Záškoláctví

Vydáno:

Záškoláctví žáků představuje aktuální problém současného školství a společnosti. Nejedná se o žádný nový rizikový jev. K chození za školu docházelo historicky již od okamžiku, kdy se školní docházka stala povinnou.

Záškoláctví
Mgr.
Marika
Kropíková,
speciální pedagožka, lektorka DVPP, lektorka primárních programů
Řešení záškoláctví je složitý proces, při kterém musejí být zainteresovaní nejenom všichni účastníci edukačního procesu, ale i instituce státní správy. Úspěšné řešení záškoláctví částečně omezuje současná pozice žáka, který představuje významný zdroj a přínos finančních prostředků pro vzdělávací instituci, postavení školy ve společnosti, role učitele a součinnost orgánů státní správy se školou. Je důležité si uvědomit, že záškoláctvím netrpí jen jedinec, ale i celá společnost.
Co je záškoláctví
Chci-li něco řešit, musím v prvé řadě vědět, o co se jedná. Výraz „záškoláctví“ je odvozen od slova záškolák, tedy od toho, kdo chodí takzvaně za školu. Záškoláctví je v této intenci tedy chození za školu. Jedná se o odborný název s vyhraněným významem ve školském prostředí. Angličtina má pro toto chování pojem truancy, tedy „ulejvání se“.
Záškoláctví je věnována pozornost, až když dojde ke zjištění většího rozsahu neomluvených hodin žáka. Pak se jím rozumí neomluvená nepřítomnost ve škole. Taková definice však vystihuje pouze část problému. Žák se totiž záškoláctví může dopouštět i tehdy, má-li všechny absence omluvené. Proto je výstižnější definovat ho jako úmyslné zanedbávání školního vyučování nebo vyhýbání se škole. Tato poslední definice se nejvíce přibližuje realitě tohoto fenoménu.
Zde si dovolím položit svou první otázku: Vědí všichni pedagogové, co je záškoláctví?
V literatuře najdeme mnoho druhů záškoláctví. Při jeho řešení je vždy nutné vědět, o jaký typ se jedná, a na základě této diagnostiky zavést způsob individuální práce s dítětem a jeho rodinou. Podle novely školského zákona by se škola mohla opírat i o podpůrné opatření 1. stupně - Plán pedagogické podpory.
U záškoláctví se může jednat až o poruchu chování. Tedy o jednání, kdy dítě není schopné nebo ochotné respektovat stanovená pravidla a brát ohledy na ostatní. Pak se jedná o odchylku v oblasti socializace, kdy jedinec není schopen uznávat normy chování na úrovni odpovídající jeho věku, eventuálně na úrovni svých rozumových schopností. Konkrétně se jedná o následující diagnózy: F91 - poruchy chování, F91.2 - socializované poruchy chování, F43.24 - porucha přizpůsobení s převládající poruchou chování.
Z tohoto pohledu můžeme v některých případech definovat záškoláctví jako poruchu disociální, asociální nebo antisociální, kdy je chování žáka v přímém rozporu s normami společnosti, které žák nepřijímá nebo je ignoruje. Při skupinových formách záškoláctví je potom průvodním jevem také častý výskyt kriminálního chování, běžný je i pobyt v restauracích nebo herních zařízeních. Následuje má další otázka: Jsou si školy vědomy tohoto rizika? Jakým způsobem mají záškoláctví ošetřeno v minimálních preventivních programech?
Prevence je mnohem účinnější a důležitější než represe.
Záškoláctví versus školní fobie
Školní fobie je něco jiného než záškoláctví. Je nezbytné, aby to pedagogové rozlišovali, protože intervenční, terapeutické a preventivní taktiky jsou při řešení školní fobie rozdílné od taktik při řešení záškoláctví.
Rozdíly mezi školní fobií a záškoláctvím
Školní fobie
Těžký emocionální stres během školní docházky (vztek, úzkost, deprese atd.).
Rodiče často o nepřítomnosti svých dětí ve škole vědí.
Chybí antisociální chování, jako je kriminalita mladistvých.
V době, kdy je žák za školou, zůstává doma, protože to považuje za bezpečné prostředí.
Žák vyjadřuje ochotu dělat školní práci, což souvisí i s dokončením práce doma.
Pravé záškoláctví
Nedostatek nadměrné úzkosti nebo strachu chodit do školy.
Děti se před rodiči snaží absenci utajit.
Časté je antisociální chování (například lhaní, krádeže), nezřídka ve společnosti asociálních vrstevníků.
Během školních hodin žák nezůstává doma.
Nedostatek zájmu o školní práci a neochota přizpůsobit své chování školnímu očekávání.
V tuto chvíli následuje další otázka: Umíme ve výchovně-vzdělávacím procesu školní fobii od záškoláctví rozeznat?
Etiologie vzniku záškoláctví
Aby bylo možné záškoláctví ve školním prostředí dobře řešit, respektive vytvářet preventivní taktiky, které záškoláctví předcházejí, musíme znát příčiny, které žáky k záškoláctví vedou. Jaké jsou tedy nejčastější důvody toho, že žák chodí za školu? V prvé řadě se jedná o žákovu osobnost. Dále má velký vliv škola - požadavky na školní práci, hodnocení ve škole, pravidla chování ve škole, interpersonální vztahy atd. V neposlední řadě se jedná o vliv rodiny na žáka. Rodina je pokládána za instituci, která má uspokojovat veškeré potřeby dítěte s výjimkou vzdělávání. Pokud jde o vzdělávání, má rodina zabezpečit dobré předpoklady, nicméně samotné vzdělávání je výlučnou záležitostí odborníků. Mezi další důvody záškoláctví se uvádějí: rozvod rodičů, chudoba rodiny, způsob trávení volného času, vliv vrstevnické skupiny, psychický stav jedince, porucha osobnosti, lenost dítěte, rodič s Mündhausenovým syndromem v zastoupení atd.
Mé další otázky jsou: Víme, proč se konkrétní žák uchýlil k záškoláctví? Co ho k tomu vedlo?
Jejich zodpovězení je důležité pro další práci s žákem, potažmo se třídou, kde se již záškoláctví objevilo.
Legislativní rámec a záškoláctví
Ve školních řádech by měla být uvedena konkrétní pravidla týkající se postupu školy v případě záškoláctví některého žáka. Vycházejí z metodického pokynu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, č. j. 10194/2002-14, k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví, ze dne 11. března 2002. Absenci žáků ve škole evidují třídní učitelé. Pokud třídní učitel považuje doklad o nepřítomnosti žáka ve výuce za nevěrohodný, sdělí tuto informaci řediteli školy. Ten se poté může obrátit na zákonného zástupce nezletilého žáka nebo požádat o spolupráci příslušný správní orgán. Případně může tímto aktem pověřit jiného pedagogického pracovníka školy, včetně třídního učitele.
O neomluvené i zvýšené omluvené nepřítomnosti informuje třídní učitel výchovného poradce, který tyto údaje vyhodnocuje. Při zvýšené omluvené nepřítomnosti ověřuje její věrohodnost. Zde je třeba si uvědomit, že i absence omluvená může být považována za záškoláctví, například záškoláctví s podporou rodičů, záškoláctví ve smyslu vyhýbání se škole a školním povinnostem.
Neomluvenou nepřítomnost do součtu 10 vyučovacích hodin řeší se zákonným zástupcem žáka třídní učitel formou pohovoru, na který je zákonný zástupce pozván doporučeným dopisem. Učitel s ním projedná důvod nepřítomnosti žáka, způsob omlouvání jeho nepřítomnosti, upozorní na povinnost stanovenou zákonem a seznámí ho s možnými důsledky v případě nárůstu neomluvené absence. O pohovoru provede zápis, do něhož uvede společně dohodnutý způsob nápravy. Zákonný zástupce zápis podepíše a obdrží jeho kopii. Odmítnutí podpisu či převzetí zápisu se do něj zaznamená. Pokud rodič, respektive zákonný zástupce odmítne podepsat zápis nebo ho převzít, měl by být o tomto jednání informován příslušný OSPOD.
Pokud má žák více než 10 neomluvených hodin, svolá ředitel školy školní výchovnou komisi. Podle závažnosti absence žáka se jí účastní: ředitel školy, zákonný zástupce, třídní učitel, výchovný poradce, zástupce OSPOD, školní metodik prevence, zástupce rady školy, jestliže byla zřízena, popřípadě další odborníci. Pozvání zákonných zástupců se provádí doporučeným dopisem. O průběhu a závěrech jednání se provede zápis, který zúčastnění podepíší. Neúčast zákonných zástupců nebo jejich odmítnutí podepsat se v zápisu zaznamená. Nedostaví-li se rodič nebo zákonný zástupce na školní výchovnou komisi, odmítne-li podepsat či převzít zápis z jednání, měl by být informován příslušný OSPOD. A to až do věku 18 let žáka. Každý účastník jednání obdrží kopii zápisu.
V případě, že neomluvená nepřítomnost žáka přesáhne 25 hodin, zasílá škola oznámení o zanedbání školní docházky s náležitou dokumentací (například kopií písemného pozvání zákonných zástupců žáka k návštěvě školy, kopií zápisu z pohovoru, písemným vyjádřením výchovného poradce, kopií písemného pozvání zákonných zástupců žáka na výchovnou komisi, kopií zápisu o jednání výchovné komise a podobně) OSPOD nebo pověřenému obecnímu úřadu. V rámci sociálně-právní ochrany se dětmi a mladistvými s opakovanými poruchami závažného rázu zabývají kurátoři pro děti a mládež. Jejich úkolem je v tomto případě řešení případů záškoláctví ve spolupráci s rodiči a se školou. Postupují mimo jiné podle zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů.
Oznámení školy o zanedbání školní docházky je přiděleno referentovi, který projednává přestupky (kurátor pro děti a mládež dostane oznámení). Referent zváží, zda jde o přestupek, nebo se jedná o trestný čin. (V tom případě se věc posílá na Policii ČR.) Pokud si referent není zcela jistý, posílá věc k posouzení státnímu zástupci na okresní státní zastupitelství. Po prostudování oznámení, jsou-li materiály o vině rodičů dostačující, a usoudí-li referent, že je již není třeba předvolat, proběhne zkrácené příkazní řízení, při němž se bez nařízení jednání vydá rozhodnutí („příkaz“) o vině rodičů nebo zákonných zástupců. Mohou dostat napomenutí či pokutu do výše 3000 Kč. V tom případě se náhrada nákladů řízení neplatí.
Kdyby s příkazem nesouhlasili a odvolali se, příkaz by se zrušil a proběhlo by nezkrácené příkazní řízení. To bývá zahájeno také v případě, jsou-li o vině rodičů pochybnosti. Jde o ústní jednání. Zákonní zástupci jsou předvoláni jako obvinění. Za nezkrácené řízení se platí náhrada nákladů řízení ve výši 1000 Kč (lze odpustit, nutno zdůvodnit). Pokud vyjde najevo, že rodiče nejsou vinni, řízení se odloží nebo zastaví (například v případě, že rodiče dítě do školy vodí a ono pak opakovaně utíká). Je třeba rozlišovat, zda se jedná o nedbalost, nebo úmysl neposílat dítě do školy.
Zároveň i OSPOD může učinit výchovná opatření podle § 13:
-
napomenout vhodným způsobem dítě, rodiče, jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, popřípadě toho, kdo narušuje jeho řádnou výchovu;
-
stanovit nad dítětem dohled a provádět jej v součinnosti s orgánem sociálně-právní ochrany, školy, případně dalších institucí a osob, které působí zejména v místě bydliště či pracoviště dítěte;
-
uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte omezení bránící působení škodlivých vlivů na výchovu dítěte, především zákaz určitých činností, návštěv určitých míst, akcí či zařízení nevhodných vzhledem k osobě dítěte a jeho vývoji;
-
uložit dítěti, rodičům nebo jiným osobám odpovědným za výchovu dítěte povinnost využít odbornou poradenskou pomoc nebo uložit povinnost účastnit se prvního setkání se zapsaným mediátorem v rozsahu tří hodin nebo terapie.
Velmi často dochází v částech školních řádů, které jsou věnovány omlouvání žáků, k závažnému pochybení ze strany školy. Právě školy mají často uvedeno, že omlouvají žáka rodiče nebo zákonní zástupci, a nezmiňují v textu školních řádů osoby odpovědné za výchovu. Pokud má škola ve školním řádu uvedeno, že rodič, respektive zákonný zástupce je povinen žáka omluvit, pak dle litery tohoto školního řádu se tato povinnost nevztahuje na vychovatele dětských domovů, pěstouny, osoby odpovědné za výchovu (například prarodiče).
V případě opakovaného záškoláctví v průběhu školního roku, pokud již byli zákonní zástupci pravomocným rozhodnutím správního orgánu postiženi pro přestupek podle zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, nebo je-li neomluvená absence žáka příliš vysoká, následuje hlášení o zanedbání školní docházky Policii ČR. Případ je řešen na obvodním oddělení Policie ČR podle místa trvalého bydliště žáka jako trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže. Policie ČR vychází z trestního zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb.).
Přímo se jedná o § 201 odst. 1 Ohrožování výchovy dítěte:
Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že
a)
svádí ho k zahálčivému nebo nemravnému životu,
b)
umožní mu vést zahálčivý nebo nemravný život,
c)
umožní mu opatřovat pro sebe nebo pro jiného prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem, nebo
d)
závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
V tuto chvíli je potřeba položit si několik otázek: Co je vysoká absence? 10 hodin? 20 hodin? Je vysoká absence pouze neomluvená, nebo je to i pozdě omluvená nepřítomnost, například s týdenním zpožděním? Nejedná se v tom případě o skryté záškoláctví? Respektive záškoláctví s podporou rodičů?
Vidím zde opětovný nedostatek ve školních řádech, kde není přesně definováno vymezení absence, způsoby omlouvání a jejich přesná formulace. Ve většině školních řádů mi naprosto chybí definice absence předem známé a absence náhlé. S tím souvisejí postupy žádostí o uvolňování a postupy omlouvání: kopie hlášení o zanedbání školní docházky se zasílá okresnímu nebo obecnímu úřadu. Nasvědčují-li skutečnosti tomu, že jde o trestný čin, zasílá Policie ČR případ soudu. Ani u soudu nemusí vždy proběhnout jednání. Někdy jde pouze o příkazní řízení (nikdo není předvolán). Pouze v případě, že je vyslýcháno dítě jako nezletilý svědek, je přizván k účasti na soudním řízení kurátor pro děti a mládež. Ten vždy v obou případech obdrží kopii rozsudku. Podle něj se pak pracuje s rodinou a dítětem.
Pokud žák řádně neplní povinnou školní docházku, může mu být uloženo některé z výchovných opatření, o nichž pojednává § 31 školského zákona. Výchovným opatřením v systému základního vzdělávání je speciálně věnována vyhláška č. 48/2005 Sb. (§ 17). Pokud žák poruší povinnosti stanovené školním řádem, lze mu podle závažnosti tohoto provinění uložit napomenutí třídního učitele, důtku třídního učitele nebo důtku ředitele školy. Pravidla pro jejich ukládání obsahuje školní řád.
Prevence záškoláctví
Řešit záškoláctví, stejně jako jakýkoliv jiný rizikový jev ve škole, je těžké a složité. Proto bývá nutné dbát na prevenci, aby ve škole nejlépe vůbec nedošlo ke vzniku rizikových jevů.
Prevence, kterou má zajišťovat škola, je popsána v článku II metodického pokynu MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví (č. j. 10194/2002-14):
1.
dobu a způsob uvolnění žáka ze školního vyučování stanoví školní řád;
2.
školní docházku eviduje třídní učitel;
3.
na prevenci se podílí třídní učitel, výchovný poradce, školní metodik prevence ve spolupráci s ostatními pedagogy a zákonnými zástupci žáka.
Návrhy na opatření ke snížení výskytu záškoláctví
-
Záškoláctví by se mělo odhalit co nejdříve. Proto by měli být pedagogové v kontaktu s rodiči problémového dítěte a řešit s ním i omluvenky od lékaře.
-
Jestli se u žáka omluvenky opakují, je třeba zjistit, zda se nejedná o určité hodiny, dny anebo vyučujícího, kterému se chce žák vyhnout.
-
Spojení školy s psychologem a rodiči pomáhá při rozebrání případu.
-
Pokud se dítě vyhýbá škole, protože ji nezvládá, musí se s ním vytvořit dlouhodobý plán, jak mu pomoci, aby se tíživá situace neopakovala.
-
Šíří-li se záškoláctví a máme-li obavy, že se u dítěte stává závislostí, je třeba navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu nebo jiné poradny a centra, které pomáhají zmíněnou problematiku řešit.
-
Je důležité si všímat, v jakém kolektivu se záškolák objevuje a také jakou roli v této skupině zaujímá.
-
Při strachu dítěte svěřit se ve škole či rodičům je nutné zapojit nezávislou osobu, psychologa.
-
Neprojevovat žákovi nedůvěru. Když se problém vyřeší, nevracet se k němu.
-
Škola musí mít připraveny kroky, kterými včas zareaguje vždy, kdykoliv bude mít na záškoláctví podezření. Musí sledovat individuální schémata absencí a jejich pomocí identifikovat jedince, kteří pravděpodobně chodí za školu. Takto může vyjít najevo třeba souvislost konkrétních dnů a určitých předmětů. Při elektronicky zpracované docházce lze rovněž nalézt schémata, která záškoláctví indikují.
-
Škola musí mít vytvořenou strategii pro boj se záškoláctvím. Celoškolní strategie má dvojí výhodu: Za prvé zvyšuje povědomí o důležitosti dodržování docházky, za druhé umožňuje konzistentní a důsledné použití stanovených postupů.
-
Zdá se, že jediným a nejúčinnějším způsobem, kterým může škola se záškoláctvím bojovat, je informovat rodiče o nepřítomnosti žáka hned první den, kdy bez předchozího upozornění chybí. Pokud škola zaznamenává docházku elektronicky, může snadno odeslat rodičům automaticky na mobilní telefon textovou zprávu, že dítě ve škole není.
-
Aby se zabránilo internímu záškoláctví, to jest odchodu žáka během vyučování, zavedly některé školy kontrolu docházky na začátku každé hodiny.
-
Doporučuji:
-
zavedení fyzicky příjemného školního prostředí,
-
zavedení společensky příjemného školního prostředí,
-
podporu při studijních potížích,
-
zabezpečit přístup k příslušným osnovám a učivo odpovídající potřebám žáků,
-
udělovat nápravná opatření ve smyslu individuálního přístupu,
-
mít alternativní pracovní prostředí,
-
ranní a odpolední družiny,
-
konzultovat se studijními poradci,
-
využívat obliby některých předmětů,
-
odměňovat za dobrou docházku,
-
dozor nad záškoláky a mít kontakty na horké linky,
-
v nezbytném případě sáhnout k trestnímu stíhání.
Nevhodné postupy při řešení záškoláctví
Školy by se vždy měly vyvarovat:
-
nedůslednosti učitelů v dodržování školního řádu, nastavených pravidel tříd a jejich špatné komunikace s vedením školy, kolegy, žáky;
-
nejednotného přístupu v dodržování nastavených pravidel ve vztahu k řešení záškoláctví;
-
nekompetentní (mocenské, neprofesionální, žádné) komunikace s rodiči;
-
obav ze setkání s rodiči.