Rád říkám a dokládám, že naše základní umělecké školství je dnes nejkvalitnějším, nejkoncepčnějším, nejmasovějším a nejšířeji pojatým systémem základního uměleckého vzdělávání i v globálním srovnání podobných institucí. Jsem také přesvědčen, že z tohoto pohledu předčí všechny ostatní segmenty našeho školství.
Pár řádek disonantní aleatoriky
MgA.
Pravoslav
Kohout
bývalý ředitel ZUŠ Štefánikova a předseda ÚUR ZUŠ ČR
Naposledy to prokázal profesionálně zodpovědný přístup zástupců ZUŠ k aktivní přípravě a tvorbě RVP, a následně i ostatních pedagogů k vlastním efektivním variantám ŠVP. Nedávno jsem se přesvědčil, že i postoj MŠMT a jeho „sesterských“ odvětví již svědčí o pochopení i ocenění dlouho dokládaného obecného významu sítě ZUŠ a zodpovědné kvality jejích odborníků. Přesto, a ne vlastní vinou, strádá základní umělecké vzdělávání významným nedostatkem, který zatím řeší pouze úsilím, zodpovědností a obětavostí svých pedagogů.
Třístupňové umělecké vzdělávání, jehož jsou ZUŠ základnou, lze srovnat se symfonickým orchestrem. Čím dokonalejší je jedna sekce, tím více bude rušivější nedokonalost jiné. Dokud všechny skupiny nástrojů nejsou stejně dobré, nedbají na souhru a vzájemně neladí, tak skvělá skupina moc výkon neovlivní. Pak záleží na přístupu a způsobu řešení šéfdirigenta.
Umělecké vzdělávání v tomto smyslu je dosud nesourodým orchestrem.
Postrádá potřebnou koordinaci, provázanost a návaznost jednotlivých stupňů a segmentů.Ač konzervatoří máme 19, žádná z nich se nezabývá skutečně plnohodnotnou a efektivní přípravou budoucích pedagogů uměleckých oborů na ZUŠ. Předměty tohoto zaměření, samy v nedostatečné obsažnosti, jsou studenty brány velice povrchně – pokud vůbec. Není vytvářena prestižní kariérní představa špičkového pedagoga, jenž svým významem a uměním je rovnocenným kolegou (a předpokladem!) špičkového sólisty. V současné otevřené konkurenci (EU, Asie apod.) bude jen menší část absolventů schopna se slušně uživit výhradně provozováním hudby – i proto, že možnosti různých „KMČ“ vzhledem ke stále dokonalejší a levnější výrobě spotřební hudby elektronikou budou stále menší (TV, film, reklama apod.). Většina absolventů dříve či později bude hledat (a již hledá) uplatnění a pravidelné zajištění existence i v práci učitele.
Avšak i průměrně schopný konzervatorista zatím většinou sní o „slavné“ kariéře sólisty, úporně dře těžké klády a v konečném výsledku pokořen Paganinim se až na výjimky cítí frustrován a zklamán. A s tímto pocitem jde učit. Bohužel, tradiční atmosféra a „hodnotový žebříček“ konzervatoří včetně náplně jejich studijního repertoáru toto podporují a udržují. Ve tvorbě studijního programu chybí diferencovaný přístup zohledňující nestejné dispozice a cíle odlišných skupin studentů.
Skvělý či geniální pedagog nemusí být z různých důvodů
(zdravotních, psychických apod.)
aktivním interpretem
(Ševčík, Jankilevič, Dounis, Janžurová, K. P. Sádlo atd.),
stejně jako naopak
(raději neuvádím).V konkurzech o místo houslového pedagoga jsem se jako ředitel potkával s obstojně hrajícími uchazeči, kteří však neuměli odpovědět na většinu odborných otázek z oblasti metodiky nástroje a příslušné instruktivní literatury. Přitom i na současných konzervatořích působí vynikající znalci a píší skvělé práce (např. prof. J. Foltýn). Tyto a další studie (Flesch, Auer, Dounis, Micka, Mostras atd.) by měly být povinnou a zkoušenou součástí seriózně pojatého předmětu elementární metodiky nástroje, včetně znalosti příslušných aplikací v řešení individuálních dispozic žáka ZUŠ.
Zatím je tento problém řešen nesystémově, závisí téměř výlučně na osobnosti, znalostech a ochotě pedagoga i studenta. Myslím, že by konzervatořím a jejich absolventům prospěla např. i možnost získání bakalářského titulu v oblasti odborné pedagogiky, byť tato představa budí rozličné vášně. Toto vidím jako problém i na uměleckých VŠ – ale např. pražská HAMU již chystá své řešení. Nepochopitelná je však dosavadní koncepce výtvarných VŠ: ze své náplně kdysi odstranily předměty umožňující pedagogickou aprobaci. Jejich absolventi, byť sebeschopnější, nemohou se na ZUŠ uplatnit, pokud nepodstoupí dodatečnou „štrapáci“ dálkového studia pedagogické fakulty. Navíc, obsah některých předmětů je koncipován spíše pro pedagogy obecného základního školství. I tak mám z povinného sumária látky pocit, že je složena spíše než dle potřeby studujících podle potřeby úvazkových hodin vyučujících...
Co říci závěrem? Tímto nekorektním způsobem jsem chtěl vyvolat jistou nevoli, polemiku, ale i smysluplné a přínosné hádání. Měl bych i další témata, jimiž bych s chutí leckterého váženého čtenáře rozjitřil, ale všeho s mírou, tak snad třeba zase někdy příště.