stanovena, složením jistoty ve výši 34 004 253 Kč s tím, že zajišťovací příkaz je účinný a vykonatelný okamžikem jeho vydání. I.Vymezení věci a rozhodnutí městského soudu [2] Předmětem sporu je otázka, zda daňové orgány dostatečně a správně posoudily splnění podmínek pro vydání okamžitě účinného a vykonatelného zajišťovacího příkazu ve smyslu § 167 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve spojení s § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o
Vydáno: 13. 10. 2022
6 As 140/2021 – 51 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: T. Ř., zastoupeného JUDr. Bělou Sedláčkovou, advokátkou, sídlem Václavská 2, Brno, proti žalovanému: Policejní prezidium ČR, Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál , sídlem Strojnická 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 10. 2019, č. j. PPR–28091–3/PŘ–2019–990450, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 4. 2021, č. j. 62 A 214/2019–96, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemáprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje dne 25. 6. 2019 rozhodlo, že žalobce spáchal přestupek podle § 76d odst. 1 písm. l) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (zákon o zbraních), a uložilo mu pokutu ve výši 2000 Kč. Přestupku se žalobce dle rozhodnutí dopustil tím, že fyzicky převzal pušku samonabíjecí, výr. SSSR, vzor SKS (výrobní číslo BM4036), a pušku samonabíjecí, výr. SSSR, vzor SKS (výrobní číslo BO470), dne 16. 5. 2018, přičemž změnu stavu těchto zbraní zaznamenal v Centrálním registru zbraní (dále jen „CRZ“) až dne 23. 5. 2018. [2] Odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [3] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, kterou Krajský soud v Brně rozsudkem označeným v záhlaví zamítl. [4] Krajský soud zrekapituloval, že při určení okamžiku fyzického převzetí zbraní vycházel žalovaný z faktury č. 20180337 vystavené dodavatelem zbraní – společností B.V.S., spol. s r.o., která obsahuje otisk žalobcova razítka včetně data 16. 5. 2018, a d
Vydáno: 12. 10. 2022
10 As 28/2022 – 26 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Rivica s. r. o., Donatellova 2003/6, Praha 10, zastoupené advokátem Mgr. Janem Boučkem, Opatovická 1659/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 6. 2019, čj. 74/2019–190–TAXI/5, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, čj. 8 A 103/2019–46, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2021, čj. 8 A 103/2019–46, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Magistrát hlavního města Prahy žalobkyni uložil rozhodnutím ze dne 25. 6. 2018 ve společném řízení pokutu ve výši 500 000 Kč za spáchání čtyř přestupků podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění účinném ke dni 30. 6. 2020, a pěti přestupků podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Dalším rozhodnutím ze dne 24. 10. 2018 magistrát uložil žalobkyni pokutu ve výši 150 000 Kč za spáchání přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a přestupku podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Žalovaný v odvolacím řízení obě řízení spojil, napadená rozhodnutí magistrátu změnil a žalobkyni uložil pokutu ve výši 525 000 Kč za čtyři přestupky podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě a šest přestupků podle § 35 odst. 2 písm. w) téhož zákona. Žalovaný zároveň zrušil rozhodnutí magistrátu ve věci přestupku podle § 35 odst. 1 písm. g) zákona o silniční dopravě spáchaného dne 22. 1. 2018 a v tomto rozsahu řízení zastavil. Žalovaný dále uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč a započetl kauci 50 000 Kč podle § 35f odst. 2 zákona o silniční dopravě. [2] Městský soud v Praze zrušil rozhodnutí žalovaného i obě rozhodnutí magistrátu. Dospě
Vydáno: 12. 10. 2022
7 Azs 130/2022 – 24 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátusloženém z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: A. H., zastoupen Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 2 A 5/2022–32, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Shora označeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 1. 2022, č. j. MV–203174–3/OAM–2021, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno usnesení Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie ze dne 1. 11. 2021, č. j. CPR–19162–10/ČJ–2021–930310–V214. Tímto usnesením správní orgán podle § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil řízení o žádosti, kterou se žalobce dle § 122 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), domáhal zrušení platnosti dřívějšího rozhodnutí o správním vyhoštění žalobce. [2] Městský soud nepřisvědčil žalobní argumentaci dovozující nezákonnost označených správních rozhodnutí. Uvedl, že podle § 122 odst. 5 zákona o pobytu cizinců policie může na žádost cizince vydat nové rozhodnutí, kterým zruší platnost rozhodnutí o správním vyhoštění nebo zkrátí dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území členských států Evropské unie, uvedenou v rozhodnutí o správním vyhoštění, a to nejméně o jednu třetinu této doby, jestliže a) pominuly důvody jeho vydání a uplynula polovina doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, b) jde o cizin
Vydáno: 12. 10. 2022
7 As 77/2022 – 43 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: VÚKV a.s., se sídlem Bucharova 1314/8, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 A 154/2019 – 114, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2019, č. j. MSMT–115/2019–6, žalovaný zamítl žádost žalobkyně o zápis do seznamu výzkumných organizací (dále též „rozhodnutí MŠMT“). Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila rozkladem. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „ministr“) rozhodnutím ze dne 16. 7. 2019, č. j. MSMT–20455/2019–3, rozklad žalobkyně zamítl (dále též „rozhodnutí ministra“). Ztotožnil se s názorem žalovaného, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek dle § 33a odst. 2 zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o podpoře“), resp. podmínek dle čl. 2 bodu 83 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále též „nařízení o podpoře“). Žalobkyně dle správních orgánů neprokázala, že by jejím hlavním cílem bylo provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí. II. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra správní žalobou. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) žalobě vyhověl, rozhodnutí ministra i jemu předcházející rozhodnutí zrušil a věc vrátil žal
Vydáno: 12. 10. 2022
6 Afs 328/2020 – 50 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Pharmark s. r. o., sídlem Komenského 264/5, Hradec Králové, zastoupené JUDr. Pavlínou Uhlířovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Vodičkova 791/41, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 9. 2018, č. j. 43451/18/5300–21443–712165, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2020, č. j. 3 Af 44/2018–58, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Dne 7. 11. 2017 vydal Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) platební výměr, jímž vyměřil žalobkyni za zdaňovací období září roku 2015 nadměrný odpočet ve výši 142 637 Kč, oproti nadměrnému odpočtu vykázanému v daňovém přiznání ve výši 994 951 Kč. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl a platební výměr potvrdil. [2] Proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobkyně u Městského soudu v Praze, který žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [3] Podstatou sporu je neuznání nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění žalobkyní od společnosti NATURENAAM s.r.o. (dále jen „Naturenaam“) na základě daňového dokladu č. 150100008, jehož předmětem byla dodávka technického konopí, a od společnosti Parenteral, a.s. (dále jen „Parenteral“) na základě daňového dokladu č. 20150164, jehož předmětem bylo separační technologické zpracování technického konopí. Žalobkyně měla nakoupit surovinu (technické konopí) od společnosti Naturenaam, nechat ji zpracovat společností Parenteral, která k tomuto zpracování vlastní oprávnění, nikoliv
Vydáno: 12. 10. 2022
7 Afs 134/2022 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Foxconn European Manufacturing Services s. r. o., se sídlem U Zámečku 27, Pardubice, zastoupen AD TAX s. r. o., se sídlem Jungmannova 319, Jičín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 18. 5. 2022, č. j. 52 Af 46/2021 – 46, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce AD TAX s. r. o. Odůvodnění: I. [1] Nynější věc se týká přezkoumatelnosti rozhodnutí, kterým byl žalobci přiznán úrok za dobu prověřování odpočtu daně z přidané hodnoty (dále též „úrok ze zadržovaného odpočtu“) vyplaceného žalobci. [2] Žalobci daný úrok vznikl v souvislosti s prověřováním oprávněnosti odpočtů daně za zdaňovací období měsíců listopadu a prosince roku 2016. Výše úroku byla žalobci sdělena rozhodnutími Specializovaného finančního úřadu (dále též „správce daně“) ze dne 18. 11. 2020, č. j. 182807/20/4300–12712–06270, a č. j. 182996/20/4300–12712–06270. Tato rozhodnutí byla v odvolacím řízení potvrzena rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 6. 2021, č. j. 21889/21/5300–22441–705341 (dále též „rozhodnutí o odvolání“). Orgány finanční správy vyčíslily úrok za období od 1. 3. 2017 do 30. 6. 2017 s využitím čtrnáctiprocentní sazby dle § 155 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „daňový řád“) aplikovaného na základě závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013–34, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 11. 2014, č. j. 7 Aps 3/2013–47 (rozsudek ve věci KORDÁRNA). Za období od 1. 7. 2017
Vydáno: 12. 10. 2022
5 As 395/2021 – 23 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: FOCUS – METAL, s. r. o., se sídlem Jiráskova 399/11, Krásno nad Bečvou, Valašské Meziříčí, zast. Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 2, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Pardubického kraje, se sídlem Komenského náměstí 125, Pardubice, za účasti:Vodovody a kanalizace Jablonné nad Orlicí, a. s., se sídlem Slezská 350, Jablonné nad Orlicí, zast. JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 25. 10. 2021, č. j. 52 A 5/2021–36, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2020, č. j. KrÚ 4761/2020. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl jako nepřípustné odvolání stěžovatele podané dne 7. 10. 2019 proti následujícím třem správním rozhodnutím bývalého Okresního úřadu Ústí nad Orlicí (dále jen „správní úřad“): 1) rozhodnutí ze dne 26. 6. 1997, č. j. Vod/482/97/231.8/D–292, jímž bylo vydáno povolení ke stavbě „Úprava vody Svatý Jiří“ (objekty SO 1 Úpravna vody, SO 2 Kalové laguny, SO 3 Trubní propojení, PS 01 Úpravna vody, PS 02 Ovládání, dispečink na pozemku p. č. 458/1, k. ú. Svatý Jiří; 2) proti rozhodnutí ze dne 14. 4. 1999, č. j. ŽP/1306/99/231.8–D–174, kterým bylo rozhodnuto o prodloužení platnosti výše zmíněného stavebního povolení; 3) proti rozhodnutí ze dne 8. 12. 2000, č. j. ŽP/9816/2000/231.8–Fa/625, jímž bylo
Vydáno: 07. 10. 2022
9 As 149/2021 – 64 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: H – Agrana s.r.o., se sídlem Husova tř. 684/21, České Budějovice, zast. JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem Na Sadech 4/3, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 5. 2019, č. j. MZP/2019/510/669, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2021, č. j. 10 A 104/2019 – 112, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 5. 2019, č. j. MZP/2019/510/669, zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 13. 2. 2019, č. j. ČIŽP/42/2019/120 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrdil. ČIŽP jím uznala žalobkyni vinnou z přestupku podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ČIŽP“), a uložila jí podle § 5 téhož zákona pokutu ve výši 4 mil. Kč a povinnost uhradit paušální náklady řízení. Přestupek měla žalobkyně spáchat tím, že při hospodaření na vybraných lesních pozemcích v k. ú. Červený Újezdec, Hosín a Borek u Českých Budějovic, v konkrétních porostních skupinách, neprovedla od října 2017 do května 2018 včasnou a dostatečnou asanaci 9 732 smrků o objemu zhruba 4 194 m3, které byly napadeny lýkožroutem smrkovým a lýkožroutem lesním (dále též „kůrovec“). Dále v období od července do srpna 2018 na vybraných lesních pozemcích a vybraných porostních skupinách neprovedla včasnou a dostatečnou asanaci smrků napadených týmiž škůdci, tentokrát v objemu 614 smrků (161 m3). Vy
Vydáno: 07. 10. 2022
5 Azs 364/2021 – 26 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: H. H. N., zast. Mgr. Petrem Dvořákem, advokátem se sídlem Vinohradská 1233/22, Praha 2, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2021, č. j. 77 A 43/2021–46, takto:Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 10. 2021, č. j. 77 A 43/2021–46, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 8. 3. 2021, č. j. MV – 4210–4/SO–2021, ve věci žádosti o vydání nového rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu; žalovaná dle § 66 odst. 1 písm. h) ve spojení s § 102 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, řízení o žádosti zastavila. [2] Stěžovatel měl na území České republiky uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání jako osoba samostatně výdělečně činná od 10. 11. 2011 do 9. 11. 2013. Dne 18. 12. 2012 podal žádost o vydání povolení k trvalému pobytu dle § 66 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů (dále „zákon o pobytu cizinců“), tedy bez splněné podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území z důvodů hodných zvláštního zřetele. Tato žádost byla zamítnuta, neboť správní orgán dospěl k závěru, že není splněna podmínka trestní zachovalosti ve smyslu § 174 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném v rozhodné době, neboť stěžovatel byl odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 4. 2013, č. j. 24 T 121/2012–329, za přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením dle § 268 odst. 1 trestního zákoníku, a t
Vydáno: 07. 10. 2022
3 Azs 211/2022 – 37 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: V. T., zastoupený Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 6. 2022, č. j. 77 A 59/2020 – 54, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč za návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Petra Václavka, advokáta. Odůvodnění: [1] Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 20. 3. 2020, č. j. MV–27170–4/SO–2020, kterým žalovaná zamítla odvolání žalobce proti usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán prvního stupně“), ze dne 3. 12. 2019, č. j. OAM–28040–21/DP–2019, a toto rozhodnutí potvrdila. Posledně uvedeným rozhodnutím správní orgán prvního stupně zastavil podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání – účast v právnické osobě, neboť žalobce k žádosti nedoložil všechny požadované doklady (konkrétně doklad prokazující, že nemá dluh na veřejném zdravotním pojištění). [2] Krajský soud rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, č. j. 77 A 59/2020 – 54, žalobu zamítl jako nedůvodnou. [3] Předmětem sporu byla otázka, zda správní orgány v řízení zjistily stav věci, o kterém nebyly důvodné pochybnosti a zda ne
Vydáno: 06. 10. 2022
8 Ads 179/2021–46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: HARTMANN – RICO, a. s., se sídlem Masarykovo náměstí 77, Veverská Bítýška, zastoupená JUDr. Pavlem Dudákem, advokátem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalované: Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky , se sídlem Orlická 2020/4, Praha 3, ve věci žaloby na ochranu před nezákonným zásahem žalované spočívajícím ve snížení úhrad z veřejného zdravotního pojištění některých zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění ke dni 1. 1. 2013, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 2021, čj. 8 Ad 5/2013–136, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 10. 2021, čj. 8 Ad 5/2013–158, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Pavla Dudáka, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci[1] Žalovaná, jako veřejná zdravotní pojišťovna, zveřejnila Číselník zdravotnických prostředků Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, jehož součástí byl seznam zdravotnických prostředků hrazených z veřejného zdravotního pojištění spolu s výší jejich úhrady od 1. 1. 2013. S účinností od tohoto dne došlo ke snížení úhrad z veřejného zdravotního pojištění mj. u celkem 91 stomických zdravotnických prostředků uvedených ve výroku I. nyní napadeného rozsudku Městského soudu v Praze. Žalobkyně podniká ve výrobě a distribuci zdravotnických prostředků v České republice, mezi něž patří i uvedené stomické zdravotnické prostředky, jež dodávala na trh. [2] Žalobkyně považovala postup žalované spočívající ve snížení úhrady za zastřené správní rozhodnutí, při jehož vydání žalovaná nepostupovala transparentně a přezkoumatelně v souladu se správním řáde
Vydáno: 06. 10. 2022
9 As 74/2022 – 19 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: Ing. J. M., zast. JUDr. Emilem Flegelem, advokátem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, proti žalovanému: Velitel vzdušných sil, se sídlem Vítězné náměstí 1500/5, Praha 6, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2021, č. j. MO 295138/2021–3031, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2022, č. j. 55 A 68/2021 – 25, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 4 114 Kč k rukám žalobcova zástupce JUDr. Emila Flegela, advokáta se sídlem K Chaloupkám 3170/2, Praha 10, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl jako opožděné odvolání žalobce proti rozhodnutí velitele 26. pluku velení, řízení a průzkumu (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 13. 9. 2021, č. j. MO 267932/2021–6950, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupků dle § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), který následně napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 15. 9. 2021 a poslední den k podání odvolání připadl na čtvrtek 30. 9. 2021. Odvolání žalobce bylo tohoto dne dodáno do datové schránky Ministerstva obrany IDukbwcxd,Fakturace (Ministerstvo obrany), z níž bylo následujícího dne přeposláno do datové schránky Ministerstva obrany IDhjyaavk, která byla uve
Vydáno: 06. 10. 2022