Nová podoba financování škol? Pro ZUŠ stará písnička v novém kabátě

Vydáno:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zpracovalo materiál, který by měl sloužit jako podklad pro diskuzi o nastavení financování regionálního školství. V zásadě jde o to, nastavit nový systém financování tak, aby byl sladěn se „Strategií vzdělávací politiky České republiky do roku 2020“. Tu lze, po době neuvážených experimentů a zbrklých koncepcí, pokládat za konečně rozumný náčrt směřování českého školství, a to dokonce i se srozumitelnou vizí. Ale pozor...!

Nová podoba financování škol? Pro ZUŠ stará písnička v novém kabátě
Bc.
Jiří
Stárek
 
ředitel ZUŠ Hostivař, předseda AZUŠ ČR HMP
Deklarovanou snahou je touto reformou „navrátit“ rozhodovací pravomoci státu tak, aby bylo jasné, že zodpovědnost za úroveň vzdělávání nese MŠMT (prostřednictvím rozdělování finančních prostředků ze státního rozpočtu). Proto byla nastavena tzv. „základní vzdělávací linie“, tedy typy škol, kterým budou přidělovány jednotné tzv.
„oborové normativy“.
Potud lze pojetí nového financování chápat jako pochopitelné, protože v současnosti jsou problémem velké mezikrajové rozdíly v úrovni financování, a to přesto, že vzdělávání je ve školách poskytováno ve srovnatelné kvalitě. Řeší se tak i problematika malotřídních škol apod. Problém ale je, že v „základní vzdělávací linii“ jsou zařazeny MŠ, ZŠ, SŠ, VOŠ a konzervatoře,
ale již ne základní umělecké školy!
Metodou těchto oborových normativů by bylo rozepisováno přibližně 70 % prostředků poskytovaných krajům na financování škol. Zbývajících 30 % by bylo nadále rozdělováno systémem současných krajských normativů.
Když pomineme fakt, že není jasné, jaká finanční částka bude do těchto procent včleněna, zůstává pro ZUŠ nejzávažnější zprávou –
s tímto typem školy se v základní vzdělávací linii nepočítá!
A to přesto, že ZUŠ mají svůj Rámcový vzdělávací program, tedy státní zakázku na to, jaký má být žák, jaké mají být státem požadované výstupy, jaká má být škola.
Tedy kritéria, podle kterých byla „základní vzdělávací linie“ nastavována.
Nebudeme zabíhat do podrobností týkajících se různých podpůrných, překlenovacích a rezervních mechanismů či doplňkových částek, se kterými se počítá při zavedení tohoto způsobu financování do praxe. S trochou nadsázky to můžeme shrnout tak, že současná podoba zařazení ZUŠ (nebo spíše vyřazení) vrací tento typ vzdělávání do sedmdesátých let minulého století, do dob normalizace, kdy byly tyto školy zařazeny (nebo spíše poníženy) do zákona o školských zařízeních a patřily v žebříčku důležitosti až pod školní jídelny.
Zavedení reformy do praxe se předpokládá od 1. ledna 2014. V současnosti probíhá odborná a veřejná diskuze, která bude ukončena v měsíci květnu, a předložení novely školského zákona Parlamentu ČR je naplánováno již na červen 2013. Proto se AZUŠ ČR ihned po zveřejnění tohoto návrhu s velkou intenzitou pustila do vyjednávání a především informování příslušných institucí o skutečném postavení těchto škol jako nedílné součásti systému uměleckého vzdělávání v ČR.
Nelze podrobně informovat o každém kroku, schůzce a vyjednávání, které v této době absolvuje prezidentka AZUŠ ČR se svými spolupracovníky. Jasně lze ovšem definovat
postoje, které při jednáních asociace zastává:
 
ZUŠ je třeba také zařadit pod oborový normativ, protože se jedná o typ školy, která má od roku 2012 Rámcový vzdělávací program. Stát tak vydal své požadavky na kvalitu a úroveň vzdělávání a nezařazením ZUŠ pod oborový normativ by byl zpochybněn celkový koncept nového pojetí financování regionálního školství.
 
Stát se nemůže tvářit, že ZUŠ (ač mají nyní nastaveny závazné státní parametry – RVP ZUV) nejsou plnohodnotné vzdělávací instituce a svou vlastní „státní zakázku“ plnohodnotně finančně nezajistit jako ostatní školy.
 
V ČR existuje „de facto“ (a po vyjití RVP ZUV i „de iure“) fungující „třístupňové umělecké vzdělávání“, systém navazujícího vzdělávání, který bez základny ZUŠ přestane fungovat (uvědomují si to i konzervatoře, střední i vysoké umělecké školy).
 
Síť ZUŠ je vysoce efektivní nástroj na vyhledávání talentovaných dětí. Stát bez nerostného bohatství či rozvinutého průmyslu musí sázet na nadané a talentované jedince. Tento systém navazujícího uměleckého vzdělávání je obsahově provázaný i s dalšími uměleckými školami a jako jediný naplňuje ve vzdělávacím systému ČR i princip celoživotního vzdělávání (což je výrazně kladně oceňováno nejen v EU).
Je také potřebné se s odstupem podívat i do vlastních řad. V září 2012 vešel v platnost RVP ZUV. Byl vytvořen ( jako jeden z mála kurikulárních dokumentů) zcela bez problémů. Ředitelé, učitelé, odborná veřejnost i rodičovská veřejnost přijali reformu v tomto typu vzdělávání pozitivně a bez obav. Byl dokonce naplněn i obtížný požadavek, aby celková výše finančních prostředků po vyjití RVP ZUV na ZUŠ nestoupla. Celkový výsledek reformy tak významně posílil prestiž těchto škol a v současné době horečnatého vyjednávání je
Rámcový vzdělávací program pro ZUV doslova záchranným kruhem, který nás drží nad vodou.
Současný počet škol i úroveň poskytovaného vzdělávání teprve nyní vstupuje do určité etapy kvalitativní „seberegulace“. Vydáním RVP ZUV byl konečně vytvořen nástroj k „oddělení zrna od plev“ a stát (ČŠI) získal instrument ke skutečnému a nesmlouvavému posuzování kvality škol (doposud, bez RVP ZUV, nebylo jednoznačně nastaveno, jakého si stát přeje žáka na ZUŠ a jaké závazné parametry má mít škola). Jak pro zřizovatele, tak pro stát byly teprve nyní nastaveny přesné a kontrolovatelné mantinely. Podceňování nebo okázalé ignorování tvorby ŠVP na školách, jeho nekvalitní zpracování, ale především jeho následné neplnění se tak může stát oprávněným důvodem k úpravě sítě škol.
AZUŠ ČR vynaloží veškeré snahy, aby závažné nedopatření v nastavení nové podoby financování regionálního školství týkající se základních uměleckých škol bylo napraveno. Mnohé je ale také na nás samotných.

Související dokumenty