Mezinárodní orchestry Žamberk (ČR) a Merzig (SRN)

Hlavní referáty představily systém veřejné podpory uměleckého vzdělávání, postavení kultury a umění ve vzdělávacím kurikulu a shrnutí problematiky formálního a neformálního vzdělávání. A protože i sebelepší materiály a záměry nabývají smyslu až svými praktickými dopady, byla nejzajímavější část konference naplněna příklady nejlepší praxe z obou republik. Uskutečněnými projekty, které ukazovaly na možnosti česko-německé spolupráce, ale i na vzájemné provázání mezi uměním a vzděláváním.

Ráda bych přidala naši letos patnáctiletou zkušenost s pořádáním společných projektů mezi a Všechno začalo na základě partnerských styků města Žamberka a iniciativy ředitele Musikschule Merzig Dietera Bodena. V roce 2002 se poprvé vypravila skupina hráčů na dechové nástroje do Merzigu, aby se tam stala součástí mezinárodního dechového orchestru. Přijela s nadšením a s cílem v setkáních každoročně pokračovat. A tak se také stalo.

Od roku 2002 jsme uskutečnili 18 společných projektů, které fungují vždy podle velmi podobného scénáře. V pořádání se s německou stranou střídáme, setkání jsou většinou čtyřdenní. Hned v den příjezdu se koná seznamovací a "oťukávací zkouška", druhý den (alespoň u nás vždy) přijetí u starosty na radnici, pak hned zkouška, odpoledne znovu, po odpočinku do třetice. Další den malý výlet, zkouška a koncert (nebo dva). Poslední den odjezd loučení v slzách.

Není divu, do nabitého programu se vždycky vejde společné sportování, zábava, soutěžení i relax. Moc se toho nenaspí, ale to se dožene cestou domů. Účastníci vždycky bydlí, stravují se i zkouší společně. Jedině tak vznikne to, co dělá projekt projektem. Společný orchestr, společný pohled na zkoušky, muziku, zábavu a život vůbec. Všichni poznají a respektují odlišnosti, ale vnímají .

Přestože občas pozveme k účasti přátele z partnerských škol ve Francii, Lucembursku nebo Rusku, páteř orchestru a jeho vedení je vždy na české nebo německé straně. A tak se uskutečnilo už 7 setkání dechového orchestru, 7 akordeonového, 2 kytarového, po jednom swingového a symfonického orchestru. Součet našich účastníků se šplhá ke 250. A zájem roste, jedno setkání do roka už nestačí. Vytvořily se přátelské party, které se chtějí scházet každoročně a zlepšovat úroveň toho svého orchestru. A existují nesčetná přátelství a úzké vazby mezi hráči, jejich rodinami, učiteli i řediteli škol na obou stranách.

A zažili jsme také mnoho pohnutých, ale i veselých chvil. Nezapomenutelný zůstane koncert akordeonového orchestru v barokním kostele podorlické vísky Neratov. Pohnutý osud tohoto velkého poutního chrámu byl kulisou k zajímavému setkání. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v sudetské vsi Bärnwald/Neratov, ve které došlo po zabrání Sudet k odsunu české menšiny a v roce 1945 zase k vyhnání všech německých obyvatel. Ve vsi téměř nikdo nezbyl, a navíc jeden z projíždějících ruských vojáků na konci května 1945 podpálil protitankovou střelou střechu. Ta vyhořela a komunisté se v dalších desetiletích postarali o zřícení téměř celého kostela. A najednou ve znovuvzkříšeném chrámu sedí a , kterým sekunduje pár ruských přátel. Jak symbolické pro naše znovuobnovené přátelství.

A teď trocha humoru. Příprava na jeden ze společných koncertů v Německu se vyvíjela až příliš improvizovaně. Deset minut před začátkem nebyl jasný program a pět minut před startem se ještě hledal dirigent. Zabloudil. Ale pro ucho posluchače nakonec všechno dopadlo dobře. Nebo české akordeony zapomenuté v německém autobuse a jejich nucený téměř roční pobyt v Merzigu. A české parádní halenky, které odcestovaly do Ruska poté, co je ruská děvčata zapomněla vrátit. Nad tím vším však trůní pocit spokojeného muzikantského společenství, který každý rok projektům vládne.

Finančně zvládnout tyto akce není lehké, vzdálenost mezi Žamberkem a Sárskem je nemalá. Setkání ale nesou tolik ovoce, že námaha stojí za to. V posledních letech je opakovaně podporuje Česko-německý fond budoucnosti, díky kterému můžeme říci, že naše partnerství a přátelství opravdu žije a sílí!