Nedílnou součástí práce ředitele školy se stávají stále nové a nové činnosti, tím se sama funkce řídícího pracovníka stává komplexnější a různorodější. Nové činnosti nenahradily činnosti již existující, ale přidaly se k nim. Může v takové situaci pomoci leadership? A víme, co tento termín vlastně znamená?
Leadership v ZUŠ
Bc.
Jiří
Stárek
ředitel ZUŠ Hostivař, předseda AZUŠ ČR Praha
Přestože v češtině doposud neexistuje jasná terminologická shoda v užívání pojmů leadership, dovolím si konstatovat, že základní umělecká škola je pro aplikaci leadershipu mimořádně vhodné prostředí. Někteří autoři tento termín překládají jako řízení. Výstižnějším je však pojem
tvůrčí vedení.
Se slovy se musí opatrně, ale při troše odvahy lze mluvit o jistém tvůrčím
vůdcovství.
Leadership je totiž něčím víc než jen prostým funkčním (operativním či rutinním) řízením. Pro nás ZUŠkaře je podstatné i ono slovíčko „tvůrčí“.Při snaze o pochopení obsahu pojmu leadership je dobré se zaměřit na ty definice managementu, které hovoří především o vedení lidí. Spojitost s prostředím ZUŠ lze nalézt také v definici Koontze a Wericha, kteří vymezují leadership jako umění. Jde o určitý druh umění ovlivňování druhých tak, aby se snažili ochotně a nadšeně dosahovat skupinových cílů.
Možná za nejvýstižnější lze považovat Coleovu definici:
„Leadership je dynamický proces probíhající ve skupině, kde jednotlivec ovlivňuje ostatní, aby v dané situaci dobrovolně dosahovali skupinových cílů.
“ A já bych dodal „a rádi“.Vynecháme-li sociologicko-filozofické konstrukce vzniku pojmu leadership, zjistíme, že se jedná o velmi mladý a dosud ne zcela zažitý pojem v oboru. Jestliže je samotný management mladá a rychle se vyvíjející disciplína, není ani leadership zcela přesně a jednotně definován. K jeho správnému pochopení je třeba jistého vcítění (odtud můj předpoklad, že pro leadership je vedle prostředí velkých nadnárodních společností nejvhodnější také ZUŠ).
Výsledky jsou ovšem zcela evidentní (a to nejen podle vyjádření generálních ředitelů celosvětových firem). Rychlost, s jakou se vyvíjejí nové způsoby řízení, lze sledovat také v oblasti neziskových organizací, tedy i u škol. Toto rychlé
tempo vývoje managementu
lze mapovat i z nedávné minulosti a rozčlenit do tří časových pásem:*
v 70. letech byla hlavní činností manažerů a ředitelů kontrola, a to bez valného zájmu o to, zda jsou zaměstnanci motivováni, či nikoliv,
*
v 80. letech to bylo především definování příkazů a pravidel, převládal autoritativní styl řízení, i když se práce již členila a organizovala,
*
v 90. letech se těžiště činnosti ředitele přesouvá na oblast řízení a začíná být jasné, že nejlepší výsledky jsou dosaženy, když leader své lidi neřídí, ale motivujícím způsobem vede.
Tento stručný přehled nehovoří pouze o vývoji v oblasti řízení u nás. Platí v širším kontextu, a to včetně způsobů řízení škol, které nemohou být s ohledem na jistou setrvačnost a konzervativnost ovlivněny mikrospolečenskými a makrokulturními vlivy.
Úvahy o účinném vedení lidí
jsou spojeny již s klasickými teoriemi managementu a se školou lidských vztahů. Vždy v nich šlo o nalezení „ideálu“ vedoucího pracovníka. Také
první teorie leadershipu
se zaměřily na tuto proměnnou, tj. na vůdčí osobnost (leadera) a na charakteristiky (rysy) jeho osobnosti. Od počátku 50. let byla realizována řada studií, které se snažily odpovědět na otázku, čím se liší úspěšné a neúspěšné skupiny, respektive jaké jsou charakteristické rysy úspěšných vedoucích.Peter Urs Bender1)sepsal deset vět, kterými vysvětluje pojem leadership. Zároveň odpovídá na otázku, jaké jsou rysy výjimečných šéfů. Já jsem tyto věty doplnil o upřesňující závorky:
*
Součástí leadershipu je vedení sebe sama (nemá cenu řídit druhé, když neumím řídit sebe).
*
Pro leadership je důležitá vnitřní motivace (práci, kterou děláme, musíme sami věřit).
*
Pro leadership je důležité snažit se o dokonalost a zároveň akceptovat vlastní nedostatky (důležitý není jen výsledek, ale také cesta – způsob, jakým jsme výsledku dosáhli).
*
Leadership vyžaduje změny (chceme-li změnit druhé, nesmíme se bát začít nejprve u sebe).
*
Leadership vyžaduje sebedůvěru (být pevný v názorech i v „nevýhodných“ dobách – povšimněte si, jak se leadership liší od tradičního managementu vyžadujícího vždy maximální flexibilitu).
*
Leadership vyžaduje růst (osobní pokroky by měly být hmatatelné, i když na první pohled nemusejí být pro ostatní bezprostředně pozorovatelné).
*
Leadership vyžaduje energii (nelze podnítit druhé k zápalu o věc, když sami „nehoříme“).
*
Pro leadership je důležité vytváření pozitivních zkušeností (procento nezdarů, které zažijeme díky své prvotní důvěře k druhým, je vždy menší než zisk, který získáme důvěrou u těch, jež nezklamou).
*
Pro leadership je důležité vytváření výsledků – ale čestně (dobrá pověst ústním předáním je z dlouhodobého pohledu stále nejlepší reklamou).
*
Leadership znamená redukovat obavy, posilovat naději (aplikace leadershipu potřebuje odhodlání, ale i schopnost nebát se vlastního strachu).
Důležitým atributem pro definování leadershipu je pochopení, že nezávislost je jistě vyšší forma existence než závislost, ale není to vrchol. Mnohé společenské a politické konstrukce dávají nezávislost na piedestal svého snažení. Stačí si přečíst programy většiny politických stran a všude se dozvíme, že vrcholem je svoboda jednotlivce. Kdo však pochopí skutečný význam leadershipu, ten nepostaví na nejvyšší stupeň svobodu jednotlivce, ale tzv. „vzájemnou závislost“.
Chápání společenské a přírodní vzájemnosti a svobodná volba k této závislosti nejlépe vystihuje
principy leadershipu
(je ovšem třeba zdůraznit, že efektivní vzájemné závislosti mohou dosáhnout pouze zcela svobodní lidé). Tato dobrovolně zvolená „přírodní zákonitost“ závislosti na druhých však vyžaduje nebát se vložit důvěru do vztahů jako první. Životní zkušenosti nás sice přesvědčují o opaku, ale v tom je právě skrytá efektivita a následná prosperita fungování leadershipu.P. U. Bender to doplňuje slovy:
„Nezaručuji vám naplnění ani štěstí, budete-li riskovat. Pokud ovšem naplnění a štěstí chcete, budete muset riskovat.“
Peter Urs Bender se narodil ve švýcarské Basileji. Ve svých 23 letech odešel bez znalosti jazyka do Severní Ameriky. Handicapován výraznou dyslexií se přes různá příležitostná zaměstnání vypracoval na jednoho z nejproslulejších řečníků a nejvyhledávanějších lektorů v umění veřejné prezentace v USA. Je autorem knihy Secrets of Power Presentations, které se v Kanadě doposud prodalo přes 100 tisíc výtisků. Byla přeložena do více než deseti jazyků. Založil úspěšnou firmu v oblasti informačních technologií. Je spoluautorem slavných bestsellerů Secrets of Power Marketing a Face-to-Face Communications.