První rok spolku "Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR"

Od roku 2016, kdy jsme začali používat EOS - elektronickou organizaci soutěží ZUŠ, jsme intenzivně hledali jeho provozovatele. Ukázalo se, že MŠMT ani NIDV nejsou ty správné instituce, které mohou (pomohou) a systému se ujmou. Výsledek jednání ale nakonec řešení přinesl - právě doporučení Ministerstva i NIDV vytvořit spolek s právní subjektivitou bylo tím správným impulsem k jeho vzniku a založení.

Pokud ale mluvíme o provozu EOSu, je třeba také pohovořit o způsobech jeho financování. První úvahy nás vedly ke zjišťování grantových možností. Brzy však bylo jasné, že potřebujeme postavit financování na členských příspěvcích, abychom měli nějaký pevný příjem (protože na finance z grantů není právní nárok). Do rozpočtu jsme zahrnuli nejen poplatky za EOS, ale také např. cestovní náklady členů spolku, možnost vydávání tiskových materiálů, právní poradenství, vedení účetnictví. Proto jsme na první schůzi Spolku (25. dubna 2018) rozhodli o členském příspěvku ve výši 1 000 Kč s tím, že se školy jako právnické osoby mohou stát členy Spolku.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že cílem při založení Spolku nebylo vytvářet „paralelní organizaci“ např. k Asociaci ZUŠ, ale zachovat stávající strukturu uměleckých rad v naprosto stejné podobě, jako tomu bylo, když fungovala jako poradní sbor MŠMT bez právní subjektivity. To byl také důvod, proč jsme zachovali stejný název - Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR - aby snad někdo nechápal tuto snahu jako vytvoření Spolku na jiných principech, než dosud ÚUR fungovala.

Proto ani nedošlo ke změnám v obsazení funkcí na okresní, krajské a ústřední úrovni. Setkal jsem se i s názorem, že bychom měli provést v celém Spolku nové volby. V okamžiku založení, a ani později, ale nikdo z nás takto neuvažoval. Soudím, že podobný krok by vyvolal spíše obavy a nejistotu, o co se to vlastně snažíme a co vlastně zamýšlíme. Ve stanovách jsme také deklarovali obsah naší činnosti, který rovněž zůstal nezměněn, snad s výjimkou rozšíření o správu a provoz EOSu.

Když jsme v květnu oslovili všechny ZUŠky v České republice a nabídli jim členství, byli jsme mile překvapeni, že poměrně brzo, ještě do prázdnin, se přihlásilo skoro 250 členů. Všem školám, které takto rychle zareagovaly, bych chtěl touto cestou poděkovat, protože pochopily náš záměr a takto nás podpořily. Do 31. 12. 2018 se do spolku Ústřední umělecká rada zatím přihlásilo celkem 342 škol.

V srpnu 2018 jsme s kolegy Luborem Bořkem a Bohuslavem Lédlem jednali s ředitelem Odboru předškolního, základního, základního uměleckého a speciálního vzdělávání MŠMT panem Mgr. Jaroslavem Faltýnem, abychom se domluvili na aktualizaci Statutu, kterým byla Ústřední umělecká rada zřízena jako poradní sbor ministerstva v roce 1993. Došli jsme však k závěru, že vzhledem k mnoha organizačním i strukturálním změnám, které v uplynulých 25 letech na MŠMT proběhly, není možné tento Statut obnovit (ministerstvo již poradní sbory nezřizuje).

Založení spolku proto ministerstvo považuje za krok správným směrem a považuje tento spolek logicky za nástupnickou instituci bývalého poradního sboru. Proto spolupráce s MŠMT, která byla vymezena Statutem a která je dnes deklarována ve stanovách spolku, bude dále pokračovat. Určitě je dobré, že k přechodu od poradního sboru MŠMT ke spolku s právní subjektivitou došlo plynule, naprosto přirozenou cestou, aniž by se práce uměleckých rad v okresech, krajích nebo na republikové úrovni zastavila.

Na již zmíněném posledním jednání našeho spolku jsme si odhlasovali „staronový“ název - Umělecká rada ZUŠ ČR. Shodli jsme se, že tento název je nejen jednodušší, ale i výstižnější, protože většina z nás si pod názvem Ústřední umělecká rada představí republikový poradní sbor, který je dnes nejvyšším článkem spolku. Navíc jsme přesvědčeni, že takto jsou skutečně zahrnuty všechny školy, které jsou členy, a jde i o udržení jisté logické kontinuity.

Důležitým bodem programu byla diskuse k úpravě stanov, která vůbec nebyla jednoduchá (jako každá diskuse). Někteří členové ÚUR mají v krajích také různě zaměřené spolky, takže přispívali do debaty různými pohledy. Také bývalé Zásady pro činnost uměleckých rad byly do stanov v podstatných věcech zapracovány. Vznikl tak návrh, který prošel právní konzultací a byl podán k zapsání do Spolkového rejstříku (novou podobu stanov najdete na webových stránkách ÚUR ZUŠ ČR).

Zde také najdete aktualizované vymezení činnosti a cílů, organizační strukturu (čl. III.), orgány spolku (čl. IV.) a tzv. „delegační princip“, který popisuje, jak jsou členové (školy) zastoupeny pověřenými pedagogy ve struktuře spolku apod. Otázka členství má ještě jednu důležitou rovinu, kterou si musíme uvědomit: Pokud pracují pedagogové v uměleckých radách, ať již na okresní, krajské, nebo ústřední úrovni, musí být jejich škola členem spolku. Vyplývá to nejen ze stanov, ale je to logické a pochopitelné (i selským rozumem). Pokud se chci účastnit dění v jakékoliv organizaci nebo instituci, musím být jejím členem. A na to jsme zatím u uměleckých rad nebyli zvyklí a je třeba si uvědomit určité „zprofesionalizování“ našeho fungování.

Pochopitelně jsme také projednávali otázku financování spolku a aktuální financování EOSu. V uplynulém roce 2018 se nám podařilo uhradit 75% nákladů na provoz systému (roční rozpočet je 435 000 Kč vč. DPH). Tento schodek samozřejmě musíme v letošním roce doplatit. Určitě bychom chtěli alespoň těm, kteří pracují především v ústřední umělecké radě, proplácet cestovní náklady na jednání (na což zatím bohužel nemáme). Počítáme i s účastí v grantových řízeních, ale tam je situace složitější, protože finance, které můžeme získat (a na které není právní nárok), můžeme využívat pouze podle stanovených pravidel.

V této souvislosti je třeba konstatovat, že některé školy se zatím ke spolku nepřipojily. Důvody se uvádějí různé - někdo není spokojen s tím, že EOS nebyl vybrán ve výběrovém řízení, někomu se zdá, že provoz je až příliš drahý, někteří zpochybňují právo spolku být nástupnickou organizací bývalé Ústřední umělecké rady a někdo si zkrátka jen řekl, že „se poveze“.

Na vysvětlenou - už v době, kdy jsme ještě nebyli právním subjektem, jsme oslovili s nabídkou vytvoření softwaru pro soutěže ZUŠ postupně 4 firmy. Nakonec nabídku přijala pouze jediná, společnost - Sensio, s. r. o. MŠMT potřebuje pro program Excelence jiný software pro všechny soutěže (nemůže financovat specifický software pro soutěže ZUŠ). Odbor pro mládež MŠMT, který nový elektronický systém soutěží ZUŠ velmi oceňuje a do určité míry i využívá, doporučil založit spolek Ústřední umělecká rada, aby jako právní subjekt mohl EOS provozovat i získávat na jeho provoz finance.

Pokud někdo namítá, že je provoz EOSu příliš drahý, určitě by pomohlo, kdyby současně s touto kritikou nabídl Umělecké radě firmu, která zajistí levnější elektronický systém. To se ale zatím nestalo, takže kritiku považuji spíš za určitý projev neznalosti a u někoho možná i trochu povrchní výmluvy. Podobně lze hodnotit i názor, že oslovená firma přece nemusí znát dokonale prostředí ZUŠ (jako je tomu u firmy Sensio). Při spolupráci se ale ukazuje, že při řešení problémů právě znalost tohoto prostředí výrazně náklady snižuje.

A co říci těm, kteří zpochybňují nástupnictví spolku po bývalém poradním sboru? Je třeba si uvědomit, že jsme měli pouze dvě možnosti - buď založit spolek, nebo činnost uměleckých rad ukončit. Pochybuji totiž o tom, že by někdo respektoval nějaký „poradní sbor“, který už MŠMT nezřizuje. Navíc tu byla vybudována struktura, která dobře fungovala 25 let a svou práci odváděla poctivě (i když možná někdy ne úplně dokonale). Proto jsme založení spolku s právní subjektivitou, navíc doporučené MŠMT, přijali skoro jako povinnost. Později se ukázalo, že jsme tím i naplnili ono známé úsloví převzít - přidat - předat.

A těm, kteří doposud pochybují, bych rád vzkázal, že se nemusí ničeho obávat a ke členství ve spolku se přihlásit. Stanou se tak pokračovateli tradice, která založením spolku Ústřední umělecká rada ZUŠ ČR navazuje na dobře nastavené „dvě ruce jednoho těla“, jak často o AZUŠ ČR a ÚUR ZUŠ ČR hovořil její první předseda Pravoslav Kohout. Věřím, že i ti, kteří dnes „hledají důvody“, místo toho, aby „hledali způsoby“, si včas uvědomí, že jde o naši společnou věc.