Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Projekty

Čtenářské kluby

Kategorie: Společenské vědy Autor: Nová škola, o. p. s.

Program je zaměřený na podporu čtenářství u školních i předškolních dětí, kterým představuje knížky a četbu jako příjemný a zároveň poučný způsob trávení volného času.

Program začal tříletým projektem v roce 2014, kdy ho vyzkoušelo 21 klubů při 13 základních školách po celé ČR. Nyní pokračuje daší tříletý projekt „Školní čtenářské kluby na 2. st. základní školy“, který nám umožní v praxi i výzkumně ověřit efekt čtenářských klubů na žáky 2. st. Nastávající tři roky (2016 - 2019) nám tedy poskytnou prostor pro opravdu zevrubné poznání této volnočasové vzdělávací aktivity, která stála u zrodu tzv. šablony pro zjednodušené vykazování „Školní čtenářský klub“ – všechny základní školy v ČR tedy mají příležitost jít v našich stopách.

Vše o čtenářských klubech si můžete přečíst zde nebo na  facebook.com/skolnictenarskekluby.

Článek z časopisu Řízení školy - září 2018

Odejdi s knihou – první a poslední pilíř čtenářských klubů

Školní čtenářské kluby – pravidelný odpolední kroužek zaměřený na rozvoj čtenářské gramotnosti žáků základních škol – jsou realizovány na několika desítkách škol v České republice. Základ jejich fungování tvoří tzv. tři pilíře, jednoduché principy, jejichž dodržování pomáhá probudit v dětech lásku ke knihám. Patří mezi ně volný přístup ke knihám, dále možnost s někým své čtenářské zážitky sdílet a nakonec (a zároveň zaprvé) čas na samostatné tiché čtení, který tvoří základ klubové práce. V předchozích číslech časopisu Řízení školy jsme představili hovory o knihách a dílnu čtení, nyní se blíže podíváme na to, co žákům umožňuje volný přístup ke knihám, a pilíř třetí, kterému říkáme „Odejdi s knihou“, a to nikoliv za dveře.

Zamilovala jsem se do Vinetoua

Zastaralá. Dlouhá. Pomalá. Málo zajímavá. Nezábavná. Těžká. Tak mohou na dnešní děti působit knihy. Mohou, ale nemusejí. Cestu do jiných světů, ponoření se do příběhu, zakoušení radosti a účasti na příběhu je možné nabídnout i současné mladé generaci. O tom, že i děti touží stát se na chvíli součástí fiktivního (nejen) literárního světa, svědčí fanouškovské akce, které jsou spjaty např. s Harrym Potterem. Je to právě kniha, kdo otevírá dveře do světa fikce a nabízí hluboký a obtížně popsatelný zážitek, kdy čtenář vstupuje do příběhu, cítí se být jeho součástí, zažívá obavy o hrdinu, úlevu z vyřešení situace i smutek nad těžkými osudy – a to vše díky postavám, které vlastně skutečně neexistují (o vlivu a „neexistenci“ literární postav píše např. Umberto Eco ve své knize Paměti mladého romanopisce).

Kniha jako médium příběhu nabízí jedinečný a ničím nenahraditelnou zkušenost, při níž čtenář může nejen zakoušet výše uvedené, ale zároveň provádí řadu intelektuálních úkonů. Užitečné emoce a myšlenkové operace mohou děti zažít ale pouze v případě, že se jim knihy dostanou do ruky.

Daleká cesta… do místní knihovny

Jakkoliv to vypadá málo pravděpodobně, jsou mezi dětmi žijícími v České republice takové, které doma žádné knihy nemají. V průzkumu Nové školy, o. p. s., který proběhl v roce 2017 mezi více než 1 600 žáky 6. až 7. tříd, vyšlo najevo, že 30 % ze sledovaných žáků žije v domácnosti s 25 nebo méně knihami, 10 % má doma dokonce nanejvýš 10 knížek. Výzkum není tzv. reprezentativní, probíhal napříč celou ČR, ale pouze v místech, kde se scházejí čtenářské kluby, nicméně i tak je jeho výsledek velice důležitý. Pokud relativně velký počet dětí nemá přístup ke knihám z domova, vliv na ně pak může mít v tomto ohledu jedině škola, např. prostřednictvím třídních knihovniček, vybavené školní knihovny a následně skrze aktivity, které děti zavedou do místní, větší knihovny.

Učitel – čtenářský průvodce

Zajímavé informace přinášejí rozhovory s řadou učitelů, kteří v odpovědi na otázku, jakou knihu z oblasti dětské literatury by doporučili ostatním, stále nabízejí Honzíkovu cestu, O letadélku káněti a Pipi Dlouhou punčochu. Odpovídají tak navzdory tomu, že jsou požádáni o knihy novější, takové, které by ostatní spíše neznali. Jakkoliv výše uvedené tituly mají, co dětským čtenářům nabídnout, svědčí výběr o tom, že jako pedagogové máme stále rezervu v oblasti znalosti dětské literatury. Není to problém všech učitelů a zdaleka se netýká jen učitelů českých. Nicméně výše uvedená zjištění ukazují cestu, kterou se učitel – průvodce dětského čtenářství má vydat tehdy, rozhodne-li se děti k četbě vést: Sám musí být čtenářem a zároveň znalcem dětské literatury. Třídní či klubovou knihovničku pak může pomoci naplnit tituly, které děti lákají a inspirují.

 

Po prvním nadšení z nových knih ve školní či klubové knihovničce je vhodné zájem o knihy nadále podporovat. Ve čtenářských klubech se o to pokoušíme skrze hovory o přečtených (i nedočtených) knihách, dílnou čtení a v neposlední (a vlastně v první) řadě pomocí při výběru knih k četbě.

Odejdi s knihou

V praxi to vypadá tak, že na konci klubového setkání mají děti čas, aby si vybraly knihu „na doma“. Prohlížejí si knihy z klubové knihovničky, listují tituly… Vedoucí klubu je jim dispozici, když potřebují pomoci. Jsou-li děti bezradné, nabízí jim vhodnou knihu, stručně ji přestaví, nastíní, proč si myslí, že by ta která kniha mohla děti zajímat, a děti obvykle na doporučení vedoucího klubu (učitele či knihovníka) reagují pozitivně. Pomoc při výběru knihy předpokládá, že vedoucí klubu je nejen obeznámený s dětskou literaturou, ale zná i dítě, s nímž o četbě hovoří. Je přitom zřejmé, že není snadné udržovat si povědomí o nové knižní produkci, ale patří to k profesnímu rozvoji učitele čtenářství. Je-li totiž učitel sám čtenářem, je schopen zhodnotit, proč některé tituly nejsou pro žáky vhodné. Ačkoliv například on sám byl zaujatým čtenářem verneovek, ví, že řada dnešních dětí musí nabýt větší čtenářské zkušenosti, než se do tak krásného a obtížného díla pustí.

 

Zdroj: časopis Řízení školy 9/2018, www.novaskolaops.cz


Diskuse - Počet příspěvků: 0