Tři dny probuzené dychtivosti - soutěžní přehlídka sborového zpěvu

Bude tedy určitě dobré, když se ohlédneme za tím, jak vlastně přehlídka proběhla, jaké zrcadlo nastavila výuce sborového zpěvu na základních uměleckých školách a zda je opravdu přínosem pro jeho další rozvoj.

Měl jsem příležitost zúčastnit se krajského kola v Praze, navštívil jsem také ústřední kolo v Litomyšli a obě soutěže jsem vyslechl v celém rozsahu. Uslyšel jsem nejen spoustu skvělých výkonů pěveckých sborů nejrůznějšího složení, ale také slova uznání i věcných a konstruktivních připomínek z úst členů krajské i ústřední poroty, pedagogů, kteří jsou uznávanými odborníky v oblasti sborového zpěvu. Setkání s oběma porotami bylo pro mne osobně velmi přínosné, dovolím si říci, že jsem si i doplnil své znalosti. Proto pokládám za zbytečné se nyní zabývat některými problémy, které se staly na krajské úrovni a které si jistě v krajích vyříkají.

Chtěl bych vám naopak nabídnout pohledy a názory členů ústřední poroty, protože ukazují, jak široká je problematika výuky sborového zpěvu a jak je důležité takové soutěžní přehlídky pro naše sbory organizovat. Navíc i tito porotci většinou zasedli v některých krajských kolech a přinesli do diskuse své zkušenosti z této úrovně soutěžní přehlídky.

Předsedkyní poroty byla paní Eva Šeinerová z Karviné, sbormistryně pěveckého sboru Permoník, (který je součástí pěveckého oddělení ZUŠ B. Smetany). Soutěžní přehlídku zhodnotila těmito slovy: „Jednalo se o první soutěžní přehlídku žáků ZUŠ ČR ve sborovém zpěvu (pozn.: Poslední soutěžní přehlídka sbor. zpěvu proběhla před 33 lety v soutěžích LŠU). Zařazení sborového zpěvu do systému soutěží a přehlídek ZUŠ je výsledkem práce Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR - jejího předsedy pana Aleše Chalupského, a zcela nově utvořené sekce sborového zpěvu v čele s paní předsedkyní Ivetou Poslední. Sborový zpěv na ZUŠ tak dostal stejnou možnost konfrontovat výsledky své práce jako ostatní obory. je nezbytná pro rozvoj interpretační úrovně českých sborů, přispívá k obohacení dramaturgie, je motivací pro zpěváky i sbormistry. Základní umělecké školy jsou ideálním místem pro výuku sborového zpěvu -na školách dnes působí odborně zdatní učitelé - sbormistři, hlasoví pedagogové, instrumentalisté, je tu možnost spolupráce pěveckých sborů s instrumentálními soubory a orchestry, což přispívá k rozvoji hudebně dramatického žánru a podporuje spolupráci všech oborů ZUŠ. Soutěžní přehlídka určitě podpořila prestiž výuky sborového zpěvu na ZUŠkách.

Úroveň soutěžních vystoupení v ústředním kole byla velmi dobrá. Přispělo k tomu také vyhlášení soutěžních kategorií, které dávaly možnost zapojení komorním i velkým sborům. Věkové rozlišení kategorií bylo zároveň metodickým návodem pro učitele, že je nutné respektovat věkové zvláštnosti žáků. Délka soutěžního repertoáru byla dobře stanovena. Ústřední kolo také ukázalo, že máme talentované sbormistry, kteří jsou odborně i metodicky zdatní. Pro příští soutěž souhlasím s návrhem předsedkyně sekce sborového zpěvu zařadit nově nultou kategorii pro děti do 9 let, která by končila v krajském kole.

Je třeba poděkovat sekci sborového zpěvu za sestavení poroty. Účast významných osobností - vynikající hlasové pedagožky PaedDr. Aleny Tiché z Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, vysokoškolského pedagoga PhDr. Luboše Hány, Ph. D., z katedry HV z Ústí nad Labem, sbormistra komorního smíšeného pěveckého sboru Ventilky při ZUŠ Jirkov, sbormistra pěveckého sboru Motýli Tomáše Motýla ze Šumperka i předsedy Unie českých pěveckých sborů a sbormistra Hlaholu Mgr. Romana Michálka, Ph. D. - byla velkým přínosem pro spolupráci, která byla příkladná a umožnila každému sbormistrovi vyslechnout si ,pět názorů’ na jedno soutěžní vystoupení. Rozborový seminář soutěžních vystoupení byl veden individuálně, aby porotce mohl předat sbormistrovi konkrétní doporučení s tím, že cítění každého z nás je individuální a že je dobré zvážit různé názory a pohledy, ale že nejdůležitější je hledat vlastní cestu.

Jako předsedkyně poroty jsem ocenila účast pana Aleše Chalupského a paní Ivety Poslední na soutěži. Zkušenosti předsedy ÚUR ZUŠ ČR pana Aleše Chalupského z konání podobných soutěží a přehlídek v jiných oborech pomohly specifikovat kritéria hodnocení, přítomnost předsedkyně sborového zpěvu paní Ivety Poslední přispěla k vytyčení cílů výuky sborového zpěvu na ZUŠ pro příští období.“

A jaké bylo ústřední kolo soutěžní přehlídky žáků ZUŠ ve sborovém zpěvu očima PhDr. Luboše Hány? Tady jsou některé jeho názory a postřehy: „Po absolvování několika regionálních kol soutěže žáků ZUŠ ve sborovém zpěvu se mi dostalo pocty zasednout v porotě ústředního kola, které se konalo v malebném a inspirativním prostředí Smetanova domu v Litomyšli. Mám velkou radost ze skutečnosti, že se sbory, kterým základní umělecké školy poskytují obvykle skvělé zázemí pro jejich činnost, od letošního roku vůbec mohou setkávat v soutěži, jež je pro sborové zpěváky i sbormistry skvělým zrcadlem správnosti jejich dosavadního počínání a inspirací k další náročné práci. Již v regionálních kolech, která jsem mohl navštívit (Ústecký kraj), jsem se setkal se vstřícným postojem sbormistrů, kteří přivítali možnost zúčastnit se soutěže, a mnozí se také aktivně podíleli na přípravě a organizaci regionálních kol. V našem kraji byla koordinátorkou soutěží paní Alžběta Urbancová, která se své role zhostila skvěle.

Princip delegovat jeden sbor za kraj považuji za rozumný, protože ústřední kolo by více než 15 sborů dokázalo pojmout asi jen stěží. Celkové zastoupení sborů v jednotlivých kategoriích ústředního kola bylo poměrně pestré a dramaturgie soutěže povedená. V kategorii B1 soutěžilo pět sborů, v kategorii C sbory dva, v A2 jeden sbor a v kategorii B2 těles sedm. Prakticky v každé soutěži se můžeme setkat s názory a připomínkami, že rozdělení kategorií není optimální a že by šlo kategorie uzpůsobit lépe či je rozdělit podle dalších důležitých kritérií. Z vlastní zkušenosti vím, že náš sbor, jehož průměrný věk byl necelých osm let, nemohl dosahovat zvukových kvalit sboru, který měl průměrné stáří zpěváků o dva roky vyšší. Na druhou stranu se domnívám, že rozštěpit soutěž do více kategorií (ať už podle věku zpěváků, či podle jiných hledisek) by soutěži nepomohlo a vedlo by k principu,kolik sborů - tolik kategorií’, respektive k otázce, zda lze vůbec objektivně hodnotit neměřitelnou disciplínu, jakou sborový zpěv rozhodně je! Jistěže lze, ale rozhodnutí poroty pak musí být navýsost zodpovědné a porotce musí zvažovat různé aspekty, včetně pochopení specifických problémů každého hodnoceného tělesa. Aby se tedy porotce mohl něčeho chytit a zhodnotit sbor co nejobjektivněji, doporučil bych metodiku bodování, kterou používá (a je vlastně i jejím strůjcem) prof. Jiří Kolář.

Dalším tématem pro diskusi nad možnostmi zlepšení této jinak skvělé přehlídky, kterou sborový zpěv na ZUŠ již dlouhá léta potřeboval, je její využití k propagaci nové sborové tvorby, ať již přímo autorské, či,pouze’ aranžérské. Musel jsem konstatovat, že v ústředním kole jsme se mohli setkat především s klasickou tvorbou pro dětské sbory (Dvořák, Smetana, Martinů, Reichel, Říha), zatímco hudba populární byla zastoupena v míře velmi malé a její úroveň ne zcela odpovídající. Otázka zařazení povinné skladby je myslím diskutabilní, což lze vidět na příkladu přehlídky Opava Cantat, kde se kategorie s povinnou skladbou zúčastňuje jen minimum sborů. Sympatickým počinem tak může být způsob používaný na FSU Jihlava nebo na Jirkovském Písňovaru, kde mají sbory možnost vybrat si originální skladbu či aranžmá z nabídky festivalu (znamená to tedy vytvoření jakéhosi,rezervoáru’ skladeb a jeho zpřístupnění veřejnosti či pouze sbormistrům). Přineslo by to myslím další impuls a nový repertoár pro sbormistry, kteří, ač slyšeli v průběhu jednotlivých soutěžních kol množství repertoáru, neměli možnost se k němu dostat...

Ačkoli nelze shrnout všechny dojmy, které ve mně tato přehlídka vyvolala, do krátkého pojednání, napadá mě ještě jedna myšlenka, a to fakt, že se zde setkávají sbory velice rozmanité. Na jedné straně jsou zde tělesa, která vznikla,pouze’ z administrativní potřeby vytvořit sbor kvůli uspokojení a umoření,vynálezu’ disponibilních hodin, na druhé straně jsou zde sbory, jejichž tradice sahá přes několik generací a členská základna čítá stovky zpěváků. Ať již však pramení pohnutky ke vzniku pěveckých sborů odkudkoli, skutečnost, že se na našich ZUŠ pěstuje sborový zpěv na dobré úrovni a jsou do něj vtaženi zpěváci již od útlého věku, je skvělým dokladem smysluplnosti našeho počínání.“

Jak již bylo řečeno, působí paní doktorka Alena Tichá na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Je nejen velmi uznávaným hlasovým odborníkem, ale i oblíbeným pedagogem, a to mezi žáky a studenty i mezi sbormistry a sbormistryněmi, které vyučuje nebo kterým přednáší. Své dojmy a poznatky shrnuje stručně v několika větách: „Celostátní kolo v Litomyšli bylo podle mne skvěle organizačně připravené, nedošlo k žádným excesům, které by rušily klidný průběh soutěže. Porotě byla věnována veškerá péče. Pěkná atmosféra soutěže vyvrcholila nápaditým předáváním cen v rámci závěrečného koncertu, kdy se až po krátkém vystoupení sbor dověděl, jak v soutěži obstál. Neuvěřitelná atmosféra!

Jak pro účastníky soutěže, tak i pro porotce. Pro příští soutěž by bylo dobré zvolit vhodnější způsob bodování. Přikláním se k bodování, které navrhoval pan Luboš Hána - totiž škálu bodového hodnocení vytvořenou panem profesorem Jiřím Kolářem. Možné je také využít bodování, jež je prověřené mnoha soutěžemi sborového zpěvu pořádaných NIPOS-ARTAMA... Je ale úžasné, že se podařilo tuto soutěž realizovat. Přeji hodně zdaru do dalších ročníků.“

Další postřehy připojuje pan doktor Roman Michálek, jehož pohled z pozice předsedy Unie českých pěveckých sborů je pro nás také velmi důležitý: „Dětský sborový zpěv má v české hudební kultuře své stálé místo, jeho dlouhodobě vysokou interpretační úroveň i značný počet kvalitních souborů oceňují odborníci i posluchači nejen u nás, ale prakticky v celém světě. Tradice zakládání pěveckých sborů i jejich další působení jsou od počátku neodmyslitelně spjaty s naší školskou praxí, důležitou roli pro formování fenoménu dětských sborů hrály a hrají umělecké školy různého typu. Je potěšující, že současný systém uměleckého vzdělávání v ČR tento fakt akceptoval a vzdělávací zaměření Sborový zpěv je od roku 2010 pevně zakotveno v základních oborových dokumentech (RVP ZUV). Sbory tak získaly v rámci vzdělávání pevné místo, existenční jistotu i systematickou podporu vedení škol. Přes tento velký úspěch však k dovršení úplné emancipace sborového zpěvu na školách stále chyběl jeden důležitý krok - založení příslušné soutěžní přehlídky, která by umožnila srovnání výsledků práce žáků (respektive souborů). Následovala několikaletá jednání, při nichž pedagogové, sbormistři, vedení škol i odborná veřejnost upozorňovali zástupce MŠMT na neudržitelnost stávající situace. Velmi mne těší, že se, zejména zásluhou Ústřední umělecké rady ZUŠ, tato jednání podařilo dovést do úspěšného konce, a ve školním roce 2015/2016 se tak mohl uskutečnit historicky první ročník Soutěžní přehlídky pěveckých sborů ZUŠ. Shodou okolností jsem měl možnost sledovat přípravy akce i průběh vlastní soutěže, jako porotce jsem se zúčastnil dvou postupových kol i finálového klání v Litomyšli. Byl jsem mile překvapen obětavostí a nadšením organizátorů, kteří se snažili zajistit bezchybný průběh soutěže a co nejlepší podmínky pro sbory i porotu. Ocenil jsem vstřícnost sbormistrů, erudovanou práci kolegů v porotách a v první řadě samozřejmě snahu malých zpěváčků předvést na pódiu opravdu to nejlepší. Průběh i výsledky přehlídky potvrdily vysokou uměleckou úroveň pěveckých sborů ZUŠ i důležitost akce samé. Přináší totiž sborům platformu pro vzájemné srovnání výsledků, repertoáru a metod, která je pro jejich další rozvoj nenahraditelná. Věřím, že akce si do budoucna udrží podporu příslušných institucí i zájem ze strany soutěžících a bude se v dalších letech periodicky opakovat.“

Opusťme teď na chvíli porotu a dejme slovo těm, kteří soutěž v pozadí připravují a bez jejichž práce by nebyla ani krajská kola, ani kolo ústřední. Nejprve postřehy paní Mgr. Ivety Poslední, předsedkyně sekce sborového zpěvu ÚUR a pedagožky sólového i sborového zpěvu v ZUŠ Kraslice: „Ústřední kolo soutěžní přehlídky ve sborovém zpěvu, které se uskutečnilo v historicky hudebně bohatém a velmi poetickém městě Litomyšl, bylo ve všech ohledech velmi zdařilé. Za velmi důležité považuji to, že sborový zpěv má po 33 letech (!) možnost srovnávání v rámci soutěží a přehlídek žáků ZUŠ. Žáci mají možnost nejen soutěžit, ale zejména setkávat se a sdílet své umění se svými vrstevníky napříč celou republikou. Pro sbormistry jsou pak takováto setkání na krajské či celostátní soutěži inspirací pro jejich další pedagogickou praxi. Veliké poděkování patří zastupující ředitelce ZUŠ B. Smetany Mgr. Markétě Hegrové a jejímu týmu - po organizační stránce bylo v Litomyšli vše perfektně připraveno, soutěž proběhla na vysoké odborné, ale také společenské úrovni. Vážím si také práce odborné poroty, která byla velmi příkladná - přísná, ale naprosto spravedlivá, vedená zkušenou sbormistryní paní Evou Šeinerovou. Potvrdilo se, že pestré složení poroty (2 sbormistři ZUŠ, VŠ učitel-sbormistr a skladatel, hlasová pedagožka a předseda UČPS) bylo pro celkový pohled a hodnocení výkonů jednotlivých sborů velkým přínosem. Osobně velmi oceňuji a děkuji za možnost setkání s odbornou porotou a předsedou ÚUR ZUŠ ČR panem Alešem Chalupským. Na tomto setkání se velmi živě diskutovalo o současných propozicích soutěže a případných změnách, které by v následujících letech vedly k dalšímu zkvalitnění pravidel a soutěžních propozic pro sborový zpěv.“

Ústřední kolo je vždy vrcholem soutěže, proto je důležité, když organizátor „umí“. Jak vnímala i viděla soutěžní přehlídku paní Mgr. Markéta Hegrová, která měla všechno na starosti? Tady je její pohled: „Když mě pan Chalupský v září 2014 oslovil, zda bych se neujala organizace ústředního kola soutěže sborů, byla jsem trochu v rozpacích. Jako korepetitorka našeho dětského sboru jsem několikrát soutěžní přehlídku na celorepublikové úrovni absolvovala, takže jsem věděla, co taková akce obnáší, a zvažovala jsem, jestli mám tak velikou zodpovědnost přijmout. Nakonec jsem nabídku přijala, byla to pro nás ve škole velká výzva. Nikdy by mě tenkrát nenapadlo, že budu organizátor a účastník současně! S odstupem musím říct, že svého rozhodnutí nelituji. Naopak jsem ráda, že jsme měli příležitost po více než třicetileté odmlce 1. ročník soutěžní přehlídky pěveckých sborů uspořádat. Byl to pro mě i můj,zuškový’ tým náročný, ale krásný víkend, plný něžného dětského sborového zpívání a mimořádných setkání. Ještě teď v nás doznívají dojmy a nezapomenutelná atmosféra soutěže. Byl to ale náročný a snad i krásný víkend také pro milou porotu a pro všech 501 zpěváčků, kteří se z velké dálky do Litomyšle sjeli, kteří spali v základních školách ve spacích pytlích, bez zázemí, a přesto podávali nádherné, prvotřídní výkony. Já doufám, že si všichni užívali nejen příjemné atmosféry soutěže, ale i slunečného počasí, které je provázelo při doprovodném programu. Snad se budou ve svých vzpomínkách k ústřednímu kolu rádi vracet. Za celou organizací ústředního kola stojí mnoho času a práce. Nikdy ale nelituji energie, která je vynaložena pro smysluplnou a krásnou věc, kterou bezesporu dětské sborové zpívání je.“

A nakonec ještě jednou hlas z poroty - myslím, že to pan Tomáš Motýl napsal krásně - s velkou noblesou vyjádřil vše důležité a podstatné: „Kdysi dávno, prý více než třicet let tomu, jsem dvakrát či třikrát absolvoval ústřední kolo soutěže komorních sborů tehdejších lidových škol umění v Pardubicích. Nikoli jako pěvec či sbormistr, ale jako pozorovatel s nejasnou tendencí zařadit se v budoucnu mezi ty, kteří přiváděli své svěřence na tak slavná pódia a dokázali kouzlit s jejich hlasy. Dnes jsem potěšen, že soutěž znovu procitla k životu a nabízí svou náruč nejen sborům komorním, ale i tělesům rozlehlejším. O to více, že se tak stalo ve sličném městě Litomyšli a na půdě školy, která se o vše postarala způsobem vlídným a po všech stránkách patřičným. Řízením osudu se k soutěžnímu klání dostavily sbory pozoruhodných kvalit a natolik osobitých rysů, že porotě připravily opravdu nesnadný rébus jak srovnat obtížně srovnatelné, jak odlišit výborné od nejlepších a jak dát do souladu osobitosti jednotlivých hodnotitelů. Tři dny zanechaly pestrou paletu dojmů, ale zejména příslib, že povstalo nové fórum, jež nabízí setkávání těm, kteří trpělivě budují křehké stavbičky sborového kumštu a jejich prostřednictvím také bohatství svého nitra. Poděkujme trpělivým, kteří svým úsilím pozvolna nahlodávali nepřízeň odpovědných, nezdolným, kteří navzdory závějím papírových nesmyslů ochotně přijali ve své domovině stovky dychtivých, i umanutým, kteří ve svých ovečkách dychtivost probouzejí, aby řady netečných alespoň trochu prořídly. Podařil se totiž důležitý krok: Zrodilo se užitečné v době, která tolik přeje marnostem a zbytečnostem. Jsem tomu nesmírně rád a obracím se na všechny, kteří mohou, aby soutěžní mládě pomáhali živit a opatrovat.“