Celkově je mnoho pozornosti věnováno přípravě začínajících učitelů i přípravě budoucích ředitelů. Málo se ale hovoří o tematice, která s jistotou potká každého z nás a která určitě není o nic snazší, než jsou učitelské nebo ředitelské začátky. Rozhodli jsme se proto, že se otázce „odcházení“ budeme pravidelně věnovat a pokusíme se i oslovit ty, kteří tuto zkušenost mají za sebou a jsou ochotni o ní otevřeně mluvit.
O „odcházení“ z funkce ředitele školy jsme si promluvili s
emeritním ředitelem ZUŠ v Uherském Hradišti, panem Stanislavem Nemravou
. Ten na ZUŠ Uherské Hradiště působil ve funkci ředitele školy od roku 1992 až do roku 2018. Nyní zde pokračuje v pedagogické práci jako učitel. V literárně-dramatickém oboru učí přednes, v rámci mezioborové spolupráce se zabývá poezií, hudbou i výtvarnými počiny v různých projektech, vytváří divadelní a poetická představení, na kterých se podílí i scénograficky a autorsky. Stanislav Nemrava vystudoval Gymnázium v Uherském Hradišti a Masarykovu univerzitu v Brně (obor český jazyk a výtvarná výchova). Je krajský metodik literárně-dramatického oboru a člen sekce Ústřední umělecké rady ZUŠ. Vede amatérský divadelní soubor Čapek, založil hudebně teatrální skupinu kramářských písní „Rodina Nemravova“ a jako absolvent „školy výtvarného myšlení“ prof. Igora Zhoře aktivně výtvarničí.Pane kolego, patřil jste mezi dlouho sloužící ředitele ZUŠ v ČR a nedávno jste svou ředitelskou kariéru ukončil. Jak těžké je takové rozhodnutí?
Já jsem odcházel po 26 letech ředitelování v době, kdy jsem poslední roky hlavně běhal kolem rekonstrukce naší budovy, protože bylo třeba utratit pětačtyřicet milionů, a samozřejmě jsem se těšil na její slavnost