Vrátí ČŠI ředitelům škol (a učitelům) sebevědomí?

Při otevření tématu kontroly a inspekce si vždy vzpomenu na historku, kterou mi vyprávěl jeden učitel školy, na kterou se právě chystala jakási inspekce bezpečnosti práce. Celé vedení školy bylo od rána zavřené v kanceláři a usilovně se prohrabávalo haldou dokumentů. Během poledne se otevřely dveře a vyšel ředitel se spokojeným výrazem, který naznačoval, že „papíry“ jsou dokonale nachystány. Pak zastavil onoho učitele, který šel náhodou po chodbě a povídá: „Pane kolego, mohu vás na chvilku zdržet? Asi víte, že nás dnes čeká inspekce BOZP. Byl byste tak laskav a sundal ten hasicí přístroj, který je pověšen na zdi při vchodu do školy? Držák s popruhy tam ale prosím nechte, ať je to více patrné.“

Zaskočený učitel bezprostředně přikývnul, ale zároveň se neubránil udivenému výrazu. „To nic pane kolego,“ řekl ředitel a vzal učitele láskyplně za ramena. „Až budete ve školství třicet let jako já, pochopíte, k čemu je v Čechách zřízena jakákoliv inspekce. Ta nemá za úkol vám pomoci se zjištěním nedostatků, které by bylo dobré napravit. Úkolem inspekce je vás přistihnout a nachytat! Představte si, jak nešťastný by byl inspektor, který by žádnou závadu neodhalil. Možná by i on sám mohl začít mít problémy na ústředí, že jeho kontrola není dostatečně kvalitní. Ze zkušenosti mi věřte, že takto inspektor najde své ihned, jak vstoupí do školy, a protože už bude mít splněno (na chodbě v přízemí chybí hasicí přístroj!), nebude se obtěžovat s hledáním dalších nedostatků. V klidu spolu vypijeme kávu, prohodíme pár formálních vět a já se pak nechám překvapit, jak je bystrý a pozorný, protože aniž bychom procházeli celou školu, on přesně ví, kde máme problém. Tento nedostatek mi sice dá do protokolu, ale nejde o nic závažného ve srovnání s tím, co by mohl nalézt, kdyby po škole skutečně pátral. A náprava bude také jednoduchá - a to bych vás chtěl, pane kolego, požádat, až pan inspektor odejde, pověste hasicí přístroj prosím zase zpět a pečlivě ho zajistěte, nikdy nevíte, kdy se nám může opravdu hodit.“

V nejrůznějších mutacích nemusí být tato příhoda pro mnohé ředitele neznámá. Dokonce znám i několik případů, které naopak vyprávějí zkušení inspektoři. A ač je to vždy docela veselé poslouchat, ve skutečnosti jde o popis smutného a dost žalostného stavu nastavení vztahu kontrolora a kontrolovaného v českém školství.

Před časem jsem v nejrůznějších médiích popisoval nedůstojné a až urážející postavení českých ředitelů škol s jejich šestiletým funkčním obdobím. Upozorňoval jsem, že nejde pouze o disfunkční nastavení manažerské role v oblasti, která vyžaduje naopak dlouhodobý přístup, ale především o nástroj udržující ředitele škol ve vazalském postavení, které deformuje jejich charakter a ohrožuje je závislostí na lokální a momentální politické reprezentaci.

Ono „vazalské“ postavení je pak trochu dědičné a lze jej pozorovat ve vztahu, jaký je mezi ředitelem školy a inspektorem. Pokračuje to na úroveň vztahu učitele a ředitele vykonávajícího hospitaci, žáka a jeho zkoušejícího učitele atd., až se nemůžeme divit, že zájem o nějaké společné nastavení motivujícího prostředí vzájemné podpory se u nás příliš nepěstuje (a např. inkluze, latinsky „inclusio“ - zahrnutí nebo přijetí do nějakého celku - se ve školství prosazuje jen obtížně). Mnohaleté působení totality na společnost, postavené na kontrole a strachu před „těmi nad námi“, stále přetrvává a občas dostává až komickou podobu manipulace s hasicím přístrojem.

Perspektiva vztahu kontrolora a kontrolovaného ve školství ale vůbec není beznadějná. Česká školní inspekce nedávno představila v rámci projektu NIQES zcela nová kritéria hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání v rámci modelu tzv. kvalitní školy. Ministryně školství tato kritéria schválila jako závazná již pro tento školní rok a nyní nezbývá než počkat, zda se nová filozofie pojetí kontroly ČŠI otiskne i v činnosti krajských inspektorátů.

Inspekční činnost ve školství je velmi komplexní disciplína, která svou povahou může výrazně ovlivňovat prostředí, ve kterém působí. Proto není nedůležité, na jaké hodnotové premise stojí a jaké principy vyznává jako zásadní. Nechci předjímat, jak rychle se nové nastavení promítne při jednotlivých místních kontrolách ve školách a zda si všichni inspektoři osvojí potřebný posun v chápání své činnosti. Co si ale dovolím odhadnout, je, že bude-li ČŠI ve své filozofii úspěšná, mohla by se generace ještě současných ředitelů škol dočkat svěžího nadechnutí z pod polštáře dlouhého historického přidušování „těmi nad námi“.

V čem je tedy nové nastavení ČŠI nové a jakou přináší změnu? V zásadě jde o odklon od nepříliš efektivního provádění formálních kontrol směrem k posuzování toho opravdu důležitého, tedy hodnocení pedagogických procesů. Od zastrašujících postupů k metodické podpoře a poskytování objektivní zpětné vazby. Od „přistižení“ a „nachytání“ ke společným rozhovorům nad analytickými rozbory silných a slabých stránek školy. Od pouhého popisu momentálního stavu k naznačování možných pozitivních směrů ve zvyšování kvality vzdělávání.

Kritéria modelu kvalitní školy jsou veřejně přístupný materiál a mohou si ho přečíst nejen ředitelé škol, učitelé, ale i rodiče, což přináší potřebný element transparentnosti. Doposud trochu tajemstvím zahalený vztah mezi školou a ČŠI se tak dostává na světlo a podpora k potřebným změnám nemusí přicházet pouze z ředitelen. Školy si kritéria mohou použít i jako inspirativní a užitečný podklad pro nastavování osnovy vlastního hodnocení.

Na rozdíl od uvažování politiků v případě nastavení délky funkčního období pro ředitele ČŠI uvažuje s delší vizí, která umožňuje skutečnou proměnu kvality podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání na školách. Přistupuje k věci s podobnou zásadou (či chcete-li přírodní zákonitostí), kterou často používáme i my, učitelé na ZUŠ, při vysvětlování dopadu uměleckého vzdělávání na žáka, který není jen umělecký, ale i osobnostně sociální - kytička, která vyroste hned a má krásný a velký květ, tak má většinou slabý stonek (kéž by i politikům někdo vysvětlil, že ve školství za šest let bohužel žádné pevné stonky v ředitelnách nevyrostou).

Nová kritéria kvalitní školy jsou pro základní školy a základní umělecké školy totožná. ČŠI je člení do šesti oblastí, z nichž každá má několik upřesňujících přívlastků, které danou oblast charakterizují na úrovni „výborná škola“. Čtenáři (ředitelé) si mohou při čtení udělat vlastní soukromou statistiku, na jaké úrovni se dnes asi nacházejí a na kterou z oblastí by se možná mohli v následujícím období zaměřit (čtyřúrovňová škála hodnocení je rovněž z dílny ČŠI).

Při vyplňování ovšem nestačí u kladných odpovědí si pouze odškrtnout okénko ve sloupci „výborná“. Je třeba si zároveň odpovědět, jak a podle čeho věrohodně doložím, že má představa o výborné úrovni školy odpovídá skutečnosti:

1. Škola má jasně formulovanou vizi, kterou učitelé sdílejí a naplňují.

2. ŠVP z této vize vychází a je v souladu s RVP ZUV.

3. Vize a strategie školy jsou srozumitelné i pro rodiče.

4. Škola funguje podle jasných pravidel (komunikace mezi všemi aktéry).

5. Škola je vstřícné a bezpečné místo.

6. Škola spolupracuje s vnějšími partnery.

	Úroveň
	výborná	očekávaná	vyžadující zlepšení	nevyhovující
1.
2.
3.
4.
5.
6.

1. Vedení školy řídí, pravidelně monitoruje a vyhodnocuje práci školy.

2. Vedení školy pečuje o vztahy mezi učiteli, žáky a zákonnými zástupci.

3. Vedení školy zajišťuje podmínky pro profesní růst pedagogů.

4. Vedení školy usiluje o optimální materiální podmínky.

5. Vedení školy klade důraz na vlastní profesní rozvoj.

1. Pedagogové jsou kvalifikovaní a ke své práci přistupují profesionálně.

2. V komunikaci uplatňují vstřícný a respektující přístup.

3. Vzájemně spolupracují a poskytují si vzájemně podporu a zpětnou vazbu.

4. Podporují rozvoj demokratických hodnot a občanské angažovanosti.

5. Aktivně spolupracují na svém profesním rozvoji.

 

1. Pedagogové systematicky promýšlejí a připravují výuku.

2. Využívají široké spektrum výchovně-vzdělávacích strategií.

3. Systematicky sledují pokrok každého žáka a zohledňují individuální potřeby.

4. Zaměřují se na osobnostní rozvoj žáka - pozitivní sebepojetí a sebevědomí.

1. Škola soustavně monitoruje posuny ve výsledcích žáků a reaguje na ně.

2. Výsledky odpovídají očekávaným výsledkům podle ŠVP.

3. Žáci jsou motivováni k dosahování dobrých výsledků a demonstrují sociální a osobnostní kompetence a občanské hodnoty.

4. Škola má zavedený účinný systém podpory motivace žáků k učení.

5. Škola sleduje úspěšnost žáků v průběhu, při ukončování vzdělání i v další profesní dráze.

1. Škola vytváří rovné příležitosti bez ohledu na pohlaví, věk, etnickou příslušnost, kulturu, rodný jazyk, náboženství, rodinné zázemí, ekonomický nebo speciální vzdělávací potřeby.

2. Škola má systém identifikace individuálních potřeb žáků a spolupracuje s odbornými pracovišti a má vlastní strategii práce s žáky s potřebou podpůrných opatření.

3. Škola dbá na to, aby žádný žák nebyl vyčleňován z kolektivu.

 

 

 

 

 

 

Tak jak jste dopadli? Vsadím se, že většině vyšel výborný výsledek. Ředitelé uměleckých škol jsou lidé hodně emočně vybavení, používající pravou hemisféru mozkovou, která je pro uměleckou činnost mimořádně užitečná a přináší mimo jiné i schopnost mít vize a představy. Obtížnější to ale už bude v nalézání relevantních a předložitelných „důkazů“, že onen výborný výsledek je opravdu skutečností a ne jen nějakým výplodem té pěstěné vlastní představivosti.

Pro mne osobně z toho vychází jednoduchý závěr - na návštěvu ČŠI se vlastně těším. I já totiž mohu být zaslepen obrazem, který jsem si o své škole udělal sám (...a v žádném případě nehodlám dnes ani v budoucnu sundávat hasicí přístroje).