Můžeme mít soutěže bez kompromisů?

Blížící se termín letošní soutěže mě přivedl k několika malým zamyšlením nad tématy, která považuji za důležitá. Byl bych nerad, kdyby byly následující řádky chápány jako nějaké kritické posuzování. Jde mi o to, aby se tato soutěž obešla bez kompromisů.

Možná bychom si měli nejprve připomenout, že se a ne o soutěž jednotlivých ZUŠ mezi sebou. Je přirozené, že každá škola potřebuje prezentovat úspěchy svých žáků na koncertech, festivalech i soutěžích. Nemělo by ovšem docházet k tomu, aby posílali do soutěže žáky, od nichž lze čekat jen průměrný, či dokonce podprůměrný výkon. Někteří to dělají záměrně a spoléhají na to, že i tito žáci např. v málo obsazené kategorii získají čestná uznání, či dokonce ceny. A to už se za „úspěch školy“ počítá.

S tím úzce souvisí i to, že se často na závěr soutěže vyhodnocuje nejlepší ZUŠ. Bere se však v potaz tak podstatná věc, jakou je např. velikost školy? Je přece zřejmé, že např. 3 první místa žáků školy, která má v daném oboru 600 žáků, je menší úspěch než 2 první místa žáků školy, na které v daném oboru studuje pouze 150 žáků. K objektivitě by stačilo poskytnout počty žáků v daných oborech dané školy.

Většina výkonů žáků v této soutěži je vynikající. Proto si další zamyšlení dovolím nad některými výkony, které do této kategorie nepatří a jejichž hodnocení je velmi komplikované. S čím si totiž i velmi zkušený porotce často neví rady, je situace, kdy má ohodnotit výkon žáka, který je jednoznačně nadaný a má vynikající technické předpoklady, ale je špatně vedený svým učitelem nebo má učitelem vybraný naprosto nevhodný soutěžní repertoár. V případě, že tento výkon oprávněně boduje nízko, velmi talentovaný žák se neumístí (se všemi nepříjemnými důsledky, které to pro něj přináší). Pokud převáží názor, že žák za špatné vedení nemůže a boduje ho vysoko, legalizuje tím práci špatného učitele, který tím získá důležitý argument pro to, aby na své práci nemusel nic zlepšovat (škodí tak dalším svým žákům). Pomohl by nějaký „manuál“, jak by měla porota v takovýchto případech postupovat?

Není pochyb o tom, že soutěž ZUŠ je nenahraditelnou zkušeností pro všechny pedagogy oboru, ve kterém se právě soutěží - bez ohledu na to, zda jsou mezi účastníky soutěže jejich žáci, či nikoliv. Poslech těch nejlepších možných výkonů by měl být pro všechny, kteří v této oblasti působí, samozřejmostí, a to minimálně v krajském a celostátním kole. Měli bychom apelovat na ředitele všech škol, aby to svým učitelům umožnili a v době konání soutěže organizačně upravili chod školy. Nemělo by se stávat, aby se učitelé zajímali jen o výkony svých žáků a ředitelé jen o výsledky své školy, což se bohužel děje.

Poslední zamyšlení se musí týkat peněz. Jejich nedostatek staví všechny, kteří se na soutěži podílejí, do velmi obtížně řešitelných situací. Pokud má mít soutěž profesionální úroveň, je třeba aby „odpovědní“ zajistili odpovídající finanční prostředky. Bohužel se stále častěji stává, že političtí reprezentanti rádi přebírají záštity, účastní se zahájení soutěže atd., ale zajištění dostatečného množství peněz na důstojný průběh soutěže je vůbec netrápí. Stále se tak spoléhá na maximální ochotu pedagogů (v duchu hesla „děláme to pro žáky“), kteří pracují nad rámec svých povinností.

Často nejsme schopni zaplatit ubytování účastníkům po celou dobu soutěže (tedy až do koncertu vítězů), nejsme schopni nabídnout důstojný honorář porotcům, ocenění žáků není často adekvátní atd. To je jen krátký výčet postřehů, které je třeba začít diskutovat a které brání tomu,