Metodika hry na bicí nástroje - hra na pedály

Vydáno:

Často se setkávám s řadou již pokročilých studentů, kteří zjišťují, že ve hře mají určité limity a nevědí co dál. Většina problémů pochází ze špatných technických návyků a zlozvyků.

Metodika hry na bicí nástroje – hra na pedály
 
Václav
Zima
 
učitel bicích nástrojů ZUŠ Klapkova, Praha 8
Dnes to vezmeme od spodu a budeme se zabývat hrou na pedály, tedy technikou a údery nohou. Samozřejmě že základem je dobré sezení. Každému vyhovuje něco trochu jiného. Někdo sedí výše, někdo níže. Jde však o to, jakou používá techniku úderů. Zda jako kdyby běhal, nebo spíše používá práci kotníků. Tím nemyslím techniku
heel down
(pata dole).
Z ergonomického hlediska je pro tělo nejlepší sedět vysoko tak, že pokud máte nohy položené patami na pedálech, měla by stehna od kyčle ke kolenu směřovat lehce směrem dolů. Částečně by toto mělo být zachováno i při zvednutých patách, aby osa stehna zůstávala celou dobu při hře pod vodorovnou osou.
Sedět na židličce by se mělo celou pánví. To znamená, že na židli sedíte i částečně stehny. Právě proto není dobré sedět příliš vysoko. Potom je jediné řešení při vyšším sedu sedět více na kraji stoličky, což není dobré pro páteř, jelikož se přetěžují spodní zádové svaly. Pro hru hlavně na dvojpedál je důležité mít zpevněné a umět zapojit vnitřní svaly břicha, které vlastně drží páteř z druhé strany. Břicho by ale nemělo být zatnuté. Samozřejmostí je sezení v rovném vzpřímeném sedu, avšak ne toporném.
Další důležitou veličinou sezení je vzdálenost stoličky od pedálů. Někdo má chodidlo pod koleny, někdo až pod stehny a někdo má nohu dokonce téměř napnutou. Pokud opět vezmeme ergonomii těla a to, jak fungují svaly, ideální je mít chodidlo lehce předsunuté před kolenem. Dobře potom může fungovat hra celou nohou, jakoby běh, hra kotníkem s patou dole i nahoře a hra dvojitých úderů skluzem. Pokud tedy máme vyřešené sezení, přejděme k vlastní hře.
Rozlišujeme dva základní údery. Hru s patou dole a hru s patou nahoře. Studentům vždy doporučuji
začínat s technikou hry s patou dole
a po uvolnění kotníku potom přejít na hru s patou nahoře. Jde o to, že při hře s patou dole je pohyb nohy – tedy nártu – stále stejný u jakéhokoli tempa, kdežto při hře s patou nahoře se pohyb celé nohy mění v závislosti na tempu. Pokud hrajeme celou nohou v pomalém tempu, jde síla úderu hlavně ze stehna. Avšak pokud zrychlujeme, přebírá aktivitu úderů chodidlo, respektive kotník, a stehno se vlastně skoro nehýbe. Je zde několik zádrhelů, které se mohou objevit při nácviku těchto úderů. Tzv. předělová tempa, která jsou všeobecně tři. Pokud začneme na tempu 90, první technický předěl nastává v rozmezí 110 až 125 i 130 BPM. Další přechodové tempo je zhruba od 140 do 165 BPM a poslední přechod je nad 180 BPM. Právě pro těžkosti s těmito tempy je dobré cvičit kombinace úderů s patou dole a nahoře.
Nyní se pokusím popsat několik základních cvičení, jak si zdokonalit techniku nohou. Nejdříve se zaměříme na samostatný úder. Rozlišují se dva způsoby úderu. První, kdy beater zůstává na bláně, a druhý, kdy jde beater po úderu od blány. Pokud hrajete s patou dole, není problém hrát s beatrem od blány. Zde je důležité říci, že pokud ovládnete hru s beatrem od blány, hodí se vám to pro tzv. opakovaný úder, jelikož budete umět uvolnit kotník. Jde o to, že při úderu s patou nahoře jde chodidlo těsně po úderu hned celou plochou na pedál a špička se jen odlehčí. Zbytek práce za vás udělá pružina pedálu. Výborně se dá tato technika také cvičit bez pružiny, ale to až zvládnete základní pohyb úderu. Je to sice zpočátku velice obtížné, ale přináší to své ovoce.
Pro nácvik úderu s patou nahoře je dobré hodně zvedat patu bez toho, aby špička opustila pedál, a sledovat beatr a jeho pohyb. Chodidlo se blíží k pedálu a beatr se jen lehce dotkne blány. Poté, co je chodidlo už skoro položené na pedálu, jde opět beatr od blány. Provádějte tento nácvik velice pomalu a postupně zrychlujte a zesilujte úder. U techniky s patou dole není takový problém tento úder provádět. A samozřejmě si cvičte oba údery – jak beatr na bláně, tak od ní.
Další technickou záležitostí je tzv. opakovaný neboli kontinuální úder. Pokud hrajeme s patou dole, je technika pohybu nohy stále stejná ve všech tempech. Pokud hrajeme s patou nahoře, začínáme v pomalých tempech s pohybem celé nohy, kdy vidíme znatelně se zvedající koleno, a se zrychlováním se aktivita pohybu přesouvá do kotníků. Cvičení, které nám zde pomůže, je např. half time – double time rytmy. Konkrétně střídání např. osmin na dvě doby a šestnáctin na dvě doby. Dalším cvičením jsou rytmické stupnice. A posledním a velice přínosným je hra akcentů. Stačí jednoduché cvičení s postupným posouváním akcentů na čtyřech osminových notách v celotaktových sekvencích. Samozřejmě toto platí pro obě techniky.
Vhodným cvičením je také kombinace úderů s patou dole a nahoře. Osm s patou dole a osm nahoře a neustále dokola. Důležité je, aby beatr měl stále stejný pohyb a úder stejnou barvu. Alfou a omegou tohoto kontinuálního úderu je odraz beatru od blány. Jde o to naučit se ho využít a mít nohu a hlavně kotník uvolněný. Samozřejmostí je, že toto vše se dá cvičit i bez pedálů, hlavně technika s patou dole. Ušetříte si tak spoustu času pro cvičení něčeho jiného za soupravou. A pamatujte, že
co není v nohách, v tom vám pedál nepomůže.
Zde se dostáváme k nácviku speciálnějších a složitějších úderů.
Double stroke
neboli česky
dvojitý úder
se dá provádět několika způsoby. Pokud se tedy budeme bavit o technice hry s patou dole, je způsob pouze jeden. A to každý úder vyhrát pohybem nohy z kotníku a s vyšší rychlostí se snažit více využívat odskok beatru. Pokud to budeme řešit z pohledu hry s patou nahoře, dají se popsat v základu tři provedení. První je hrát údery na jednom místě pedálu, kdy první úder je proveden pohybem kotníku a druhý pohybem celé nohy směrem dolů k zemi. Zase záleží na tempu. Pokud jsme v pomalém tempu, tak se vlastně jedná o dva samostatné údery provedené za sebou. Při zvýšení rychlosti se dostáváme k výše popsané technice.
Další technika je skluz. Dá se směle prohlásit, že tato technika vám umožní nejrychlejší aplikaci v provedení. Pokud máte chodidlo na pedálu, první úder zahrajete pohybem chodidla po pedálu směrem dolů, tedy k sobě, a druhý směrem k bubnu, tedy od sebe. Je dobré hlavně v pomalém tempu tento pohyb až přehánět, aby se vybudovala v noze svalová paměť pro tento pohyb, jelikož čím rychleji hrajete, tím se tato vzdálenost zkracuje, a pokud máte tento pohyb svědomitě nacvičený, pomůže to v rychlých tempech s jasnou artikulací a dynamikou těchto rychle za sebou jdoucích úderů.
Poslední základní technikou hraní dvojitých úderů je swivel technika. Jde vlastně o vytáčení paty směrem do stran. Provedení je totožné jako u skluzu, jenom je zde jiný pohyb chodidla. Přirozené je vytočit patu nejdříve směrem ven a potom dovnitř, ale existují hráči, pro které je to přirozené právě naopak. Tato technika se dá použít pohodlně i pro neustálý opakovaný úder.
První cvičení, které vám může pomoci v nácviku, je střídání dvou úderů rukama střídavě a dva údery nohou. V dalším plánu je dobré toto cvičení rytmizovat. Například hrát half-double time. Dobré a praktické také je akcentovat vždy jeden z úderů. Získáte tím vetší přehled a kontrolu nad každým jednotlivým úderem nohy. Dalším cvičením je potom použití triolového metra a střídání jednoho úderu rukou a dvou úderů nohou. A opět kombinace half-double time po základním zvládnutí. Poslední jednoduché cvičení je zapojit tuto techniku do doprovodu. Výborné je použití cvičení od Virgila Donatiho. Hrajete nohou vždy dvě šestnáctiny a jednu vynecháte a tak stále dokola a nad tím normální rovný doprovod H. H. v osminách a bubínek druhá čtvrtá, takže vznikne rytmickým otáčením šestičtvrteční takt.
Potom je zde ještě jedna technika, kterou se dají hrát dvojité údery s názvem Heel-Toe. Řada bubeníků ji velice zdatně používá. Mistři této techniky jsou Steve Gadd nebo Jojo Mayer, který dokáže tímto způsobem zahrát jednou nohou neuvěřitelné věci. Neřadil bych ji k základním, jelikož se jedná o hybrid úderů s patou dole a nahoře nebo obráceně. Záleží na provedení. Jde o techniku, která se taktéž jako
swivel technika
dá využít pro opakované údery. Jedná se o techniku složitější. Jde o využití základního úderu s beatrem odskakujícím od blány po úderu, popsaném v úvodu tohoto článku. První úder zahrajeme z paty nahoře a druhý provedeme s patou dole. To znamená, že po úderu s patou nahoře jde chodidlo na pedál, je uvolněné a beater jde od blány, druhý úder provedeme s patou dole. Když chceme zahrát pouze dva údery, zde končíme.
Pokud chceme pokračovat a hrát údery jdoucí za sebou, pata se po úderu s patou dole zvedá nahoru a tak stále dokola. Jestliže se podíváme na pohyb celé nohy od stehna, tak se vlastně koleno zvedá jen při úderu s patou nahoře. Sám ze své pedagogické praxe doporučuji tuto techniku cvičit s využitím opakovaných úderů, protože dobře naučí práci pohybu v kotníku a uvolnění chodidla.
Tento článek neměl za cíl projít celou problematiku techniky nohou, ale jen
seznámit a pomoci s nacvičením elementárních úderů a technik.
Ve své podstatě jdou veškeré typy a údery a technika rukou převést pro nohy. Hra akcentů, využití hlavně Moeller techniky, a to dokonce několika způsoby atd. Závěrem jen dvě poznámky – nezapomínejte na dobré sezení a nácvik obou nohou, předejdete tím řadě zbytečných komplikací jak při hře, tak i problémům se zády. A pokud chcete dobře zvládat hru na dvojpedál nebo dva velké bubny, je nutné hlavně hrát hudbu, kde je tato technika nutností; praxe vás prostě posune dál.

Václav Zima (1972) – studoval na Konzervatoři J. Ježka u prof. Kympla a prof. Veselého. Působil v mnoha hudebních tělesech a od roku 2008 spolupracuje s časopisem Muzikus, kde publikuje odborné články a testy hudebních nástrojů. Od roku 1996 se intenzivně věnuje výuce bicích nástrojů na ZUŠ.

Související dokumenty