Mezioborová spolupráce - výzva nejen pro klavíristy

Myslím, že k podobné zkušenosti při tvorbě VVS dospěly i jiné školy. U nás tak vznikly, vedle samostatných strategií pro jednotlivé obory, společné výchovné a vzdělávací strategie všech oborů (školy). A na tomto základě pak bylo možné začít budovat spolupráci nejenom mezi žáky a učiteli, ale také mezi učiteli vzájemně.

Jedna z našich strategií, která platí pro celou školu a která jistě není v porovnání s jinými školami nijak výjimečná, je:

Vzájemné hudební, dramatické, taneční či výtvarné propojení námětů se v rámci výuky dostává také do oblastí, kdy je třeba rozšiřovat a aktualizovat vyučovací metody všech zapojených pedagogů. Integrace slova, hudby, obrazu a pohybu tvoří základ tzv. polyestetické výchovy.Ta ve výchovně-vzdělávacím procesu plní dva základní cíle:

Domnívám se, že právě proto je polyestetická výchova tak přitažlivá a přirozeně spojuje jednotlivé obory a oddělení. Půda školy nabízí široké spektrum aktivit, které vedou k mezioborové spolupráci. Tvorba ŠVP byla příležitostí k zamyšlení se nad vytvořením nových, převážně kolektivních předmětů, které by umožnily aplikovat inovativní metody pedagogické práce.

O potřebě integrace v hudební výchově mluvil Wolfgang Roscher (otec myšlenky polyestetické výchovy) již v 60. letech 19. století. Je postavena na pěti pohledech:

Díky těmto výstupům si brzo získala polyestetická výchova své stoupence i v českých zemích a na Slovensku. Pojetí mezioborové spolupráce čerpá ze sémiotických aspektů, z podnětů psychologie a v neposledním řadě z kulturní historie. Je však pro úplnost třeba uvést i

Jedním z nich je to, že je spolupráce založená na slabých základech. Tvořivost a integrativní postupy musí být podmíněny alespoň minimální úrovní příslušných hudebních schopností a dovedností, jinak vlastní proces komunikace jedince s hudbou nemůže nastat. Aby učitel mohl být jakýmsi facilitátorem na tvořivé cestě žáka, musí být náležitě teoreticky vyzbrojen. Musí vědět o individuální a skupinové psychologii, měl by umět modelovat různé komunikační situace, měl by být schopen rozpoznávat příznaky nových situací a náležitě žáky motivovat. Učitel je pak schopen sám uvážit, prostřednictvím kterých činností a kterého hudebního materiálu jsou žáci schopni co nejlépe naplnit očekávaní (školní výstupy). Chtít se věnovat kvalitní mezioborové spolupráci tedy znamená, že pouhé nadšení a entuziasmus nestačí.

Jedním z kolektivních předmětů, který nově na naší ZUŠ v rámci tvorby ŠVP vznikl a který reflektuje mezioborovou spolupráci, je hudební dílna. Už název, který vzešel z hlasování učitelů, nasvědčuje, že jde o Není tedy důležitý jen výsledek, ale i cesta, způsob, jakým žáci k jednotlivým výstupům daného předmětu docházejí. Jsou zde samozřejmě školní výstupy srozumitelně nastaveny pro jednotlivé ročníky, ale to podstatné se děje „procesem“. Žáci jsou zapojeni do her, cvičení, improvizací a mohou spojovat hudbu i s prvky tanečními, dramatickými či jinými. Jelikož se jedná o předmět v hudebním oboru, je samozřejmě hudba základním impulzem, ke kterému se automaticky přidává slovo, pohyb, pocit a děj. Vlastně pouze kopírujeme nejcharakterističtější znaky člověka a lidstva, u kterých nelze hudbu nebo dramatické vyjádření ničím jiným nahradit.

Pro představu uvádím několik školních výstupů, na kterých jsme se v oddělení společně dohodli (předmět hudební dílna je koncipován do 5. a 6. ročníku prvního stupně a I. a II. ročníku druhého stupně studijního zaměření hra na klavír):

V současnosti je pedagogickým trendem nejen u nás hledání možných cest propojení různých oblastí. Je snaha hledat společná témata, která jsou zpracována a nazírána z pohledu více předmětů. Mezioborový projekt se tak stává pro žáka příležitostí uplatnit dovednosti a znalosti, které žák získal v individuální výuce.

Možností pro mezioborové spojení je nespočetně, hlavně v době nových vyjadřovacích prostředků a médií. Výsledkem v rámci hudebních dílen na naší ZUŠ se tak stal např. melodram, který jsme uvedli v alternativním provedení jako loutkové divadlo. Každoročně pořádáme taneční vystoupení, kde spolupracujeme nejenom s dramatickým oborem, ale také výtvarníky a ostatními hudebníky. Žáci sami vytvářejí své hudební party, učí se základům improvizace, aranžmá a práce s notačním programem. Jsem přesvědčena, že ŠVP tak otevřel pro žáky studijního zaměření hra na klavír zcela nové obzory pro jejich budoucí uplatnění.

Mezioborovou spolupráci je třeba chápat nejen jako prostředek účinného formativního vlivu umění na člověka, ale také jako Výsledkem pak může být hlubší emocionální a estetický zážitek, který otevírá žákovi další cestu k hudbě a k umění vůbec. Na naší škole tomu říkáme, že