Hudba má z mnoha důvodů pro postiženého jedince velký význam, i když se jí nebude věnovat profesionálně. Hudba formuje u dítěte morální a charakterové projevy, rozvíjí jej po stránce intelektuální, volní, citové, podporuje jeho fantazii, paměť a vnímavost. Proto je důležitá odborná příprava pedagogů, kteří se při výuce s hendikepovanými dětmi setkají.
Odborná příprava pro výuku hendikepovaných žáků na ZUŠ
PhDr.
Milana
Havlíčková
klavírní pedagog, ZUŠ Jablonec nad Nisou
Většina učitelů v hudebním oboru základní umělecké školy má kvalifikaci získanou na státních konzervatořích. Tyto školy vychovávají výkonné umělce i pedagogy, ovšem umělecká výuka dětí postižených není zařazena. V současné době je celostátní tendence k integraci postižených dětí do standardních typů základních škol, tedy i do základních uměleckých škol. Tato tendence je zcela pochopitelná, většina rodičů postižených dětí chce mít své dítě co nejdéle doma. Také pro postižené dítě je dobré, když může být co nejdéle v přirozeném rodinném prostředí a v kolektivu svých zdravých vrstevníků. Pomáhá to k jeho socializaci a budoucímu zařazení do intaktní společnosti.
Úroveň společnosti a její vyspělost se dá posoudit nejlépe podle toho, jak pečuje o své nejslabší členy, kterými jsou malé děti, staří lidé a postižení jedinci.
Po roce 1989 nastal velký posun v uvažování i jednání a společnost začala přijímat myšlenkové koncepty z demokratického zahraničí. Šlo, mimo jiné, i o myšlenku integrace postižených jedinců do společnosti zdravých lidí. Dobrá a kvalitní integrace se ovšem neobejde bez fundovaných pedagogů, kteří jsou seznámeni se specifikou práce s postiženými dětmi.V našem školství dochází postupně ke změně výchovných a vzdělávacích cílů, které se více zaměřují na celkový rozvoj osobnosti dítěte a promítají se do všech typů školských zařízení, ZUŠ nevyjímaje. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami (dále SVP) upravuje zákon č. 561/2004 Sb., o základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), a vyhlášky MŠMT, zejména vyhláška č. 73/2005 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto norem se vzdělávání žáků se SVP realizuje buď v běžných školách, nebo ve školách speciálních.
Větší důraz je kladen na respektování společenských potřeb a individuální vzdělávací cestu každého žáka, na kultivaci jeho postojů a charakteru. Legislativa, odborníci i rodiče mají společný cíl – pomoci postiženým dětem vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich kvalitní a co možná nejméně problémový život. Jsou také přehodnocovány letité postupy a představy, jak s takovými dětmi pracovat. V současnosti jsou již rodiče postižených dětí daleko lépe informováni o právech svých dětí a snaží se je daleko výrazněji hájit.
Na pedagogických fakultách jsou budoucí učitelé odborně připravováni i v oblasti speciální pedagogiky, ale na státních konzervatořích a vysokých uměleckých školách se s touto problematikou zatím studenti nesetkávají. Nějaká ucelená metodika výuky postižených žáků v hudebním oboru ZUŠ dosud nebyla podrobně zpracována.
Žáci hudebního oddělení se zúčastňují individuální výuky hry na hudební nástroj nebo zpěvu a povinných skupinových výuk. Ve všech kolektivních oborech na základní umělecké škole je v jedné skupině podstatně méně žáků, než je tomu např. v běžné základní škole (často se jedná o třetinu až polovinu žáků). V hudebním oboru je výuka koncipována formou individuální, což umožňuje učiteli přistupovat ke každému žákovi specificky podle jeho potřeb.
Problém ale je, že rodiče často o těchto záležitostech učitele neinformují
a někdy dokonce záměrně. Teprve když má žák při výuce nějaký problém (např. čtení not, nepozornost, nesoustředěnost, velké výkyvy ve výkonu apod.), a to přesto, že je jinak inteligentní a má evidentně talent, začíná učitel hledat příčinu dotazem u rodičů dítěte. Pokud mu rodič nějaký problém potvrdí, učitel stejně obvykle neví, jak žákovi pomoci, protože nedisponuje k tomu potřebnými odbornými znalostmi.V současné době je legislativně problematika ošetřena v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní umělecké vzdělávání (RVP ZUV). Součástí tohoto dokumentu je i kapitola zabývající se zabezpečením výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Ve svých školních vzdělávacích programech (ŠVP) již škola popisuje konkrétní kroky, kterými zajišťuje poskytování kvalitního vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.
První možností při integraci žáka je vypracování individuálního vzdělávacího plánu (IVP) v součinnosti poradenského zařízení, školy a zákonných zástupců dítěte. Individuální vzdělávací plán je součástí dokumentace individuálně integrovaného žáka (vyhláška č. 116/2011 Sb.). Druhou formou speciálního vzdělávání pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami je
využití různých podpůrných opatření dle individuálních potřeb žáka, která si každá škola definuje v rámci ŠVP podle konkrétních podmínek a možností.
V současné době je v praxi využíváno převážně této druhé alternativy vzhledem k tomu, že s vypracováním IVP nemají v ZUŠ velké zkušenosti. Na běžných základních školách se na vypracování IVP podílí také výchovný poradce, školní psycholog nebo školní speciální pedagog (v ZUŠ s ohledem na podobu a formu studia takové možnosti nejsou).Podrobněji se této problematice budeme věnovat i v následujících číslech Speciálu pro ZUŠ.