Touha české školy mít všechny děti stejné

Vydáno:

Pokud vedení školy není otevřené k integraci dětí s odlišným mateřským jazykem a vnímá cizince ve škole jako překážku ve vzdělávání ostatních, necítí se dítě s odlišným mateřským jazykem přijato a může se u něj rozvinout i agresivní jednání (viz následující případ). Opačný přístup ovšem dokáže dítě aktivizovat a jeho integraci urychlit. Moustafa Elkalaf srovnává přístup dvou českých základních škol a popisuje z pozice rodiče rozdíly v jejich vzdělávací kultuře.

 

Touha české školy mít všechny děti stejné
Mgr.
Michal
Kaderka,
koordinátor Aliance pro otevřené vzdělávání, učitel
mediální
výchovy na Gymnáziu Na Zatlance, Praha, EDUin, o. p. s.
Moustafa Elkalaf je absolventem egyptské lékařské fakulty, na Karlově univerzitě získal dokonce doktorát a trvale zde žije od roku 2008. S ukrajinskou manželkou, která vystudovala španělskou a anglickou literaturu, má tříleté a osmileté dítě. V současnosti pracuje v medicínském výzkumu. Doma se baví ukrajinsky a anglicky.
Váš vstup do českého školního roku nebyl jednoduchý. Proč nastaly komplikace?
Nejsme součástí české komunity, ani naši zahraniční přátelé neměli děti v podobném věku. Mnoho informací jsme nezachytili, například jsme nevěděli o předškolním ročníku či zápisu. Až od kolegyně v práci jsem se dozvěděl o povinném zápisu, šla se mnou proto na úřad, odkud nás poslali do spádové školy.
To nebyl zase takový problém. Přijali vás, i když bylo po zápisu?
Ředitel nám dal doporučení do pedagogicko-psychologické poradny, protože očekával, že s naším synem by dosáhli na otevření nultého ročníku. Protože ale syn mluví ukrajinsky, což je podobné češtině, rozhodli jsme po poradě s českými kolegy neztrácet rok a poslali syna do standardní první třídy. Navíc syn začal navštěvovat jazykový kurz, aby v září už něco uměl. Čeština mu šla, ale na kurzu nerozuměl tomu, proč musí sedět na jednom místě, a taky si chtěl hrát.
?
Zlepšilo se to nástupem do první třídy?
První týden ve škole byl fajn, v dalším týdnu si mě už zavolali do školy kvůli synovu nevhodnému chování. Měl konflikt se spolužákem, bylo to permanentní pošťuchování se. Jenže pro školu bylo těžké konflikt řešit, protože chlapec byl vietnamský a s rodiči se špatně komunikovalo. Takže škola řešila konflikt spíše se mnou. Aby mohl být paní učitelce přidělen asistent pedagoga, rezervovala nám paní učitelka termín v pedagogicko-psychologické poradně a rovnou mi oznámila datum.
Zlý úmysl v tom být nemusel, navíc by to pomohlo oběma chlapcům...
To ano, s tím jsme problém neměli. Jenže v poradně nám bylo k podpisu předloženo vyjádření, že jsme o vyšetření požádali sami. To jsme odmítli, nicméně jsme syna vyšetřit nechali. Rozloučili jsme se s tím, že se za měsíc uvidíme znovu.
Co se dělo ten měsíc?
Aby zavládl ve třídě klid, byli od sebe kluci ve třídě fyzicky vzdáleni. Mnohé se zlepšilo, bohužel učitelce byla zrušena smlouva a místo ní nastoupila starší kolegyně. Krátce poté si mě zavolal ředitel znovu, aby se mnou probral, že syn nenosí pomůcky a podobně. Navrhl mi umístit syna do nultého ročníku, a dokonce měl připravený seznam jiných škol. Syn prospíval dobře, rozhodli jsme se ponechat ho ve škole. Od té doby jsme cítili tlak, aby náš syn ze školy odešel.
Co jste se dozvěděli v poradně?
V poradně jsme měli i tlumočnici do ukrajinštiny, kterou nám bezplatně poskytla organizace Meta. Výsledek byl pro nás pozitivní, podle vyšetření nebyl k přeřazení do nultého ročníku důvod a tlumočník již nebyl potřeba. Měli jsme potvrzeno, že synovy znalosti odpovídají dětem jeho věku. Vedle toho jsme od začátku roku platili i soukromou učitelku. Za dva dny ale syn přinesl ze školy čtvrtletní vysvědčení, kde měl u všech předmětů uvedeno, že je nezvládá. Když jsem žádal ředitele o vysvětlení, bylo mi sděleno, že jejich škola je náročná a hodnocení psycholožky z PPP je jen její expertní pohled. Měl jsem pocit, že ať uděláme, co uděláme, vždy to skončí špatně. Stále se hledaly chyby. Syn byl pořád za něco peskován, tak začal být agresivní.
V čem si myslíte, že byl problém?
Kultura některých škol je o snaze mít všechny děti stejné. Pokud nějaké dítě vybočuje, což je třeba cizinec, tak je k němu přistupováno jako k problému. To dítě vycítí, vnímá, že není vítané. Než jsme našli novou školu, tak jsme syna dokonce dva týdny neposílali do školy, protože jsme byli vynervovaní všichni.
V další škole již žádné potíže nejsou. Co dělá tato škola od té předchozí jinak?
V nové škole se nesnaží přetvářet všechny děti podle stejné šablony a uvědomují si, že každé dítě je jiné. Nikdo nedělá problém s chybou, syn začal být o všem lépe informován a máme jednoduchou komunikaci s učitelkou. Na předchozí škole jsem nedostal od jedné z učitelek ani telefonní číslo.
Záleží podle vás více na komunikaci, nebo na pedagogickém přístupu?
To nedokážu posoudit, vše hodnotím podle míry spokojenosti se školou, že se v ní syn cítí dobře. Taky rozhoduje, jak ředitel vnímá cizince ve škole. V nové škole nám nabídli
extra
hodiny češtiny, ale ve staré škole nás nechali platit soukromou učitelku, kterou jsme si již předtím pro syna najímali. A to i přesto, že jsme na tyto hodiny měli nárok, ale nikdo nás o nich neinformoval. Pak si uvědomíte, že o tom, zda bude vaše dítě ve škole spokojené, rozhoduje jen lidský přístup.