Zkreslené vysílání krásné písně

Vydáno:

Před pár dny mne jeden známý zaskočil otázkou: „Tak prej vám zase hrozí zánik?“. Vzhledem k mému věku a tomu odpovídající chatrnosti jsem se lekl, co se kde o mém zdraví doslechl. Otázka však zněla nezvykle neomaleně, a navíc si nevykáme. I sondoval jsem, jak to myslí.

Zkreslené vysílání krásné písně
MgA.
Pravoslav
Kohout,
bývalý ředitel ZUŠ Štefánikova a předseda ÚUR ZUŠ ČR
„No přece ZUŠky! Paní Kožená teď zakládá nadaci na jejich záchranu!“ A odkázal mě na web, kde si to přečetl. Kvapil jsem kliknout na příslušný odkaz na internetu a opravdu. Na http://magazin.aktualne.cz/dobre-zpravy/ vyskočilo: „České ZUŠky nemají v Evropě obdoby.“ Jistě, to asi již ví i nejposlednější úředník toho nejzapadlejšího zřizovatele. „Na jejich záchranu založila fond Magdalena Kožená.“ Záchranu?! Před čím? Děje se zřejmě katastrofa, která mi v bezstarostném podřimování ušla.
Čtu dále. „Mezzospranistka Magdalena Kožená založila nadační fond, kterým chce podpořit činnost základních uměleckých škol. Tento systém nemá jinde v Evropě obdoby a podle pěvkyně by byla velká škoda ho ztratit. Hodlá pomoct se získáním peněz i zviditelněním.“ Dále cituje ředitele České filharmonie: „Aktivity ZUŠek jsou velmi atraktivní, chceme je proto dostat více do povědomí veřejnosti a do médií.“ Pan ředitel prý též věří, že záštita pomůže získat například větší respekt v jednání s obávanými inspektory. Mnozí totiž prý jdou spíše po papírech než po uměleckých výkonech žáků.
Paní Magdalena Kožená je obdivuhodná a jedinečná umělkyně, která se zřejmě rozhodla své některé prostředky, energii a slavné jméno dát k dispozici základním uměleckým školám, jejichž význam a kvalitu chápe a oceňuje. Je to velkorysý soukromý dar k podpoře a větším možnostem jejich aktivit. Zdaleka ne všichni velcí umělci takto činí, a proto zasluhuje naše velké poděkování a úctu.
Avšak ze zmíněného článku mám silný dojem, že realizace jejího záměru se chopili nešikové nebo lidé nedostatečně informovaní, protože některé formulace článku jsou velmi zavádějící a mohou být zájmům ZUŠek spíše kontraproduktivní. Nepodložené napadání poslání a práce České školní inspekce stejně jako stavění základního uměleckého školství do pozice ohrožené chudinky postrádající pochopení a zastání může vyvolat spíše rozladění a nechuť u všech, kteří se již dlouho úspěšně snaží o přesný opak.
Ač jsem již několik let mimo aktivní účast v dění ZUŠ, rozhodl jsem se na toto upozornit a s podobnými výroky polemizovat. Byla by totiž škoda, kdyby nešikovné zacházení s velkorysým úmyslem a darem paní Kožené jej znehodnotilo. Po doufejme již neopakovatelné době nedorozumění a neporozumění jsou, především díky trpělivé práci Asociace ZUŠ ČR a Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR, všichni, co se podílejí na ošetřování a zlepšování všech aspektů českých ZUŠ, již roky v situaci konstruktivní spolupráce.
Týká se to jak zmíněné inspekce, která již zdaleka není nějakým represivním kontrolním orgánem, tak všech typů zřizovatelů včetně krajů a MŠMT. Pochopitelně, mnoho detailů je možné a nutné stále vylepšovat a nikdy nejde vyloučit selhání jak pitomého úředníka, tak nezodpovědného učitele. Ale na rozdíl od vysoké politiky zde již existuje dostatečně nástrojů i vůle, které mohou tyto jevy omezit a napravit. A to i proto, že kulturnější část naší veřejnosti (a to jsou většinou „prostí“ lidé, příslušníci střední třídy, a jak by řekl bolševik - „pracující inteligence“) si je již velmi dobře vědoma, co užitečného a nenahraditelného může do života jejích potomků umělecké vzdělávání v ZUŠce přinést.
Jen na okraj ještě zmíním, že výroky v článku o obtěžování k vyučování na ZUŠ se obětujícího nebohého umělce (který má dnes plat jako profesor konzervatoře) žádostmi o dodržení pravidel školního provozu a příslušné pedagogické dokumentace ze strany ČŠI mi přijdou stejně důvtipné jako nářek nad obtěžující a svazující nutností dodržet v orchestru docházku, intonaci a rytmus dle zlovolné představy šéfdirigenta a ředitele.
Na závěr ještě k navrhovaným happeningům, tedy především těm hudebním, kterými chce nadace přispět k potřebné propagaci ZUŠ. Veřejný prostor, zvláště ten městský, je trvale zaneřáděn kakofonickou směsí hluku všemožného původu a intenzity. Pro vnímání a poslech hudby, pokud to není zrovna hard rock, je přece zapotřebí naopak tichého okolí. Obávám se, že na rušném veřejném prostranství jakákoliv hudební produkce hlukový smog jen zahustí a místo jejího konání (ulice, náměstí, nákupní centrum apod.) učiní ještě nesnesitelnějším. Navíc by asi došlo i na kravál z reprobeden. Pochybuji, že tak můžeme dosáhnout přitažlivého hudebně estetického účinku, který „ZUŠky podpoří“. Takové produkce mohou v podvědomí vyvolat averzi či asociovat umění dětí s obtěžujícím vrzáním amatérských buskerů a žebráků. Já osobně z každého místa, kde zní hudba na pozadí dalších zvuků, ihned utíkám pryč.
Myslím, že není třeba se dále na daná témata více rozepisovat, kdo chce a zná, porozumí. Předpokládám rozhořčené výkřiky a třeba i souhlas. Přečetl jsem si pouze jeden článek na webu a řekl na něj svůj názor. A jak pravil kdysi ze svého útočiště jeden starověký dědek, nyní nechť pouze bohové a Múzy vám jsou nápomocni ve správných cestách a řešeních.

Související dokumenty