Výzkum k tvorbě a realizaci ŠVP v ZUŠ

V rámci kvalitativní části výzkumu provedla agentura STEM/MARK 30 hloubkových rozhovorů s vedoucími pracovníky ZUŠ. Kvantitativní část výzkumu byla realizována prostřednictvím dotazníkového šetření, kterého se zúčastnilo 262 ZUŠ. Dotazník vyplnilo 796 respondentů, z toho 381 vedoucích a 415 pedagogických pracovníků (494 respondentů hudebního oboru, 182 výtvarného oboru, 74 tanečního oboru a 46 literárně-dramatického oboru).

Následující text je výběrem z veřejné výzkumné zprávy, která je dostupná na stránkách http://www.nidv.cz/cs//projekty/projekty-esf/podpora-zus.ep/.

Jak vyplývá z hloubkových rozhovorů, především proto, že umožnil celkově modernizovat obsah výuky a sladit hodinové dotace vyučovaných předmětů s aktuálními potřebami. Podle výsledků kvalitativní i kvantitativní části výzkumu je nejčastěji uváděnou předností ŠVP a také nejvíce zjevným praktickým dopadem na vyučovací proces. ŠVP sice dává ZUŠ značnou autonomii, ale současně vnáší do výuky „pořádek“. Přiměl školy, aby své cíle fixovaly v závazném dokumentu.

Z mnoha rozhovorů však vyplývá, že hlavně zpočátku se školy při vytváření ŠVP (čistě formální přístup, tvůrcům ZUŠ ve školách nebylo zcela jasné, co má ŠVP splňovat, aby mohl být schválen). Přímo odmítavý postoj k ŠVP je sice okrajový, nicméně část respondentů se o něm stále vyjadřuje zdrženlivě:

ŠVP měl kromě jiného a její vizi budoucího vzdělávání. V tomto ohledu ukazuje výzkum neurčité a někdy ambivalentní výsledky. V přípravné kvalitativní části výzkumu se projevilo, že pro většinu účastníků hloubkových rozhovorů je odlišnost mezi jednotlivými ZUŠ samozřejmou skutečností. Mnozí jsou stejně přesvědčeni, že mezi ZUŠ žádné významné rozdíly nejsou. Zčásti jde zřejmě o nejasnost výkladu termínů „profilace“, „vize“ atd. Zdá se však, že část škol prostě rezignovala na nějaké obecnější cíle. Jak ukazuje kvantitativní výzkum, specifické zaměření deklaruje méně než polovina ZUŠ. Přičemž vedoucí pracovníci mnohem častěji považují svoji ZUŠ za odlišující se od jiných ZUŠ v regionu (tj. za školu s určitým zaměřením, profilem) než pedagogové.

Lze tedy usuzovat, že specializace je mnohdy jen pomyslná. Existuje spíše v mínění vedení školy než ve skutečnosti. Většina ZUŠ ve svých ŠVP jednoduše potvrdila svoji dosavadní orientaci a své přednosti (má-li takové), což zpravidla znamená zaměření na ten či onen (obvykle hudební) směr výuky.

Pro profilaci školy se často ukazuje jako limitující okolnost Školy se obvykle zaměřují hlavně na ty předměty (především nástroje), ve kterých mají zkušené a pro věc zapálené vyučující.

Jak plyne z kvantitativního výzkumu, ve všech ZUŠ pracovalo na více osob a koordinátor ŠVP měl hlavně roli redaktora. Jednotlivé pasáže věnované oborům a specializacím vytvořili vyučující těchto specializací. v některých případech plnil ředitel školy, většinou byl ale touto úlohou pověřen jeho zástupce. Pokud jde o metodickou podporu, naznačovaly významnou a velmi pozitivní roli školení organizovaných NIDV a spíše ambivalentní hodnocení metodické příručky .

V kvantitativním výzkumu se ukazuje, že (kteří se nejspíš na tvorbě ŠVP podíleli nejvíce) hodnotí přínos Manuálu, seminářů NIDV a seminářů se zástupci škol v pilotním programu zhruba na stejné úrovni. se v kvantitativním výzkumu nepromítnula. Pedagogové nejlépe hodnotí právě Manuál, seminářů se mnozí z nich nezúčastnili. Celkově vzato, z kvalitativního i kvantitativního výzkumu je zřejmé, že

Jak naznačil kvalitativní výzkum, v minulých letech bylo běžné, že ZUŠ ve výuce využívaly postupy, které nebyly zcela v souladu s tehdejšími osnovami. Obvykle šlo o u výuky předmětů (nástrojů), se kterými se ve starých osnovách nepočítalo. Nakolik rozšířenou byla tato praxe, nelze kvantitativním výzkumem zcela spolehlivě zjistit. Údaje poskytnuté vedoucími pracovníky se výrazně liší od údajů pedagogů.

Nicméně můžeme předpokládat, že vedoucí pracovníci jsou v tomto ohledu informováni lépe, a odhadnout, že se týkaly necelé poloviny ZUŠ. Téměř všichni respondenti uvádějí, že ony „neoficiální postupy“ zahrnuli do ŠVP a tím je „legalizovali“. Prvním zřejmým dopadem ŠVP je tudíž a učebních osnov, a to

Kvantitativní i kvalitativní výzkum ukazují, že většina škol měla předem určité záměry, které chtěla do ŠVP prosadit (vedoucí pracovníci jsou si přirozeně těchto záměrů vědomi častěji). V řadě případů byla předem zamýšleným záměrem ona „legalizace neoficiálních postupů ve výuce“. Takže předem zamýšlenými záměry byly v naprosté většině (více než dvě třetiny respondentů). Ale mnohé ZUŠ měly velkorysejší plány.

Výsledky kvalitativního výzkumu však ukazují, že v řadě škol se dostaly do ŠVP v poněkud skromnější podobě:

Kvantitativní analýza poskytuje obdobné výsledky. Podle zhruba dvou třetin respondentů měla jejich ZUŠ určité záměry, které chtěla zařadit do ŠVP. Ale skutečně závažné změny, jako zavedení nových učebních metod, celková reorganizace výuky nebo nový přístup k žákům, by měly nastat jen v menšině ZUŠ. Nejběžnější z těchto závažných změn je zavedení nových učebních metod, se kterými počítá necelá polovina respondentů. Skutečně zásadní obrat, zahrnující všechny tři výše uvedené změny, lze očekávat nejvýše u pětiny – čtvrtiny škol.

Odpovědi na otázky po záměrech, které měly být vtěleny do ŠVP a po dopadech přijetí ŠVP na proces výuky, ukazují, jaké faktické změny ŠVP v ZUŠ přináší. Z kvalitativního i kvantitativního výzkumu vyplývá, že podle většiny vedoucích pracovníků i pedagogů v procesu výuky.

Změny jsou v naprosté většině organizační (typicky jde o změnu hodinových dotací). Stojí za pozornost, že pedagogové si jednak častěji „vzpomínají“ na záměr zařadit nový přístup k žákům do ŠVP a také jsou mnohem pesimističtější, pokud jde o jeho skutečné uplatnění ve vyučovací praxi.

Kvalitativní výzkum také ukazuje, že ředitelé škol na téma reagují spíše rozpačitě. Jednak nemají zřetelnou představu, co by měl „nový přístup k žákům“ znamenat, a za druhé mají většinou za to, že jde o jakousi „fakultativní“ stránku výuky – někteří pedagogové mají učitelský dar a jiní jej prostě nemají. Druhořadé zastoupení „nového přístupu k žákům“ jak mezi záměry, které by měly být zařazeny do ŠVP, tak mezi očekávanými dopady ŠVP, poukazuje na možný obecný problém ZUŠ, jejichž V ZUŠ zcela převažují učitelé hudebního a výtvarného oboru, kteří jsou absolventy konzervatoří a uměleckých akademií.

Z výsledků výzkumu plyne, že mezi učiteli ZUŠ je Zcela spontánně se takto vyslovují ředitelé škol v hloubkových rozhovorech a soudí tak zhruba 80 % respondentů kvantitativního výzkumu. Přičemž shoda panuje mezi vedoucími pracovníky i mezi pedagogy a projevuje se zhruba stejně mezi vyučujícími všech oborů (pouze vyučující literárně-dramatického oboru hodnotí své kolegy mírně skeptičtěji).

Více než dvě třetiny dotázaných soudí, že je dostatečná. V tomto ohledu se shodnou jak vedoucí pracovníci, tak pedagogové. Bližší pohled však ukazuje, že v hodnocení dostatečnosti, „objemu“ vzdělávacích akcí se projevují některé rozdíly.

Možné disproporce naznačily už hloubkové rozhovory, z nichž vyplynulo, že nedostatkem nabídek trpí některé „nové“ nástroje, větší by mohla být nabídka DVPP v nehudebních oborech, až znevýhodněny jsou zřejmě některé regiony a obecně ZUŠ vzdálené regionálním centrům. Výrazně se liší hodnocení vyučujících různých oborů. Nejlépe hodnotí situaci učitelé literárně-dramatického oboru; 80 % z nich soudí, že nabídka vzdělávání je dostatečná. Mezi vyučujícími oboru hudebního a oboru tanečního vyjadřuje tento názor zhruba 70 %. A mezi učiteli výtvarného oboru jen 55 %. Ukazuje se, že výtvarný obor je podstatně méně než ostatní obory saturován nabídkou vzdělávacích aktivit.

Kvantitativní výzkum se zaměřil na zájem o DVPP, na „objem“ nabídky vzdělávacích akcí, jejich obsah a na případné bariéry účasti. Výsledky ukazují, že zájem o vzdělávací akce je velký, nabídka je nehledě na mnohé disproporce velká, obsah je hodnocen spíše příznivě a uplatnění této nabídky se nesetkává se zásadními bariérami. Situace se tedy může na první pohled jevit jako uspokojivá.

Z hloubkových rozhovorů však vyplynulo, že některé ZUŠ sice samy připravují (což kvantitativní šetření potvrzuje; asi 10 % vzdělávacích akcí pořádají ZUŠ), ale nehledě na to, ZUŠ jsou jako „zákazníci“ zcela pasivní, tj. ředitelé čekají, jaká nabídka jim přijde na stůl („... jak to během roku přijde, tak na to jezdíme.“). je tedy zcela nahodilá, bez zpětné vazby ze strany ZUŠ. Odtud plynou disproporce v nabídce vzdělávacích akcí a nesystematičnost, na kterou si stěžují respondenti kvantitativního výzkumu.

Pokud jde o optimální formu akcí DVPP, naprostá většina dotázaných preferuje Druhou nejčastěji uváděnou formou jsou (zhruba 42 %). Na třetím místě jsou materiály tištěné, kterým však dává přednost jen menšina dotázaných. Pedagogové a vedoucí pracovníci jsou v tomto ohledu ve shodě. Z pohledu oborů je zájem o různé formy akcí DVPP mírně odlišný. ale on-line materiály se ve významném počtu objevují jen u hudebního a výtvarného oboru. U oboru tanečního a literárně-dramatického mají on-line i tištěné materiály zhruba stejnou váhu, přičemž zcela zaostávají za favorizovanými semináři.

Předmětem dosavadních školských reforem byl vzdělávací obsah. Současná kurikulární reforma se soustřeďuje na žáka a jeho vzdělávací výsledky (cílem je utváření a rozvíjení klíčových kompetencí a zvládnutí základů vzdělání v uměleckých oborech).

Prostředkem je a individualizace výuky, kdy je kladen důraz na spravedlivé vzdělávací výsledky (dosažení stropu vzdělavatelnosti u každého žáka) a formativní hodnocení jako účinnou zpětnou vazbu.

Výsledky výzkumu ukazují, že skutečné změny, jak se projevují v ŠVP ZUŠ i ve výukové praxi, se týkají především školy jako organizace a jen zprostředkovaně žáka. Je faktem, že ředitelé ZUŠ vtělili do ŠVP v prvé řadě své jednotlivých předmětů (což bylo jistě nutné). Modernizační cíle, které si ZUŠ stanovují (přičemž mnohé si nestanovují žádné), se vztahují k profilu školy a mají zpravidla organizační povahu, kdy je za nejdůležitější považováno nastolení souladu mezi dokumentem a skutečností. Nový přístup k žákovi sice deklarují úvodní, obecné kapitoly ŠVP, ale učební plány a osnovy zůstávají vesměs tradiční, nanejvýš obecně odkazují na individualizaci výuky.

Zájem o DVPP je sice značný, a je nesystematická. Kromě toho se nabídka soustřeďuje na nové metodiky výuky v rámci jednotlivých předmětů a (která u učitelů ZUŠ, hlavně hudebního a výtvarného oboru, citelně chybí).

Situaci po zavedení ŠVP v ZUŠ je možno považovat za uskutečnění prvního kroku k naplnění cílů kurikulární reformy, protože pro ně poskytuje dostatečný prostor a pobízí školy k celkové modernizační změně. Bezprostředně však ŠVP věnují větší pozornost obecným cílům školy než didaktice, tj. potřebám žáků.

Z výsledků výzkumu vyplývá, že ZUŠ zatím na nový přístup k žákům spíše rezignují a v současné době považují za dostatečný pokrok „legalizaci“ svých dosavadních postupů.

může vyplnit „bílá místa“ v nabídce vzdělávacích akcí pro obory a pro předměty a učinit tuto nabídku systematičtější, ale to samo o sobě nezaručuje obrat k žákovi, jak předpokládá kurikulární reforma. Pro takový obrat je nutné, aby se učitelé věnovali pedagogickým teoriím, aby se dozvídali, jak uplatnit principy didaktiky ve svých předmětech. Klíčovým zjištěním tohoto výzkumu je, že v podmínkách ZUŠ by měla spočívat právě v pedagogické průpravě – využívání metod sociálního učení, aktivizujících výukových metod apod.