Na Základní umělecké škole v Sedlčanech zcela záměrně propojují všechny čtyři obory. Škola má skoro šest set žáků, a když se ještě přidají učitelé, žáci a jejich rodiče, o spolupráci a vzájemné obdarovávání není nouze.
Spokojený žák, spokojený učitel a také spokojený rodič jsou pro nás asi největším oceněním. Spojit je všechny dohromady jde nejlépe kolektivní výukou. Na škole působí několik hudebních těles – lidový soubor, dechový orchestr, pop-rocková kapela, houslový soubor i akordeonový soubor (Infinity Melody).
Akordeonový soubor byl založen před třemi lety učitelem Janem Marhoulem. Soubor se postupně rozrůstal nejen o akordeonové členy, ale i jiné hudební nástroje (housle, trubka, zobcová flétna, klavír). Věnuje se skladbám různého charakteru, od klasické a lidové hudby až po filmové a populárnější melodie, zpívané v českém i anglickém jazyce. Právě mladý začínající učitel Honza Marhoul se před dvěma roky pustil do velkého hudebního projektu Tři hudební pohádky na motivy známých melodií Zdeňka Svěráka, kde soubor Infinity Melody vše doprovázel.
V letošním školním roce pan učitel oslovil sbormistryni dětského pěveckého sboru Zábojáček, Vladimíru Severovou, s nápadem upravit semaforskou Kytici (v té účinkuje již 12 let naše kolegyně Barbora Janská jako sólová zpěvačka). Honza vše zaranžoval, upravil a výběr hlavních sólových postav pak během roku měnil, aby si žáci všechno vyzkoušeli a uvědomili si náročnost celého projektu.
Zapojil také taneční obor pod vedením paní učitelky Margarety Veselé, který představení obohatil několika vstupy. Hudbu tvoří 13 žáků akordeonového souboru a je rozšířen o basovou kytaru, klarinet, klasický klavír a bicí. Ve škole máme v současné době i 4 dudáky, což není na našem typu školy obvyklé, a jeden z nich účinkuje právě i v baladě Štědrý den.
Ani výtvarný obor nestál stranou. Část scény je malovaná žáky výtvarného oboru a 3. oddělení pod vedením Vladimíry Křenkové se několik měsíců zabývalo právě vybranými baladami. S dětmi jsme šili a navrhovali klobouky, procházeli se po dně, vyráběli vodníkovy hrnečky, lákali jsme pentlemi na mokrý povrch, zkoumali život pod ledem. Plněním dětských snů a přání jsme se něco dověděli i o životě a díle K. J. Erbena. Ve čtvrtek 28. února, v den premiéry Objevené kytice, se otevřel velký sál v Kulturním domě Josefa Suka v Sedlčanech vernisáží výstavy Pohádky, projekty, balady a čas...
V představení vystupuje skoro 60 žáků, kteří se od září pravidelně schází. Seznamují se s prací na divadle, s živou hudbou. Učí se odpovědnosti v momentech, když jeden článek řetězu vypadne, a celé představení je tak v ohrožení. Někdy jsme se museli potýkat se změnami, které vznikaly přímo a za pochodu. To je ale život a za důležité pokládáme to, že „velcí“ obohacují „malé“, „střední“ jim pomáhají a z dospělých se stávají partneři.
Díky spolupráci na společném díle vzniklo mezi všemi zúčastněnými krásné umělecké pouto. Všichni tak nějak drželi pohromadě. Chodbami se i o přestávkách ozývaly semaforské písně, texty a rodiče přicházeli s informacemi, že je slyší i doma z koupelen, kuchyní a dětských pokojů. Hudba se vryla dětem pod kůži. Představení hrajeme třikrát pro veřejnost a čtyřikrát pro školy. Někteří diváci jdou i po druhé. Naši kolegové ze ZŠ, SŠ a gymnázií jsou často dojatí, jak jejich svěřenci v dopoledních hodinách, díky odpolední umělecké tvorbě, povyrostou.
Ve školním vzdělávacím programu máme motto: „Dnes tě cestou umění povedu já a ty, až povyrosteš, povedeš ostatní.“ Třeba se někdy s někým potkáme na profesionální scéně. A když ne, tak nevadí, zůstanou příjemné pocity z dob, kdy seděl vodník nad jezerem...
