Určitě nás nepřekvapí, když žáci ve škole vedle učení vymýšlejí zábavu a rozptýlení, nevydrží delší dobu pozorně sledovat výuku, žijí bohatým sociálním životem, který občas naruší výuku nebo přinese nějaký ten konflikt. Neplní povinnosti, protože je odkládají a odkládají...
Individuální výchovný plán
PhDr.
Václav
Mertin
dětský psycholog, vedoucí Katedry psychologie FFUK v Praze
Žáci a výchovné prohřešky, zlobení a konflikty jdou ruku v ruce od nepaměti. Zcela
vzorný žák dokonce může vzbudit podezření, jestli je s jeho psychikou všechno v pořádku.
Až na výjimky se chování žáků a požadavky učitele udržovaly v jakési pomyslné rovnováze. Jenže
stížností učitelů na chování žáků v posledních letech spíše narůstá.
Zdá se, že roste četnost i razance přestupků. Jestliže si k tomu přidáme neustále se rozšiřující požadavky na výsledky vzdělávání ve škole, je nám jasné, proč vzniká výrazná
nerovnováha a napětí
a proč si učitelé stěžují stále hlasitěji a chtějí, aby se situace účinně řešila.Máme-li působit cíleně a zvýšit pravděpodobnost úspěchu, je dobré alespoň orientačně identifikovat některé možné
příčiny, které se podílejí na vzniku jednotlivých problémů s chováním ve škole.
Řada dětí nemá na počátku školní docházky
osvojené základní normy chování
a velké pokroky neudělají ani v průběhu devíti let docházky do základní školy. Když se setkáme s jejich rodiči, jasně vidíme, že dítě musí být právě takové, jaké je. Je pravda, že ani škola nevěnuje nácviku slušného chování systematickou a důslednou podporu. Jako kdyby bylo vždy plně dostačující tvrzení: „To ho mají naučit rodiče.“. Ve výchově některých rodičů však vidím
zdroj problémů
v tom, že jsou
přesvědčeni, že se nemá dítě svazovat pravidly, že se má pěstovat jeho tvořivost, spontánnost, rozvíjet osobnost.
Někteří dospělí stále jen velmi omezeně chápou pravidla demokracie, takže jednostranně zdůrazňují práva svého dítěte a zcela opomíjejí povinnosti a také práva druhých dětí ve třídě a práva učitele. Další rodiče by i chtěli mít vzorné dítě, ale nevědí, jak je k tomu cíli dovést nebo používají takové prostředky, které jsou zcela nevhodné.
Škole
prokazatelně přibývá oblastí, které má žáka naučit, a společnost současně očekává, že dokáže naučit prakticky všechny žáky. Tím je dáno, že výrazně vzrůstá problematičnost a následky takového chování jako jsou hyperaktivita, nesoustředěnost, impulzivita, nedostatečná výdrž, prostá nevychovanost, konflikty mezi dětmi, odmítání spolupráce ze strany dítěte i rodičů …Čas pro výuku se sice v průběhu minulých let rozšířil, ale pro další expanzi času, a tedy i vlivu školy není prostor. Současně se
výrazně snížily možnosti školy vynutit plnění povinností a zasáhnout vůči žákům
a potažmo rodičům, kteří pravidla nedodržují. Některé prostředky, které byly v dřívější době běžně dostupné při zvládání žáků, dnes používat nelze nebo je používat nechceme. V řadě případů rodina nespolupracuje ani v oblastech, kde není žádný názorový rozpor. Křiklavější část veřejnosti je naladěna proti škole a dává to halasně najevo, čímž výrazně snižuje ochotu učitelů výchovně působit a alespoň nepřímo tak podporuje legitimitu nevhodného chování žáků.Skutečností je, že
školy se s výchovnými problémy
žáků
vypořádávají
v existujících podmínkách
na značně odlišné úrovni.
Pořád jsou ředitelé a učitelé, kteří se domnívají, že škola má vzdělávat, ale není odpovědná za výchovu, kteří i relativně vážné přestupky zametají pod stůl, protože jsou přesvědčeni, že by se tím odhalila jakási jejich slabost, nebo i běžné prohřešky řeší výlučně represí. Jiní učitelé realizují řadu zcela neefektivních opatření, takříkajíc „pro čárku“. Rovněž jsou učitelé, kteří nezvládají učitelské řemeslo, chovají se k dětem nevhodně, nabízejí jim nepřijatelný model chování a pak se najednou diví, že žáci jim to vracejí ve stejně nevhodné podobě.Obrovské rozdíly mezi školami způsobují i rozmanitost názorů na jakékoli návrhy na změnu.Jsou školy, které tvrdí, že vlastně nic moc v této oblasti nepotřebují, protože dělají léta všechno, co mohou, využívají veškeré možnosti,
dobře spolupracují s rodiči, s poradenskými zařízeními, dětskou psychiatrií, OSPODem (orgán sociálně-právní ochrany dětí) apod. a s výchovnými problémy si víceméně poradí.
Jiné školy naopak tvrdí, že ze stávajících možností žádná není účinná, takže spatřují jediné východisko v
tvrdých sankcích vůči dítěti
nebo spíše vůči jeho rodičům a mají pocit, že
žádná nová jemná psychologická a pedagogická opatření efekt nepřinesou.
Další kritizují tyto „přízemní“ změny z pozice potřebnosti hluboké reformy celkového přístupu školy k dítěti i k jeho rodině.Je zřejmé, že problémy s chováním jednotlivých žáků nelze vyřešit nějakým univerzálním opatřením, ale nutně musí být individualizované. Jak ve vztahu ke konkrétnímu problému dítěte, tak k možnostem rodiny, učitele i školy. Nebyl proto nejmenší důvod nevyužít kritizovaný nápad pana ministra, který v sobě takový potenciál individualizace obsahoval, a pokusit se hledat pomoc pro školy i pro žáky.
Ustoupili jsme od
původního označení „smlouvy s rodiči“
a zabýváme se hledáním konkrétních individuálních cest, jak řešit výchovné problémy. Proto jsme zvolili neutrální název
individuální výchovný plán
(dále jen „IVýP“) s tím, že ještě dodáváme podpůrný, zaměřený na pomoc. Dospěli jsme rovněž k závěru, že forma tohoto plánu je prakticky nedůležitá. Podstatný je obsah, tedy konkrétní formy pomoci a spolupráce všech relevantních aktérů.Máme-li odpovědět, jak lze navrhovaný IVýP snadno začlenit do systému všech škol, je třeba analyzovat celý proces, jak žák obvykle dojde k závažnějším výchovným problémům. Může se stát, že se objeví závažný problém jako blesk z čistého nebe. Nicméně běžnější je, že se i v takovém případě dohledá, že již v minulosti existovaly docela zřetelné signály problému, nad kterými rodiče i škola mávli rukou a nijak je neřešili.
Je nepochybné, že jsou školy, které se už dnes účinně a úspěšně věnují obvyklým výchovným problémům, že zatím návrh IVýP pokládají za zbytečnost a pociťují potřebu pomoci při řešení závažných problémů.
Může se
jim pak zdát, že do jejich léta fungujícího systému vstupuje neorganicky zbytečný prvek,
další administrativa. Jenže IVýP je spíše způsob hledání účinných způsobů řešení výchovných problémů. V první řadě jde o to, aby se
na řešení skutečně podílela škola, učitel, rodiče, samotné dítě
a případně další instituce. Jestliže tedy má škola vytvořený účinný systém pomoci dětem s výchovnými problémy, zcela nutně musí dávno používat všechny prvky navrhovaného jednoduchého postupu a IVýP pro ně nebude znamenat nic nového. IVýP snad jen posiluje důraz na konkrétnost doporučení a systematičnost a důslednost práce s dítětem i rodiči.Uvádím modelový příklad, aby bylo zřejmé, jakým způsobem tvůrci IVýP uvažují.
Příklad
Žák 5. třídy s průměrným prospěchem, s občasnými, leč nijak nevybočujícími drobnými přestupky proti školnímu řádu, bez dvojky z chování, zmlátil o přestávce žáka 4. třídy a když měl dodat žákovskou knížku, tak se velmi vulgárně a nahlas vyjádřil o škole i o učitelce. Problém už se zpátky vzít nedá, jde o to, aby se neopakoval.
Kdyby žák nechodil do školy, tak by jistě nebylo co řešit a nepochybně by následoval okamžitě trest. Jenže škola je instituce vzdělávací, takže má dovést žáka k určitým metám a pokud se nedaří, musí znovu a znovu hledat způsoby, jak v tomto případě zlepšit jeho chování.
Co tedy dělat? Učitel vydá ostatním žákům jasný signál, že čin i následná komunikace jsou nepřijatelné, že si nepřeje, aby tímto způsobem řešili problémy. Současně jim stručně připomene přijatelné způsoby řešení problémů. Bezodkladně pozve rodiče žáka, zjistí, jestli se něco doma nestalo/neděje, jak se chlapec chová doma i mimo rodinu a hledá spolu s rodiči konkrétní preventivní opatření. Rodiče chlapci domluví, každý den se ho budou ptát, co je nového ve škole, lze požadovat, aby se oběma napadeným jednoduše a bez velké publicity omluvil, učitel napíše každý den telegrafické sdělení do notýsku, které rodiče podepíší. Současně je třeba, aby chlapec vymyslel přiměřený „dobrý skutek“, který udělá ve prospěch třídy (nejde o trest).
Pokud bude následně vše v pořádku a prohřešek se nebude opakovat (nemáme na mysli, že zapomene učebnici), tak se obě strany sejdou jednou za tři týdny na kratičký hodnotící a povzbuzující rozhovor s tím, že tak za tři měsíce bude čin promlčen a opatření odvolána. Pokud se však objeví další výraznější problém, učitel vyšle okamžitě signál a domluví s rodiči intenzivnější pomoc. Všechna dosavadní opatření budou platit i nadále. Chlapec dále každou přestávku bude nečinně stát u kabinetu, v případě vulgárností bude „vyloučen“ z práce třídy (fyzicky zůstane ve třídě, protože není k dispozici jiné řešení), rodiče přijdou do školy a převezmou si práci na domácí dokončení.
V této chvíli je třeba sepsat konkrétní uváděné a odsouhlasené návrhy. Všechny strany podepíší. V případě, že rodiče odmítnou tímto způsobem spolupracovat s tím, že to je věc školy a že oni s ním doma nemají problémy, je dobré je upozornit na jejich povinnost podpořit školu a zajistit přípravu dítěte do školy a současně i na to, že škola bude kontaktovat OSPOD. Pokud rodiče odmítnou navrhovanou spolupráci s tím, že ve škole má zvládnout dítě učitel, tak je třeba upozornit, že učitel nemá nástroje na rychlé a účinné zvládnutí některých problémů a musí proto žádat součinnost rodičů. V případě, že na výzvu školy rodiče nepřijdou a nepodají věrohodné vysvětlení, škola okamžitě dává podnět na OSPOD.
Poznámka
Žádné z navrhovaných opatření nesmí jít mimo rámec předpisů, příp. ohrozit důstojnost, event. bezpečnost dítěte – v tom předkladatelé konceptu IVýP očekávají intenzivní pomoc a podporu právníků. Uvedený příklad byl vytvořen bez konzultace s nimi.
Znamená to, že navrhujeme
vícestupňový model přístupu k výchovným problémům žáka.
Stadium 0
Žáci jsou vzorní, rodiče spolupracují bezproblémově.
Pokud se snad výjimečně objeví nepatrný nesoulad v názorech na plnění povinností, vyřeší se vše jednoduše pouhým upozorněním. Učitel tedy nemusí přemýšlet o žádných mimořádných postupech, nemusí měnit stávající postupy, dělá patrně vše velmi dobře a má stejně vzorné žáky i rodiče.
Stadium 1
K přestupkům zatím nedochází, ale existuje důvodné podezření, že by k nim mohlo docházet (informace od rodičů, z mateřské školy, odborný poradenský nález). Přestupky jsou drobné, nepříliš časté. Přesto však je z preventivních důvodů vhodné je řešit.
Učitel přijímá intenzivnější opatření v rámci běžné organizace výuky.
Patří sem např. intenzivnější dohled ve třídě, častější chvilky na odpočinek, relaxace, posílení aktivity, specifická pozornost věnovaná konkrétnímu dítěti.Učitel sofistikovanějším způsobem uplatňuje management třídy. Tato opatření mohou být více zaměřena na jednotlivého žáka, nicméně prospěch z nich zpravidla mají všichni žáci. Nezbytná je komunikace s rodiči – není zaměřena na stěžování, dramatizaci problémů, ale na hledání cest vedoucích ke zlepšení. V tomto stadiu je komunikace veskrze neformální, přátelská, podpůrná, chápající. Učitel vše řeší vlastními silami, neobrací se na odborné zařízení.
V tomto stadiu není zapotřebí zaznamenávat domluvená opatření.
Stadium 2
Jestliže se v rozumné době problémy nezmenšují, dochází naopak k jejich stupňování, učitel neregistruje žádnou snahu rodičů o podporu a pomoc, je nutné znovu komunikovat s rodiči.
V případě nenadálého výraznějšího problému je třeba začít zde.
Komunikace s rodiči musí být v tomto stadiu naléhavější.
Samotný učitel hledá intenzivnější opatření (konzultuje je s výchovným poradcem nebo s poradenským pracovištěm).Záleží na povaze problému, ochotě rodičů spolupracovat, zda už v tomto stadiu navrhnout
intenzivnější formu, tedy IVýP, nebo se ještě jednou spolehnout na domluvu s rodiči.
Z tohoto jednání je třeba učinit
zápis. Obsahuje velmi stručně popsaná navržená opatření.
Stadium 3 – IVýP
Je evidentní, že problémy se nějaký čas nezmírňují. Vždy velmi záleží na charakteru problémů. Jestliže dítě systematicky zapomíná pomůcky, může být prodleva nepatrně delší, než když projevy žáka narušují výuku výrazněji nebo dokonce ohrožují bezpečí druhých žáků či učitele.
V tomto stadiu je již nezbytné stanovit individuální plán v písemné podobě. Ředitelé, kteří uvádějí, že jim k tomu slouží výchovná komise, po které rodiče rovněž mají podepsat zápis z jednání a že je tedy zbytečné vymýšlet další akci, s největší pravděpodobnostní znají průběh takové komise pouze na škole, kde působí. Nevybavuji si, že by mi rodiče některého klienta sdělovali, že cítili, že výchovná komise je zaměřená na hledání pomoci. Častěji uvádějí, že se cítili jako na pranýři.
Plán je zaměřený na podporu a pomoc.
Předcházející stadia a kontakty s rodiči je třeba mj. využít k tomu, aby bylo možné na rodiče naléhat se žádostí o intenzivnější podporu (např. návštěvu rodičovské skupiny, pokud je k dispozici).„Formulář“ na IvýP
by měl vypadat co nejjednodušeji (viz vzor). Cílem není dospět k dokonalé formě formuláře, ve které zachytíme všechny údaje, ale k naplnění vymyšlených konkrétních opatření. Jsem přesvědčený, že by stačil i arch bílého papíru, na který napíšeme, co a kdo bude plnit a všechny zúčastnění podepíší.VZOR
Individuální výchovný plán – vzor formuláře
Jméno žáka:
Podpora a opatření ze strany školy
Podpora a opatření ze strany rodiny
Úkoly pro žáka/studenta
Jiné (např. termíny návštěv, frekvence návštěv, zajištění poradenské služby)
Škola Rodiče Žák/student (podpisy)
Datum:
Očekáváme, že
iniciátorem IVýP
bude v naprosté většině případů učitel, nicméně z logiky věci vyplývá, že o jeho vytvoření mohou požádat i rodiče. Představuji si rodiče problémového žáka, kteří žádají školu o určitá opatření, škola slíbí a neplní, nebo bezdůvodně odmítá a neplní doporučení poradenského zařízení (učitel prohlásí, že nic takového dělat nebude).U některých problémů se může stát, že bude mít absolutní podíl jedna strana. Například běhá-li dítě během hodiny po třídě, pravděpodobně spočívají opatření téměř výlučně na učiteli. Naopak zajištění odborného vyšetření je výlučně v gesci rodičů.
Učitel coby odborný garant edukace je také ten, kdo by měl navrhovat potřebná opatření.
Tento postup je třeba v obecné podobě sdělit rodičům na začátku školního roku. Současně je učitelé musí mj. upozornit na to, že škola samozřejmě žáky, potažmo rodiče nehodlá přetěžovat, leč určité povinnosti musí plnit. Také je zapotřebí upozornit na to, že pokud škola napíše sdělení rodičům, rozhodně nejde o poznámku v tradičním slova smyslu, ale o neutrální informaci – škola si problém vyřešila a rodiče o tom informuje. V případě, že půjde o problém výraznější, bude škola žádat rodiče, aby školu navštívili.