Sloupek „Zamyšlení nad“ je prostorem, kde lze otevírat témata, která mohou být tak trochu nadčasová. Není proto podmínkou, aby zde čtenář našel za každou cenu nějaké aktuální téma nebo okamžité řešení. Stačí, když se o tématu začne v prostředí ZUŠ hovořit a především se o něm začne přemýšlet.
Pozvání k přemýšlení a psaní
Bc.
Jiří
Stárek
ředitel ZUŠ Hostivař, předseda AZUŠ ČR Praha
Osobně mám vždy trochu nepříjemný pocit z lidí, kteří „mají jasno“. Nedávno jsem si to uvědomil u fungování nejrůznějších „rad“. Pedagogická rada, umělecká rada, Rada AZUŠ ČR atd. – všechny se nazývají „radami“, ale málokdy se setkáte s tím, že se tam lidé různých názorů skutečně společně radí. Například
pedagogická rada
by měla být prostorem, ve kterém se
pedagogové radí o věcech mezi sebou.
Sám jsem se při sestavování témat na nejbližší pedagogickou radu přistihl, že v záplavě informací, které potřebuji učitelům sdělit, vůbec nepočítám s tím, že bych naplnil význam sousloví pedagogická rada a dal prostor k tomu, abychom se vzájemně „poradili“. Podobnou absenci „neradění“ pozoruji také na jiných radách než pedagogických, kterých se účastním.
Většinou je předem nachystána nějaká „generální linie“, kudy se má debata ubírat a jaký názor je na určité věci žádoucí. Každý, kdo nějak odbočí nebo snad zapochybuje, vytváří potíž.
Role potížisty
ovšem není žádná příjemná věc, a tak se lidé většinou stáhnou do „svého světa“, ať si ostatní „odhlasují, co potřebují“.Orgány či instituce se tak postupně myšlenkově zplošťují na jeden úhel pohledu a dochází i k
neodvratné personální absenci
(není nikdo, kdo by mohl šéfa či šéfovou nahradit) a organizace se ve své podstatě stává
intelektuálně vyprázdněnou.
Čím to je, že i seskupení, která se nazývají „radami“, se tak často „neradí“? Příčin je jistě mnoho. Od
obavy předsedů o vlastní postavení
v hierarchii organizace až po
neschopnost pozorného a vzájemného naslouchání radních
(pro někoho není opakem mluvení naslouchání, ale čekání, až se opět dostane ke slovu).V této souvislosti mne napadá, že ústa máme pouze jedna, ale uši přitom dvě. Asi to někdo takto úmyslně zařídil, abychom, když už zasedáme v radě, dvakrát více poslouchali, než mluvili.
Vím, že hovořím o věcech obecných, které lze pozorovat i v jiných prostředích, než je zrovna prostředí ZUŠ. Jsem si také jistý, že ve srovnání s jinými organizacemi to právě u nás vůbec není tak špatné. Pouze jsem záměrně otevřel trochu nadčasové téma, abych naznačil, že kapitola „Zamyšlení nad“ nemusí být pouze o věcech momentálně aktuálních, výhradně ze ZUŠ, ale
autory se můžete stát i vy!
Jistě existuje spousta zcela
konkrétních ZUŠáckých námětů
(tvorba ŠVP, šestileté funkční období ředitelů, soutěže v ZUŠ, soukromé školy versus státní, klavír versus keyboard apod.). V tomto sloupku je samozřejmě můžete otevřít nebo se jimi vůbec nemusíte spoutávat.Autory příští kapitoly „Zamyšlení nad“ se mohou stát ředitelé a učitelé ZUŠ, ale také osobnosti, které se v tomto prostředí nepohybují, otevřou však dostatečně zajímavé a inspirující téma. Ostatně jde o zamyšlení nad... A jaká jsou kritéria pro otištění vašeho příspěvku? Stačí, když bude napsán tak, aby téma inspirovalo k přemýšlení a pak se o něm začalo třeba i hovořit (ovšem bez předem dané „generální linie“). Těm, kteří však „mají jasno“, si dovolím doporučit jiné sloupky našeho Speciálu.