Popisná zpětná vazba namísto pochvaly

Dáváním jedniček za odměnu si z dětí ve třídě vytváříme filatelistický kroužek. Sbírání známek má jeden základní devastující účinek: pokud žákům poskytujeme odměnu za nějakou činnost nebo výsledek, tak jim tím dáváme najevo, že tato činnost sama o sobě není až tak hodnotná, aby z ní mohli mít radost nebo užitek i bez odměny. Odměnou přitom nemusí být pouze jednička. To samé platí o různých veselých razítkách, samolepkách nebo bonbónech. typu „děláš mi radost!“, které dlouhodobě vedou spíše k návyku zavděčit se nežli k návyku chtít se něco naučit.

Alternativou k odměňujícímu či trestajícímu hodnocení různého typu je tzv. popisná zpětná vazba. Nejprve se zastavíme u jejího obecného principu.

(Wikipedie). Z toho důvodu by měly být reprobedny před mikrofonem anebo se musí citlivě hlídat intenzita vstupního signálu.

Mechanismus zpětné vazby využívají také nevidomí. Při svém pohybu přijímají signály ze slepecké hole, přičemž tyto impulzy zpětně ovlivňují jejich další pohyb. V této situaci nedochází k vyhodnocování typu „je to dobré / je to špatné“, nýbrž k popisu stavu „je to takhle“, po kterém následují určité korekce chůze. Jde o základní princip popisné zpětné vazby platný i ve školním prostředí, ať jde o hodnocení žáků, o hodnocení učitelů, anebo o hodnocení celé školy.

se velmi dobře vysvětluje na příkladu, kdy se chceme trefit nějakým předmětem do určitého místa. Zkusme si na chvíli představit, že stojíme v tělocvičně a házíme míč do basketbalového koše (my - muzikanti, výtvarníci, tanečníci, herci...). Co se nám honí hlavou, když se nám to nedaří? Co sami sobě říkáme svým vnitřním hlasem?

Pokud vám zní v hlavě podobné věty, jedná se o typickou ukázku potupy, která není ničím jiným nežli „zlou sestrou“ chvály.

Pokud bychom v této situaci použili popisnou zpětnou vazbu, říkali bychom si asi toto:

Pokud žákovi (nebo i učiteli) poskytujeme informace touto metodou, musí vědět, jak vypadá ideální stav, kterého by měl dosáhnout. Naše sdělení se pak musí opravdu týkat tohoto cíle a musí mít takový obsah a formu, aby se dalo prakticky využít. Mělo by tedy obsahovat i konkrétní návrhy na zlepšení. Používáme-li popisnou zpětnou vazbu, tak žákovi neříkáme, zda je jeho výkon dobrý, či špatný (a už vůbec ne, zda je, nebo není lajdák), nýbrž jej úkolu.

Proč je chválit špatné? Vadí snad někomu pozitivní emoce? Není to tak, že v naší společnosti takové city spíše chybí?

Málokdo zpochybní kladné emoce související s odměnami včetně pochval. Je však potřeba si uvědomit, že odměny a tresty jsou dvě strany téže mince. Obojí motivuje člověka udělat něco, co by nejspíš nedělal. A to je kámen úrazu odměny i chvály. Co se stane, když paní učitelka příště zapomene žákyni říci, že jí udělala radost? Dítě si bude myslet, že udělalo něco špatně nebo nedokonale, ale samozřejmě nebude vědět co. Vlivem odměn i chvály dlouhodobě upadá přirozený zájem žáků o učení. Učení samo o sobě pro ně totiž není dost dobré, když je potřeba jej podporovat odměnami ve formě jedniček, obrázků či pochval. Někteří rodiče pak doma ještě dětem za jedničku zaplatí skutečnými penězi, a to nejen v období vysvědčení. Přitom by se žáci měli učit pro sebe a pro život.

Svět není černobílý. V praxi se nevyskytují učitelé, kteří by žáky výhradně chválili a nikdy jim nesdělovali konkrétní informace k danému úkolu, jak je to nastíněno v ukázkách výše. Avšak určitě stojí za to uvědomit si škodlivé důsledky jakékoliv odměny (včetně chvály) a pokusit se tento zbytečný zlozvyk odstranit a nahradit jej dovedností ocenit žákův výkon srozumitelným a pravdivým popisem stavu.

Chybí vám u popisné zpětné vazby emoce? Nezapomeňte na osobní zaujetí, gesta a úsměv. Žáci nepotřebují odměny. Vyplavením endorfinů na základě vědomí vlastního úspěchu se odmění sami.

Jak poznáme žáka, při jehož výuce učitel uplatňuje popisnou zpětnou vazbu? Při koncertním vystoupení nebo při soutěži nijak. Stejně tak jako bez hlubší analýzy neodhalíme, jestli žák na koncertě nebo při postupových zkouškách nehraje skladbičku, kterou do něj učitel „pěchoval“ celý školní rok anebo zda nesoutěží se skladbou, se kterou objíždí přehlídky již několik let. Důležité je, co se děje v žákově hlavě a s jakými znalostmi, dovednostmi, postoji k umění a opouští naši školu. A to je hlavním smyslem existence základních uměleckých škol, o čemž se dočteme v kapitole věnované cílům vzdělávání v RVP ZUV.

Okamžitý výkon žáka je nesmírně důležitý a nenahraditelný pro jeho motivaci a pro korekce jeho dalšího učení. Není to však hlavní cíl. Smiřme se s tím, že to nejdůležitější je neviditelné. Nelze to natočit ani vyfotit, pouze na tom můžeme pracovat a nečekat slávu.

„jenom“ při výuce samotné. Děti, které jsou chváleny před ostatními, se někdy cítí stejně trapně, jako když jsou kárány. Při poskytování popisné zpětné vazby se pocit studu nedostavuje. Není důvod - a to jak v případě příznivé zpětné vazby, tak i nepříznivé.

Zdůvodnění, principy a ukázky popisné zpětné vazby jsou rozpracovány v knize P. Kopřivy a kol. (Spirála, 2008) a v publikaci H. Košťálové, J. Strakové a kol. (SKAV, 2008).