Pohled do dílny psaní Kateřiny Sládkové

Kateřina Sládková je učitelka v ZŠ Za Nádražím v Českém Krumlově. Působí jako pedagogická konzultantka v projektu Pomáháme školám k úspěchu, který financuje Nadace The Kellner Family Foundation. Je členkou pisatelské skupiny projektu a členkou odborného týmu projektu. Lektoruje program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT). Je oceněnou finalistkou Global Teacher Prize ČR z roku 2018.

Čtvrtá třída, dílna psaní. Děti mají na lavicích připravená pisatelská portfolia, tedy umělohmotné desky, do kterých ukládají svoje písemné výtvory. Mají před sebou sešity a někdo hezký ozdobný papír. To aby bylo na první pohled jasné, co je hrubá verze textu a co definitivní. I když ještě nezvonilo, některé děti se už ponořily do svých textů a soustředěně píšou. Někdo do sešitu, jiný na ozdobný papír. Pár žáků si svůj text jen pročítá a sem tam něco škrtne nebo dopíše. Několik žáků se těší, že dnes na konci dílny psaní usednou do křesla pro autora a svůj text přečtou spolužákům.
Zvoní. Děti na chvilku přeruší své psaní. Tahle dílna psaní začne minilekcí. Vyučuje paní učitelka Kateřina Sládková.
Uděláme malou odbočku a zeptáme se Katky, podle čeho se rozhoduje o zařazení minilekce a o jejím tématu. „Minilekce u nás neprobíhá v každé dílně psaní. Některé mám naplánované na celý rok. Hodně často ale vycházím z toho, co aktuálně potřebují děti, a pak vznikají minilekce zaměřené přesně na to, co děti při svém psaní řeší. Třeba teď. Jedna holčička za mnou před nějakou dobou přišla a ptala se, jak se píšou takové ty čárky, když někdo mluví. Začala to používat a další děti si toho všimly a uvozovky je také zaujaly. Z toho jsem usoudila, že je čas promluvit o přímé řeči se všemi dětmi. Nejen o tom, jak se píšou uvozovky, to už jsme si totiž ukazovali, ale také o tom, jak může přímá řeč osvěžit text, a také o volbě sloves, která pro uvození řeči můžeme použít podle toho, jakou dynamiku má dané místo v textu.“
Podívejme se, jak minilekce probíhala.
„Všimla jsem si, že někteří z vás píšou příběhy, kde postavy něco říkají. Jak to děláte?“ Děti se dívají do svých textů.
„No, já tu mám, jak spolu mluví kečup a hořčice, a prostě to jde za sebou.“ Někteří říkají, že dělají „ty čárky“, někteří používají termín uvozovky.
Katka připomíná, že ve společné čtecí chvilce dnes ráno četli knihu
Mio, můj Mio
. „Pamatujete se, jestli tam někdo někomu něco říkal?“
„Ano,“ vzpomínají si děti. „Třeba ta teta Edla říkala Miovi, že pořád sedí nad nějakou knihou a vypadá nemocně.“
Katka na to reaguje: „Kuba teď řekl, že teta říkala, že… Mohli byste říct, jak to ta teta řekla?“
„Teta řekla: ‚Pořád sedíš nad knihami a nevypadáš dobře,‘“ navazuje Kuba.
„Ano,“ nalistuje Katka v knize a čte: „‚Už zase sedíš nad nějakou kniho