Spolupráce mezi učiteli může mít mnoho podob

Vydáno:

Nejrůznějších námětů pro další činnost již tak vytížených školských manažerů se v dnešní době nabízí mnoho. Rozvoj spolupráce mezi pedagogy je však námětem hodným další pozornosti a bádání.

Spolupráce mezi učiteli může mít mnoho podob
Mgr.
Aleš
Hajíček
 
zástupce ředitelky ZUŠ Teplice
Přáním každého vedoucího pracovníka bezpochyby je, aby jeho podřízení mezi sebou spolupracovali, a vytvářeli tak pozitivní pracovní atmosféru přinášející efektivní výsledky. Spolupráce mezi pedagogickými pracovníky však není důležitá pouze pro zdravou kulturu organizace, ale i pro další vzdělávání učitelů a zlepšování dobrých pedagogických výsledků.
Pokud si položíme otázku, zda na vlastních školách máme spolupracující, či nespolupracující kolektiv, zřejmě si vždycky odpovíme, že kolektiv spolupracující. Naši učitelé se společně podílejí na koncertech, výstavách i vystoupeních tanečního či literárně-dramatického oboru. Práce jejich žáků dává vzniknout školním orchestrům a souborům, jsou schopni se mezi sebou domluvit na nejrůznějších projektech a i přes možné osobní antipatie společně tvoří a obohacují chod školy.
Odborná literatura však považuje za nejhodnotnější spolupráci pedagogů především
kooperaci při zlepšování samotné pedagogické práce.
Výše uvedené existující formy spolupráce kvalitu pedagogické práce každého jednoho učitele systematicky a cíleně nezlepšují. Většina zahraniční odborné literatury zpracovává tuto problematiku především pro podmínky základního vzdělávání (např. Little, 1982), nejinak je tomu u autorů českých (např. Pol a Lazarová, 2007). Přesto lze u těchto autorů najít využitelné náměty a principy, které je možné aplikovat i v podmínkách základních uměleckých škol.
Účelem studia literatury a několika výzkumných experimentů, které jsem uskutečnil po komparaci odborné literatury, bylo zjistit, které formy pedagogické spolupráce jsou pro aplikaci na základních uměleckých školách vhodné. Jako jedna z účinných forem spolupráce se ukázala
vzájemná hospitace mezi učiteli.
Její realizace je navíc vhodná pro všechny obory základních uměleckých škol.
Hospitace nabízí příležitost proniknout do práce kolegy, je zdrojem přímých poznatků ke zdokonalení pedagogických postupů a kromě toho, že inspiruje hospitujícího učitele, je při vhodně zvolené formě možné využít i reflexe výuky pro vyučujícího. Přestože jsou vzájemné hospitace mezi učiteli časově náročné a kladou větší nároky na dobré vztahy mezi nimi, investice do jejich realizace se vyplácí.
Jak z výzkumu vyplynulo, jsou vzájemné hospitace na základních uměleckých školách spíše raritou. Není sice neobvyklé, že se učitelé při výuce vzájemně navštěvují a poskytují si ke své výuce zpětnou vazbu, hodnotnější je však hospitace plánovaná, podpořená kvalitními nástroji pro hodnocení vyučovací hodiny (např.
Pelpelova tabulka pro analýzu vyučovací hodiny
či
Posticova pozorovací tabulka
aj.).
Dalším výhodným nástrojem spolupráce jsou jednorázové výměny žáků různých učitelů, jejichž využití směřuje především do hudebního oboru. Obohacení z pedagogických postupů jiných učitelů zde neplyne pouze ve prospěch efektivního zlepšování pedagogické práce učitelů, výhody jsou zřejmé i pro zapojené žáky. Zde však již nemá své místo spontánnost výměny, ta musí být pečlivě promyšlena vedením školy.
Pokud se vedoucí pracovníci rozhodnou iniciovat výměnu žáků mezi dvěma učiteli, měli by promyslet, zda jsou vybraní učitelé této interakce schopni, aby nedošlo k narušení jejich vzájemných vztahů. Ještě složitějším úkolem bude zvolit vhodné žáky, kterým by výměna mohla přinést užitek a další motivaci. V neposlední řadě by měl management školy zajistit časové i prostorové podmínky pro realizaci a metodickou podporu učitelům.
Výměna žáků, i přes složitost své realizace, přináší při dobrém provedení obohacení obou zúčastněných pedagogů. Pokud získají dobrou zkušenost při první výměně, nabízí se, že se tato aktivita stane standardem a motivuje i další pedagogické pracovníky. Může se také stát vítaným zpestřením pro žáky, především pro starší z nich může být výměna učitele prevencí stereotypu.
Pokud v tomto článku záměrně vynecháme další formy spolupráce, jako jsou spojování práce žáků či předávání zkušeností ze vzdělávacích a jiných akcí (semináře, školení, přehlídky, soutěže apod.), může nás v odborné literatuře zaujmout tvorba školní znalostní „databanky“. Mnoho zkušeností a znalostí, které zaměstnanci školy v průběhu svého pedagogického působení získají, se z organizace zbytečně ztrácí s jejich odchodem (ať již do důchodu, či na jiné pracoviště).
Jeden z možných způsobů, jak zkušenosti a znalosti učitelů předat dalším kolegům, je uchovávat je právě formou znalostní databanky. Tu lze tvořit buď průběžnými dotazníky pro učitele, nebo profilem odcházejících učitelů, který může kromě základních údajů učitele zahrnovat volně strukturované otázky na zkušenosti s vlastními pedagogickými postupy, přístupy k žákům, osvědčeným metodickým pomůckám, vztahu k učebním osnovám a ŠVP apod.
Tvorba znalostní databanky by měla využívat kreativitu celého pedagogického sboru, vždyť sami učitelé by následně měli mít zájem se k takovému materiálu vracet a čerpat z něj znalosti pro vlastní práci. Rozhodně je přínosné, pokud se takový materiál stane obdobou kroniky, zaměřenou právě na bývalé zaměstnance školy a jejich nepochybně cenné zkušenosti a rady.
Řízení spolupráce mezi pedagogickými pracovníky je pro management základních uměleckých škol úkolem náročným, zejména uvážíme-li různorodé poměry mezi zaměstnanci na pracovišti, jejich pedagogickou i osobní rivalitu, ale také materiální a časové možnosti. Nelze než doporučit, aby byl management škol inspirující a motivoval své zaměstnance k takovým vzájemným interakcím, které dlouhodobě zlepšují kvalitu samotné výuky.

ZDROJE
 
HAJÍČEK, A. Možnosti rozvíjení spolupráce pedagogických pracovníků na základní umělecké škole. Praha, 2013. Diplomová práce. Univerzita Karlova v Praze.
 
LITTLE, W. J. Norms of Collegiality and Experimentation: Workplace Conditions of School Success. In: American Educational Research Journal, 1982, 19, č. 3, s. 325-340.
 
POL, M., LAZAROVÁ, B. Spolupráce učitelů - podmínka rozvoje školy: řízení spolupráce, konkrétní formy a nástroje. Vyd. 1. Praha: Agentura Strom, 1999, 78 s. Škola 21, sv. 4.
 
POL, M. Škola v proměnách. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 194 s.

Související dokumenty