Se školami pojišťovny uzavírají pojistné smlouvy o pojištění odpovědnosti (školství), kdy základní roční pojistné se pohybuje do 50 000 Kč. Součástí je sjednání spoluúčasti pojištěného (školy) na každé pojistné události ve výši 1 000 Kč. Když se stane ale školní úraz, který na bolestném překročí roční pojistné, nastává škole závažný problém, kdy pojišťovna požaduje navýšení ročního pojistného. Také náklady spoluúčasti se na daný rok nedají odhadnout a mnohdy i jen tato částka vážně ohrožuje rozpočet školy. Ptám se, proč musí být spoluúčast na každé pojistné události, i když nebyla zaviněna ani žákem, ani školou? Jak „uhlídat“ výši bolestného stanoveného lékařem, které rapidně narůstá i za „drobné úrazy“, a pak dochází k překračování ročního pojistného plnění. Mohou školy přijmout nějaká opatření?
Pojištění odpovědnosti pro školy
Vydáno:
SOUVISEJÍCÍ PŘEDPISY
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce
zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
Existence a výše spoluúčasti je zásadně věcí
smluvního ujednání mezi smluvními stranami.
Z žádného právního předpisu nevyplývá povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti škol za škodu a újmu vzniklou dětem, žákům a studentům. A právě tak nevyplývá z platné právní úpravy spoluúčast jako povinná náležitost takové smlouvy. Uzavření pojistné smlouvy je tak zcela věcí tzv. autonomie vůle jako hlavní zásady soukromoprávních vztahů. Na otázku, proč musí být spoluúčast na každé pojistné události, tak existuje jen jediná možná odpověď: Protože je to obvyklou (i když ne zákonem nařízenou) součástí pojistných smluv.Pokud jde o výši náhrady za škodu nebo újmu vzniklou dětem, žákům a studentům v průběhu vzdělávání, je namístě upozornit, že v současné době již
nejsou žádným právním předpisem stanoveny převodní vztahy mezi bodovým vyjádřením závažnosti a rozsahu újmy na zdraví provedeným lékařem a peněžitým vyjádřením výše náhrady škody (újmy).
Skutečná výše náhrady škody nebo újmy je tak vždy věcí vyjádření vůle poškozeného (a v případě škol většinou zákonného zástupce poškozeného), která vede buď k dohodě mezi poškozeným a subjektem nesoucím odpovědnost (školou), nebo k žalobě na náhradu škody (újmy), kdy o výši této náhrady rozhoduje soud, a to opět nikoli podle „tabulek“ a lékařem určených bodů, ale podle okolností každého případu.Školám a školským zařízením lze doporučit (kromě pečlivého výběru smluvního partnera na pojistném trhu) již jen důsledné uplatňování ustanovení § 2918 občanského zákoníku, podle kterého se poměrně snižuje nárok na náhradu škody (újmy) v případě, že škola prokáže poškozenému (žákovi), že si škodu (újmu) způsobil porušením svých povinností. Proto je třeba důsledně ukládat důkazy o poučení žáků o pravidlech chování, používání školních pomůcek apod.