Na konci loňského roku jsem v jedné obálce obdržela dva dopisy. Jeden z nich byl návrh odměny, a byl tak pro mne motivující. Ve druhém dopise mi ale bylo zároveň oznámeno, že na základě některých nedostatků, které byly uvedeny v protokolu z kontrolní činnosti odboru školství, mi byla odebrána polovina peněz z původně navržené finanční částky dopisu prvního.
Zamyšlení nad... vlastním hodnocením ředitelů
Bc.
Eva
Znojemská
ředitelka ZUŠ Jaroslava Kvapila, Brno
Kniha Kompetence
řídících pracovníků ve školství
, vydaná autorským kolektivem I. Lhotkové, V. Trojana, J. Kitzbergera z Centra školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, kterou jsem si v nedávné době se zájmem přečetla, mi poskytla dostatek sebevědomí k tomu, abych zareagovala na jednostranný pohled hodnocení úředníků mé práce v roli ředitelky školy.V paměti mám i uložené zajímavé schéma autonomie škol dle šetření PISA 2009, které jednoznačně poukazuje na to, že není mnoho zemí ve světě, které by ponechaly na bedrech ředitelů škol tak velikou míru zodpovědnosti, jako je tomu v České republice. I proto jsem neváhala zareagovat na problém, který mne osobně negativně zasáhl. Zřejmě nebudu jediná, proto mi dovolte podělit se s vámi o tuto zkušenost.
Jsem srozuměna s tím, že v oblasti hodnocení ředitelů škol jsou silně preferována ekonomická kritéria a dodržování právních předpisů. Nelze jim nic vytknout. Souhlasím i s tím, že dodržování pravidel je nezbytným předpokladem optimálního chodu školy. A také vím, že odměna je nenárokovou složkou platu, a tudíž se vyjadřuji k něčemu, na co ze zákona vlastně nemám nárok.
Jedna z opravdu nejdůležitějších kompetencí ředitele školy je
schopnost sebereflexe
, vlastního hodnocení a vyvození důsledků své vlastní práce. Nedalo mi to, protože jsem měla z vlastní práce z tohoto úhlu pohledu čisté svědomí, a po zralém uvážení jsem napsala na odbor školství dopis. Zde jsem popsala historii mého nástupu do funkce ředitelky školy a pokusila se strukturovaně rekapitulovat ekonomický stav školy v minulosti, podmínky, ze kterých jsem vycházela a které její minulý, současný, ale také budoucí stav hodně ovlivnily.Odporovala jsem tomu, že bych mohla změnit stav věcí, který byl v organizaci nastaven v minulosti a kterou kontrolní činnost nepostihla mnoho let před mým nástupem do funkce. Nedostatky uvedené v protokolu se totiž vztahovaly ke školnímu roku, ve kterém jsem byla ve funkci teprve 5 měsíců a za velmi složité situace. Mé vyjádření obsahovalo poznámku, že žádná manažerská publikace mi nepřinesla "manuál" použitelný ve všech vyvstanuvších složitých situacích v životě školy.
Otevřeně jsem přiznala, že mnoho z mých emotivních učitelů spíše "lítá v oblacích", než racionálně stojí na zemi. Mnoho z nich si také v průběhu školního roku neplní termíny odevzdání různých administrativních úkolů, ale to neznamená, že bych jim snížila odměnu za jejich jinak dobře vykonanou práci.
Hodnota jakékoliv odměny totiž spočívá v její podstatě -
udělat darovanému radost
a jejím prostřednictvím vyjádřit kladné společenské hodnocení chování nebo jednání. A protože byl předvánoční čas, napsala jsem, že si nedovedu představit zabalit o Vánocích svým nejbližším dárek spolu se slovním vyjádřením, že jim byla odebrána polovina dárků z původně navržených, protože obdarovaná osoba přece jen vykazuje určité nedostatky.Dlouho se nic nedělo. A pak přišla z příslušného odboru reakce:
Vážená paní ředitelko,
velice Vám děkuji za dopis, kterým reagujete na krácení mimořádné odměny. I já a mí kolegové potřebujeme zpětnou vazbu ke své práci a jedině správná sebereflexe nám umožní jít dál správnou cestou. V tom množství subjektů, které jsou obsahem například i materiálu, kterým se stanoví odměny ředitelům škol a školských zařízení, nám mohou uniknout základní principy pro spravedlivé odměňování. Zřejmě není správné upřednostnit jednostranný pohled, že na škole byla provedena kontrola a ta zjistila nedostatky, a tudíž potrestáme ředitele. I samotné stanovení výše odměny, byť podle nastavených pravidel, je silně subjektivní (bodují úředníci) a závislé na sebehodnocení ředitele a jeho schopnosti sám ocenit svou práci, což v řadě případů není silnou stránkou našich ředitelů, kteří raději dobrou práci vykonávají, než o ní píší.
Váš dopis mě vede k zamyšlení nad změnou vnitřních předpisů pro odměňování ředitelů škol a školských zařízení. Do jeho změny zapojíme i ředitele formou připomínkového řízení. Našim cílem je především ocenit Vaši náročnou práci. Demotivujících momentů máte kolem sebe dost. Za sebe Vám mohu říci, že vím o problémech, které jste musela řešit při svém nástupu na místo ředitelky. Obdivuji, jak jste se s nimi dokázala vypořádat a vysoce oceňují, jak se Vám podařilo získat přirozenou autoritu svých podřízených. Vaše jmenování bylo správnou volbou zřizovatele. Manažer Vašich kvalit na pozici ředitele základní umělecké školy není pravidlem.
Byla bych velice ráda, kdybyste upřednostnila toto ocenění své práce před postihem za zjištěné nedostatky. Bohužel postih vyplynul ze stanovených pravidel, a protože se nechci za ně schovávat, udělám vše pro jejich změnu.
S pozdravem
JUDr. Hana Poláková, vedoucí odboru
A pak že je vlastní hodnocení k ničemu!
Myslím si, že o kompetencích řídících pracovníků bychom měli uvažovat především my sami, ředitelé ZUŠ. Možná by i stálo za to si připomenout Masarykova slova, a když "nekrademe, tak se také nebát". Domnívám se, že se teprve musíme učit umět se v našich funkcích obhájit a mít zdravé sebevědomí. Jedině tak můžeme umožnit i našim "hodnotitelům-úředníkům" pochopit význam složitosti pravomocí a odpovědnosti v roli ředitele školy. Držím vám všem palce, abyste podobnou pozitivní zkušenost (se sebou) zažili v novém roce i vy.